Stránky www.tolk.cz zahájily právě svoji činnost. Vytvářel jsem je především pro Vás uživatele, což znamená, že hlavně Vy ovlivníte a určíte jejich podobu a jakým způsobem budou kvalitativně a kvantitativně narůstat prezentovaná data. Projekt je v plenkách, a proto s Vaší pomocí ověřím funkčnost systému během zkušebního provozu, za což vřele děkuji a prosím o shovívavost při nápravě chyb a problémů.
O PROJEKTU
Projekt je zaměřen na prezentaci a seznámení se s kulturou a uměním České republiky, Slovenska a zemí bývalého Sovětského Svazu. Ústřední myšlenka je vytvoření portálu a následně elektronického archivu, ve kterém se budou prezentovat díla a tvorba napříč celým uměleckým a kulturním spektrem. Stránky jsou určeny k vytvoření autorských galerií umělců, sběratelů, galerií apod. v různých oblastech umění, což znamená, že se registrujete, umístíte svá díla do Vašich mini galerií a po schválení administrací budou přístupná všem uživatelům. Obsah galerií je plně ve Vaší režii pokud je v souladu s pravidly TOLK.cz. Návštěvníci stránek mohou hodnotit daná díla a v případě zájmu se přímo spojit s autory nebo vlastníky děl prezentovaných. Všichni autoři mají právo zveřejnit v rámci své galerie veškeré kontakty, které chtějí poskytnout (telefon, www, mail atd.).
Stránky jsou ve dvojjazyčné české a ruské verzi. Profily autorů a názvy děl překládá bezplatně redakce stránek. Ostatní data jsou prezentována vždy v příslušné jazykové verzi, jež automaticky rozpoznává uživatele. Množství dat v obou jazycích též do značné míry ovlivní množství spolupracovníků a registrovaných uživatelů, kteří se budou na projektu podílet. Literární, hudební a filmová díla budou většinově zastoupena v originální jazykové verzi bez překladů.
Další prezentace vytváří přímo administrace a redakce stránek. Jedná se především o díla, ke kterým vlastní autorská práva třetí osoby, které se sami neprezentují, ale administrace získala v rámci projektu souhlas k jejich publikování plně v souladu s autorskými právy (např. již nežijící autoři). Vytváření literárního archivu je též plně v režii redakce a hlavním cílem je zpřístupnění děl, na která se již nevztahují autorská práva (česky a rusky psaná literární díla, včetně překladů zahraničních autorů do uvedených jazyků).
Podrobnější informace jsou umístěny v kategorii O nás, kde jsou další data související s vývojem a historií projektu. Najdete zde také kontakty na administraci a redakční radu. Redakce je otevřena a nakloněna jakékoliv formě spolupráce a prezentace související s obsahem stránek. Vítáme též případné nové spolupracovníky a překladatele a těšíme se na Vaše podněty.
Projekt je nekomerční záležitostí a je plně financován z vlastních zdrojů. Do budoucna uvažujeme o částečném umístění placené reklamy, jejíž výtěžek poslouží k úhradě nákladů spojených s chodem stránek a též k úhradě poplatků vyplívajících z autorských práv. Na našich stránkách nezprostředkováváme a nezajišťujeme žádné obchodní aktivity související s prezentovanými díly.
STRUKTURA HESEL
Na stránkách je možné vyhledávat data následujícími způsoby:
- Zadáním konkrétní kategorie, kterou si chcete prohlédnout. Kategorie se budou aktuálně doplňovat podle potřeb prezentujících
- Zadáním jména autora. Jmenný seznam se automaticky aktualizuje spolu s novými prezentacemi
- Zadáním písmene abecedy v abecední liště
- V archivech se dá vyhledávat též pomocí kalendáře
Hlavní kategorie
Titulní stránka
Umění
Literatura
Fotografie
Film a video
Hudba
Kultura
Filosofie
Články a rozhovory
Literární archiv
O nás
Obdobná struktura hesel se nachází v registračním formuláři, pomocí něhož můžete registrovat svá díla do příslušných kategorií. V případě, že Vámi žádaná kategorie není vytvořena vkládá se prezentace pod kategorii Ostatní v příslušné sekci. Vytvoření nových kategorií administrací webu v případě potřeby nebo žádosti je otázkou 48 hodin.
REGISTRACE
Prvním krokem registrace je vytvoření přihlašovacího jména a hesla. Po jejich schválení je účastník registrován. Pro všechny, kteří hodlají prezentovat svá díla v mini galeriích následuje po nahrání obsahu další schválení administrátorem. Veškeré další změny obsahu v galeriích autorů nepodléhají schválení a řídí se pravidly TOLK.cz
PRAVIDLA
Pravidla elektronického archivu TOLK.cz
1. Obecně
Tolk.cz je určen k publikaci a prezentaci umění ve všech jeho formách, pro autory a vlastníky děl, nebo práv k dílům a také ke svobodné výměně informací a názorů
2. Registrace
2.1. Registrace na tolk.cz je volná a bezplatná. Při registraci prosím vybírejte kategorii, do které má být vaše dílo či informace umístěna.
2.2. Jeden autor nebo vlastník může registrovat díla do více kategorií najednou.
2.3. V případě, že dojde k zařazení díla do jiné kategorie, administrace tolk.cz si vyhrazuje právo toto změnit, bez předchozího vyrozumění a souhlasu autora nebo vlastníka díla
2.4. Fóra a komentáře k pracím publikovaným na tolk.cz jsou volná a není třeba se registrovat. Prosíme pouze vážené návštěvníky uvést jméno nebo příjmení, eventuelně přezdívku (jednu stabilní), pod kterou se budete na webu prezentovat.
3. Technické podmínky
3.1. Všechna díla a práce zaslané k publikaci musí být ve formátech JPEG, PDF, txt, wmv, pokud není určeno jinak, nebo předem schváleno s administrátorem či redakcí. Velikost souborů není ohraničena.
3.2. Při umístění děl dochází k jejich komprimaci na námi požadovanou velikost. Originální soubory se neukládají.
3.3. Maximální množství prezentovaných prací je ohraničeno počtem 100 děl. Pokud jeden autor nebo vlastník díla prezentuje práce v několika kategoriích tyto se sčítají na počet uvedený výše.
3.4. Ve výjimečných případech je možné po dohodě s administrátorem nebo redakcí umístit krátkodobě i větší množství prezentovaných děl.
3.5. Autoři a vlastníci prací souhlasí s vyhotovením jiných jazykových variant administrací tolk.cz u publikovaných prací. Administrace není vázána termínem, vyhotovení jazykových variant
4. Autorství a vlastnictví prací
4.1. Osoba zasílající práce musí být jejich tvůrcem, popřípadě oprávněným vlastníkem, jinak je nutné získat od autora nebo vlastníka souhlas s publikací této práce v archivu tolk.cz. V posledním uvedeném případě je nutné doložit souhlas v komentáři k práci.
4.2. V případě zobrazení lidí (modelů), nesmí být tito lidé proti prezentaci díla s jejich vyobrazením. Za případné porušení souhlasu nenese tolk.cz žádnou zodpovědnost.
4.3. Rozmístění plagiátů (vystavení cizích děl pod svým jménem) se na tolk.cz zakazuje. V případě zjištění porušení tohoto pravidla si vyhrazuje tolk.cz odstranit všechna takto prezentovaná díla.
5. Podmínky k obsahu prací
5.1. Zakazuje se zasílat a umísťovat práce neslučující se s normami morálky a práva, zjevně urážející diváky, pornografické scény a scény propagující násilí, též práce a komentáře směřující k rasové, kulturní, národnostní a náboženské nesnášenlivosti, včetně děl jakkoliv diskriminujících člověka. Takové práce se odstraňují bez upozornění.
5.2. Veškerou odpovědnost za publikované materiály nesou autoři nebo vlastníci děl.
5.3. Zakazuje se zjevně umísťovat práce do nesprávných kategorií. V takovém případě mohou být práce odstraněny.
5.4. Práce nízké umělecké úrovně nejsou vítány. Zasílejte prosím pouze nejlepší práce.
6. Komentáře a hodnocení
6.1. Návštěvníci webu tolk.cz mají právo komentovat a hodnotit vystavené práce
6.2. Zakazuje se používat nevhodné a hrubé výrazy komentující vystavená díla popř. osoby autorů a vlastníků
6.3. Autor nebo vlastník prací může zakázat komentáře
6.4. Administrace není povinná u komentářů a hodnocení vytvářet jazykové verze
7. Moderování webu
7.1. Administrace tolk.cz má právo odstraňovat práce, které porušují výše uvedená pravidla
7.2. Administrace tolk.cz má právo odstraňovat komentáře a hodnocení, které porušují výše uvedená pravidla
7.3. V případě hrubého nebo několikanásobného porušení pravidel tolk.cz má administrace právo omezit nebo úplně znemožnit přístup na web
7.4. Administrace není povinná komentovat svůj postup při moderování webu
8. Autorská práva
8.1. Archiv tolk.cz je místem pro dobrovolnou prezentaci děl autorů nebo vlastníků prací. Archiv tolk.cz si nevymiňuje žádná práva k publikovaným pracím a pouze poskytuje možnost k prezentaci v internetu. Ve všech otázkách týkajících se použití, koupě, kopírování,publikace atd., a též k obsahu materiálů je nutné obracet se přímo k autorům nebo vlastníkům prací.
8.2. V případě jakéhokoliv porušení práv při publikaci děl, v případech zjištěných administrací nebo při námitkách autora či vlastníka díla, budou tyto práce administrací odstraněny.
8.3. Administrace webu nenese odpovědnost za případná porušení autorských práv ze strany uživatelů nebo návštěvníků webu. Prosíme autory, aby vzali na vědomí, že i takové případy jsou možné, vzhledem k otevřenosti sítě internet.
8.4. Administrace nenese odpovědnost za obsah zaslaných prací a též komentáře.
Projekt TOLK.cz je nekomerčním projektem.
Za redakci tolk.cz
Dan Drechsler
Tekst .. gna aliquam erat volutpat. Ut wisi enim ad minim veniam,Lorem ipsum dolor sit amet, consectetuer adipiscing elit, sed diam nonummy nibh euismod tincidunt ut laoreet dolore magna aliquam erat volutpat. Ut wisi enim ad min
Již několik let se pohybuji mezi dvěma světy, Českem a Ruskem. Poznávám lidi, společnost, kulturu, nasávám odlišnosti, ale hlavně poznávám realitu všedního bytí na vlastní kůži. To důležité proč chci realizovat své myšlenky a sny, je v prezentaci zemí bývalého Sovětského svazu a Česka, vzájemně bez obalu a tabu, ale především bez ukřivděnosti z minulosti. Především proto jsem zvolil jako ústřední motiv kulturu a umění (zastoupené literaturou, filosofií, malířstvím, sochařstvím apod.), na kterých se dá napříč spektrem naznačit a odtajnit vzájemnost a rozdíly.
2008
- Stálá expozice – galerie Genesis, Connecticut, USA
- Stálá expozice – galerie Gala, Praha
- Osobní expozice – galerie Genesis, Connecticut, USA
2007
- Osobní výstava – galerie Genesis, Connecticut, USA
- Osobní výstava – Nevill gallery, Canterburry, Velká Británie
- Stálá expozice – galerie Gala, Praha
- Stálá expozice – galerie Art Gallery, Praha
2006
- Stálá expozice – galerie Art Gallery, Praha
- Expozice – Art Brookers, Praha
- Stálá expozice – galerie Genesis, Connecticut, USA
- Umělecká výstava, Chelsea, Londýn, Velká Británie
- Osobní výstava – Nevill gallery, Canterburry, Velká Británie
2005
- Ukrajinské umění – výstava v Řecko-Katolickém Ukrajinském chrámu, Londýn, Velká
Británie
- Stálá expozice – galerie ul. Michalská, Praha
- Stálá expozice – galerie Le Siantis, Praha
- Osobní výstava - Nevill gallery, Canterburry, Velká Británie
- Stálá výstava - galerie Garden of Eden, Londýn, Velká Británie
2004
- Expozice - výstava, galerie Garden of Eden, Londýn, Velká Británie
- Výstava, hotel Pyramida, Praha
- Stálá expozice – galerie Le Siantis, Praha
- Osobní výstava - Nevill gallery, Canterburry, Velká Británie
2003
- Výstava – Současné Ukrajinské umění, galirie Victoria, Bern, Švýcarsko
- Výstava - galerie Le Siantis, Praha
- Výstava - La Femme, hotel Intercontinental, Praha
2002
- Výstava – Artix galerie, Praha
- Výstava – hotel Amipro, Kiev, Ukrajina
2001
- Osobní výstava – Raifeisen Bank, Vídeň, Rakousko
- Výstava – Malířská výstava, hotel Pendalum, Vancouver, Britská Kolumbie, Kanada
1999
- Výstava – galerie Rapid, Praha
- Výstava – Východoevropské umění, Ruské kulturní centrum, Praha
Eduard Ismailovič Bagirov
„Gastarbajtr“
<E. Bagirov <Gastarbajtr> >: < Populární literatura>, Moskva 2007
ISBN 978-5-903396-05-4
Anotace
Román moskevského spisovatele a publicisty Eduarda Bagirova se zakládá na skutečných událostech. Kniha není v mnohém pouze autobiografií, je též biografií milionů lidí, kteří po rozpadu SSSR1 ztratili vše – dům, blízké i samu vlast.
Okolnosti přivedli hlavního hrdinu do Moskvy, kde naplno zažil strmé vzlety, ale i hluboké pády. Všechno to, co potká příchozí v hrdém, nezávislém a nepohostinném hlavním městě.
Eduard Bagirov
Gastarbajtr
Je to upřímná kniha, milý čtenáři. Od samého začátku Tě upozorňuje, že jsem si nekladl jiné cíle, než čestné. Nijak jsem nepomýšlel na Tvůj prospěch, ani na svojí slávu. Pro podobný úkol jsou mé síly nedostatečné.
Monten
Nezapomínej své kořeny, pamatuj – jsou věci o řád výše.
„Kasta“
Věnováno Anně Zeilikman
Kniha je vydávána v rámci internetového projektu © TOLK
Překlad © Dan Drechsler 2008
Obálka k publikaci © Dan Sander 2008
Korektury: Jiří Jaroš
Recenze: Mgr. Vladimír Kiseljov
Obsah:
Úvod 2
Kulebjaky 3
Hospoda 4
Gastarbajtr 10
Iročka 14
Vpád 16
Krajní mez 20
Moskva – Seřaďovací nádraží 22
Pronásledovaní a pronásledovatelé 25
Osmý březen 28
Defolt 34
Realitní kancelář 39
Petrohrad 44
Moldavský nebožtík 49
Švédská pohádka 59
Být In 62
Neočekávaný zvrat 69
Nové výšiny 73
Mat na tři tahy 77
Úvod
„Probuď se! Probuď se, říkám už jsme skoro na místě!“ Hlas strejdy Míši mě vytrhl ze strnulosti. Byl jsem únavou polomrtvý a polovědomý stav, ve kterém jsem se nacházel, bych sněním opravdu nenazval.
S úsilím jsem rozlepil víčka. Lesní tahač namáhavě zavil – minuli jsme poslední post milice, na cestě do Moskvy. Tři sta padesát kilometrů, oddělujících hlavní město od zapadlého městečka v Nižegorodské gubernii, jsme zdolali téměř za den. Starý, polomrtvý KAMAZ2, přetížený prkny, supěl jak lokomotiva, a i na nejprázdnějších úsecích cesty to nerozjel rychleji, než padesát kilometrů v hodině. Ke všemu jsme samozřejmě zastavovali na každém postu milice, kde inspektoři hladovými zraky bedlivě zkoumali všechny možné dokumenty a šmejdili tak, že málem vlezli i do nádrže.
V šedém, únorovém večeru vypadala třída Entuziastů strašidelně zasmušilá a nerozjasnily ji ani hojné a bohatě nasvícené reklamní tabule. Lidé bez tváří, shrbení a spěchající po pracovním dnu na metro, uhýbajíce vzájemným pohledům, tomuto obrázku na přátelskosti také nepřidali. Schoulil jsem se a zavřel oči …
Městečko v nižegorodském zapadákově se jmenovalo Kulebjaky. Právě sem, do své vlasti, se vrátila před rokem a půl moje matka. Předtím jsme žili v Turkmenistánu v pustém, divokém městečku Mary, ztraceném v Karakumské poušti. Pamatujete si hodiny zeměpisu v sovětské škole? Nejjižnější místo Sovětského svazu - Kuška, se nachází právě v Maryjské oblasti. V roce 1995 náš prezident, Saparmurat Turkmenbaši3 s pompou oslavil 2 500 let od založení našeho městečka, dříve známého jako Starověký Merv, kterým v dávných dobách vedla Hedvábná stezka. Říkalo se, že na tento svátek, se sjelo obrovské množství zahraničních vědců a novinářů, takže podcenit vážnost události bylo nemožné, vždyť ne každý den máme historická jubilea takového významu. Cizinci doslavili a odjeli, a Turkmenbaši, utáhl smyčku definitivně – žít v zemi, jako neturkmén, se stalo zhola nemožným.
Do Turkmenistánu přijela má do hloubi ruská matka na začátku sedmdesátých let - na umístěnku, stavět domy na periferii Sovětského svazu. Za tři měsíce práce přidělovali jednopokojový byt, takže máma kvůli vlastnímu bydlení ráda vyměnila zapadákov v Povolží, za zapadákov střední Asie. Potkala tam mého otce, Ázerbajdžánce, vdala se a narodili se jim dvě děti: v pětasedmdesátém já a o něco později můj mladší bratr. Vše jak má být, ale otce brzy zavřeli a ve vězení rychle zemřel na tuberu, a to už přišla devadesátá léta, a za máminu výplatu prodavačky se nedalo nejen žít, ale dokonce ani existovat. Toulajíc se po republice jsem pochopil, že dětský sen – historická fakulta Státní univerzity Turkmenistánu, mi jako chudému neturkménovi není dána, a že s drobným prodejem drog a podobnými kšeftíky také dlouho nevydržím, tak jsem narukoval, po dvou měsících dezertoval a ujel do Moskvy hledat štěstí.
Mnoho lidí to tak dělalo, krvavá zvůle Turkmenbašiho teprve začínala, ale mnozí již pochopili, že v této zemi nemají žádnou perspektivu. Hledané štěstí se ukázalo substancí prchavou a nepolapitelnou – neprotloukal jsem se po nádražích ještě ani tři měsíce a už jsem v dubnu 94 vyfasoval dvouletý flastr a zavřeli mě. No a za ty dva roky se povedlo mámě vrátit do Ruska definitivně.
Takže, seznamme se. Já jsem Jevgenij Aliev. Je mi 20 let. V Asii jsem pronásledovaný Rus, no a v Rusku o nic méně pronásledovaný černý, lidově řečeno čurka4. Je úplně jedno, že díky své ruské matce, se na Ázerbajdžánce prakticky nepodobám, a na to, že mluvím rusky bez akcentu všichni kašlou – já se přeci narodil v Čurkistánu5 a k tomu mám ještě nevhodné příjmení. V současném Rusku je to plně dostačující, abych se nezřídka cítil jako sinclairovský Kingsblood.
Kulebjaky
Za peníze získané rychlým prodejem super maryjského čtyřpokojového bytu, si mohla matka koupit pouze temnou místnost, v koutě dvoupatrového, napůl shnilého baráku z roku 1927. A já, po mém propuštění a příjezdu do téhle děsné díry, jsem našel matku a bratra-školáka, v úplné bídě a beznaději. Neměli dokonce ani peníze na dřevo, a proto po večerech sbírali kartony na městské tržnici, aby aspoň trochu prohřáli svůj temný kout. Početná rodina z matčiny strany byla stejně chudá, bez práce a vůbec ničím nemohla pomoci objevivším se přistěhovalcům.
Máma prodávala pískový cukr v městské tržnici, za plat 20 tisíc ještě nedenominovaných6 rublů za den – což obnášelo 4 dolary. No a v této žalostné situaci po propuštění jsem se objevil já – nepotřebný, ambicemi přeplněný chlapeček.
Ještě teď, po deseti letech , se mi slovy těžce popisují tehdejší pocity. Vidět vlastní matku, vyčerpanou z nezaplacené, nepotřebné a těžké práce ( půlmetrákové pytle s cukrem musela tahat ze skladu na trh sama, jen s pomocí chatrné kárky s různými kolečky) a mladšího bratra v ubohém oblečení, které se cenově dalo srovnat s kartonem průměrných cigaret… Už jen vzpomínat není lehké a zažít vše na vlastní kůži – to nepřeji ani nepříteli.
Samozřejmě, že jsem začal matce pomáhat tahat ze skladu ty šílené pytle – stejně jsem neměl do čeho píchnout. Jednoho krásného dne si mě všimnul jeden chlapík, honorace, jméno už si nepamatuji, a proto mu budu říkat Bariga7. No a světe div se, jaký zázrak, tenhle Bariga mi nabídl práci. Velká klika. Že by se blýskalo na lepší časy? Nemusím snad ani říkat, že jsem hned kývnul, aniž bych ho vyslechl do konce. Bylo mi to fuk, víte, protože mi Bariga nabídl třicet tisíc rublů denně na ruku. V tu dobu 5 dolarů – zkrátka balík. O tom se mnohým ani nezdálo. Mým úkolem bylo prodávat maloobchodně cibuli, kterou Bariga vozil ze sousedního Arzamasu za velkoobchodní cenu. Od této chvíle mi osud nastavil svoji veselejší a šťastnější tvář.
Cibule se prodávala kilo za 3500 rublů, při dnešních cenách 3,5 rublu. K dispozici jsem měl staré miskové váhy, komplet ocejchovaných závaží a plastovou misku, do které se sypala cibule. Říci, že prodej šel skvěle, by bylo jako bych nic neřekl. U mě, na rozdíl od jiných trhovců stály dlouhé fronty babiček se síťovkami, které na přeskáčku drmolily a pozorně slídily za každým gramem. Já na nějaký ten gram nehleděl, vždycky jsem dal trochu víc, a když scházelo minimum do váhy tak jsem taky přidal cibuli, jen aby ty babky šťouralky co nejdřív odešly. A jaké bylo moje překvapení na konci pracovního dne, když jsem sečetl prašulky, a pochopil, že mám v kapse na hotovosti asi tolik, kolik dělala moje denní výplata. „No ne! Taková hromada prachů, a u mě!“ Zamyslel jsem se, a koupil si rodinným rozpočtem zakázanou flašku piva.
A tak uběhly dva týdny. Každý den jsem se utvrzoval v tom, že jsem vydělal skoro tolik, kolik jsem dával Barigovi. Nechápal jsem co se děje, ukládal si slušnou sumičku bokem, a neuvěříte! – každý den jsem si koupil flašku piva. Potom skončila prodejní sezona cibule a s ní se vytratil i Bariga, a já jako znovu nezaměstnaný začal opět pomáhat matce tahat pytle.
Možná se zeptáte, odkud, že se braly tak záhadně penízky? Asi nejjednodušší by bylo svést to na boží záměr, ale v naší době nakukuje bůh na planetu Zemi velice zřídka, a navíc v něj nevěřím. O původu peněz jsem se dovtípil až poslední den svého slavného obchodování, doslova několik minut před posledním vyúčtováním s Barigou.
Pamatujete si, jak jsem mluvil o plastové misce? No tak ta vážila okolo 400 gramů. Málokdo z nejbídnějších Kulebjanů kupoval více než dvě kila cibule. Teď si představte, že z každého prodeje jsem měl vejvar celých 400 gramů! Čtyři sta gramů cibule za tři a půl rublu. Když na to teď pomyslím, je mi smutno.
Fígl však nebyl v misce, ale v tom, že šťouravé kulebjakské babičky ani jednou nenapadlo převážit nákup na kontrolních vahách v tržnici. Já se přikláním k tomu, že rozhodovala právě ta cibule, kterou jsem vždy s úsměvem přidal navíc k nákupu. Právě ona koneckonců převážila misky vah v můj prospěch, otupujíce bdělost těch přestárlých šakalů se síťovkami. Z toho všeho plyne ponaučení: není dobré být malicherný a nenasytný. Opravdu ne. Nenasytnost zahubila nejednoho frajera. Tu cibulovou historku jsem si zapamatoval na celý život. No a přinesla mi nesrovnatelně více zisku, než kdybych byl krkoun a mamonář.
Hospoda
Jednou, když jsem opět přišel na sklad vyzvednout pytle cukru, jsem namísto obvyklého skladníka objevil mě neznámého chlapíka. Asi čtyřicetiletej hromotluk, v umaštěnejch šusťákách a s býčí šíjí, na které visel zlatý řetěz, zkrátka ksicht bandity. S chutí žral meloun, který pevně svíral prsty, do rukávu si utíral po ksichtu stékající šťávu a opravdu svinsky plival pecky po podlaze. „No fuj, jakej hnus,“ pomyslel jsem si, odvrátil se a začal nakládat pytle na káru.
„No co ptáčku, trochu těžký, né?“ Kaňour si s chutí krknul a jízlivě na mě mrknul.
„Ale, co tě nemá,“ vyhrknul jsem. „Je to lehčí než pírko. Jestli nevěříš tak to zkus sám. Jenom půl metráku, to je prkotina.“
„Tak jo zkusím,“ nečekaně odpověděl chlapík, vytřel dlaně do tepláků a s nedbalou lehkostí naházel pět pytlů, jako by to byly prachové peřiny, na skřípějící kárku.
„Nezbláznil ses strejdo? Kdo teď bude táhnout dvě stě padesát kilo na trh?“ Já sám tehdy vážil pětašedesát, o trochu víc, než jeden pytel a nevozil jsem najednou víc než tři pytle. Chlapík si mě prohlídnul od hlavy až k patě a zahanbeně si podrbal zátylek.
„No jasně. A co teď. Přece je nevyložím zpátky, to je špatný znamení. Píchnu ti chlapečku. Tady máš klíč a zamkni.“ Viditelně jsem ho neodhadl na první dojem. Sklad byl asi půl kiláku od tržnice. Chlapík táhnul kárku lehce jednou rukou a přitom jsme besedovali.
„Jakpak ti říkají ptáčku?“
„Jevgenij. A tobě?“
„Mě Vovan. Ty si syn Olgy, že jo?“
„Hm. A jak to víš?“
„Prostě vím… všechny tu znám. Prej si bručel? Za co?“
„Nó…, tak. Čórnul jsem na nádraží kabelku. Byl jsem bezdomovec a neměl co žrát.“
„To ses měl v tom tvým Čurkistánu tak blbě, že bejt bezdomovec v Moskvě se jevilo jako
pohádka?“
„No, tak nějak, ne zrovna sladce. Poslouchej Vovane a odkud to všechno víš? Si snad
polda?“
„Já a polda, blázníš. Proč se vlastně motáš po tržnici? Si mladej a asi ne špatnej.“
„Jestli sis nevšimnul Vovane, ve městě je tak trochu napjatá situace na trhu práce.“
„Co - co? Mluv normálně jako Rus a ne cizí řečí jó,“ můj společník nebyl zvyklej na
takovej styl řeči.
„Říkám jen, že není žádná práce.“
„Aha, no jasně. Jo teď je to u nás s prací špatný. Chlastáš?“
„Vůbec nepiju tvrdý, ale flašku piva si někdy dám.“ Nelhal jsem, tehdy jsem opravdu
tvrdý alkohol nepil. Ve slunečném Turkmenistánu se v té době používaly jiné způsoby uvolnění, jako travka a její deriváty a taky surové opium. Vodka se v Turkmenistánu prakticky nepila. A v Kulebjakách jsem byl rád, že jsem se najedl, natož abych chlastal.
Akorát jsme došli na trh. Máma se otočila, zahlédla nás a vzdechla.
„Dobrý den Vladimíre Viktoroviči,“ vypadalo to jako by se trochu i bála.
„Dobrej Oljo. Přeber si zboží,“ a lehce vyložil pytle z kárky.
„Měj se Žeňko,“ mávnul na pozdrav a ztratil se v davu.
„Žeňko, cos mu napovídal? Co se vlastně stalo?“ Máma byla úplně vyjevená.
„No vlastně nic. Chlápek mi prostě pomohl dotáhnout pytle…“
„To určitě,“ přerušila mě máma a spráskla ruce. „To byl přece sám Sindejev. A on
z ničeho nic nepomáhá spodině tahat pytle na bazar!“
V tu ránu jsem zkameněl. Sindejevovi tehdy patřila dobrá polovina města. Několik obchodů, autoservis, pily a jeden z nejlepších barů ve městě Spolubesedník. No možná jsem to trochu přehnal, bary byly v Kulebjakách jen tři, ale o to vůbec nešlo. Šlo o to, že se dříve sprostého a krvežíznivého městského bandity Sindejeva bálo celé městečko. A kdybych věděl, jaká figura žere ve skladu meloun, tak bych určitě seděl tiše jak myška někde v koutě. Jenže nic není tak horké jak se zdá, a za pár týdnů mě pozvali k Viktoričovi na pohovor do kanceláře.
Kancelář byla strašně velká, poloprázdná místnost ve druhém patře budovy, kde se nacházel jeden ze Sindejevových obchodů. Sindejev seděl za kancelářským stolem sovětského vzoru na staré rozvrzané židli, kancelářskému nábytku se v Kulebjakách viditelně nedařilo, a pojídal vlašské ořechy, které s křupáním drtil mezi palcem a ukazovákem. Na sobě měl umaštěné, vytahané tričko, přes něj šedé dvouřadé sako, zelené sportovní kalhoty s vytahanýma kolenama a korunu tomu všemu nasadily těsné čínské lakovky. K velkému byznysmenovi by se hodily i lepší módní doplňky.
Zkrášlil se nejenom každodenním zlatým řetězem, ve kterém se určitě i myl, protože jsem bez něj Viktoriče ani jednou neviděl, ale pravačku měl obepnutou zlatým náramkem, podle oka vážícím 300 gramů a na prostředníčku téže ruky měl hrubý pečetní prsten, zkrášlený inkrustací a roztroušenými průzračnými kamínky, které se podobaly beďarům pubertální slečinky.
„Chceš ořechy?“ Zeptal se mě a rukou ukázal na stejně ubohou židli naproti stolu, jako ta jeho.
„Ne, díky. Pozval jste mě, tak jsem tady.“
„Je přece dobrý sejít se, né? Neboj já tě nesežeru. No tak k věci.“
„Kolju, mojeho barmana před několika dny skřípli po chlastačce kvůli nějaký babě. No a ty se celkem hodíš. Ksicht máš intelektuální, rozcuch jak Jakubovič z Pole zázraků, no kulturní… Tak že, zkusíš si stoupnout za bar. Kasa je tam jednoduchá, rychle se to naučíš. Nalejvat vodku, neboj zvládneš to. No a co! I ty potřebuješ bejt mezi lidma. A i když si poloviční čurka, přece si živej člověk. Nechlastáš, a tím spíš. No co, budeš krást, jako všichni barmani, ale jestli tě načapu tak ti jednim škubem urvu koule… Vepřový žereš nebo ne?“
Křečovitě jsem polknul a nervózně přikývnul. Kolju, sindejevského barmana znalo celé městečko a všichni mladí muži z Kulebjak mu strašně záviděli. Ještě aby ne, Kolja pracoval ve skvělém podniku, kouřil dobré cigarety, každý den pil vodku, spal z nejhezčíma holkama z okolí a naparoval se v malinovém saku a čepici s knoflíkem. Vyšší společnost. Není se čemu divit, že taková zářivá perspektiva pro mě, nepravidelně se stravujícího nezaměstnaného emigranta, znamenala opravdový dárek osudu. A je nutné říct, že prokázanou důvěru jsem nezklamal.
Už za měsíc byl bar fakticky pod mým vedením, protože jsem řešil absolutně vše – od nákupu potravin pro kuchyň, přes leštěnky a hadry na podlahu pro uklízečku. Výplata byla symbolická, ale já ji prakticky nepotřeboval, protože její ekvivalent jsem vydělával za jeden večer dokonce i ve všední dny, a o víkendech ani nemluvě, no a bankovky jsem každé ráno po šichtě prostě házel do šuplíku ve skříňce. Utrácet nebyl čas a ani za co, párkrát týdně jsem je vzal a odnesl matce. To už jsem žil sám, v bytě od strejdy Míši, v tom samém baráku, odkud se přestěhoval kdysi k mé tetě. Práce se mi líbila, Sindejev byl také nad míru spokojen. V baru jsem trávil prakticky všechen volný čas kromě krátkého spánku, byl proto i další důvod – super hudební aparatura a hudba, kterou jsem vždy miloval. V zapadlých Kulebjakách byl s muzikou vůbec problém, kromě trapného nekvalitního popíku a diska osmdesátých let obchodníci nic nevozili. Nebyla poptávka, a není ještě teď…
*****
K hudbě mám vůbec vřelý vztah. Je to a vždycky i byla dost důležitá součást mého života a to v ohromném množství. Začalo to ještě v dětství, potom co jsem si přečetl skvěle napsanou Beethovenovu biografii. Skutečně, tak silná osobnost nemohla nezasáhnout až do hloubi citlivé třináctileté duše. Strašně se mi zachtělo poslechnout si muziku, kterou napsal. Desky s podobnou muzikou v obchodech zapomenutého turkmenského městečka nikdy neměli, a na můj dotaz, kdy bude Beethoven, vedoucí gramo prodejny strejda Amangeldy udiveně vypoulil oči.
„Při Alláhovi, kdo to vůbec je? Radši si kup něco z novinek, podívej Kakyš Saparov, Roza Rymbaeva, a dokonce je i Sachy Džapbarov a Lev Leščenko, no! Bitchovin-mitchovin, neobjednávám, ani nevím, kdo to vlastně je, určitě špatnej člověk, když ho tu nemáme. No tak dobře,“ když uviděl strejda Amangeldy můj rozladěnej pohled, tak změknul . „Tak se podívej co tu pro tebe mám! Dám to jenom tobě, je to velká vzácnost, běžně to prodávám za padesát rublů, ale tobě to dám za státní cenu! To abys nezapomněl na dobrého strýčka Amangeldy!“ Starej turkmén zašátral pod pultem, spiklenecky mrknul a vytáhnul tehdy super módní skupinu Modern Talking. Všechno jsem pochopil a rozčarovaně zamířil k východu.
Už si ani nevzpomenu, jak se mi tehdy dostal do rukou katalog Rosposyltorgu. V sovětských dobách to byla organizace, která po SSSR rozesílala na dobírku různé nedostatkové zboží. Bezděčně jsem listoval katalogem a rozplýval se nad nabídkou. Objednat bylo možné téměř vše, od prachových peřin až po motocykl Dněpr8. Když jsem si představil, jak „Stepní vlk v čapce a plášti přijíždí na oslu k vesnické poště pro objednaný motocykl z Ukrajinské SSR,“ tak jsem se mimoděk zasmál. A v tom se můj pohled zastavil na oddíle „Gramodesky…“
O dva měsíce později, když jsem přišel večer domů, jsem ve schránce objevil svojí první složenku na mé jméno. Měl jsem si vyzvednout balík doručený z Aprelovské továrny, kde se gramodesky vyráběly. V noci jsem vzrušením oka nezamhouřil. Půl hodiny před otevřením pošty jsem tam už nervózně stepoval s rodným listem. A nakonec přišel ten vysněný okamžik. Vyšel jsem z pošty, v rukou svíral vytoužený hranatý balíček a s úsměvem jsem pelášil domů. Tam jsem opatrně přiblížil jehlu gramofonu k matovému povrchu desky, zapnul zvuk a zcepeněl – bytem se linuly první akordy Apassionaty v podání neuvěřitelného Gilelse.
Tato sonáta se ukázala jako má první hudební láska, skutečná a nezapomenutelná. Od těch dob uteklo mnoho let, ale i nyní mohu v libovolném momentu přehrát v hlavě Apassionatu od prvního do posledního tónu. A stejně jako dřív poslouchám kvanta muziky nesrovnatelně různých žánrů, pod podmínkou, že je nejlepší.
*****
Tenkrát, jsem čistě náhodou, objevil v Kulebjakách novou možnost, potkal jsem na trhu jednoho prodejce, který vozil z Moskvy kazety. Začal mi je přivážet párkrát do měsíce podle mého spisku. Takže jsem byl nepřetržitě zásoben tanečními novinkami pro bar a prvotřídním repertoárem pro sebe. Také díky tomu se začali v podniku scházet lidé, kteří měli alespoň nějaký hudební vkus. Bylo to jen pár jedinců, které bych spočítal na prstech jedné ruky. Z jejich středu vyčuhoval šedovlasý, neholený macho, kterému padaly k nohám armády chytrých a módních slečinek, nedostupných místnímu póvlu – nejlepší advokát ve městě Míša Balfetkin, díky kterému jsem objevil i blues. Po pár letech se u mě blues transformovalo ve skutečný zájem o Toma Waitse a rozvinula se vřelá láska k orleánskému dixielandu začátku minulého století. Například Jelly Roll´Morton, některé málo známe koncerty Louise Armstronga a do knihovny jsem přidal rozbory jazzového kritika Jamese Kolliera, ale to až později. Když přines Míša poprvé do Spolubesedníka nahrávky Erica Claptona a Gerri Moora, tak jsem myslel, že se zblázním. Pro dvacetiletého nadšence to byla opravdová inspirace a za to všechno budu Míšovi vděčný do konce života, protože při rozvoji a následném formování mojí vášně sehrál významnou roli.
Také proto jsem přicházel do baru dlouho před otevíračkou. Pustil jsem si co jsem chtěl, byl na vrcholu blaha a při leštění baru a skleniček jsem se cítil jako totálně šťastný člověk. Celá ta idylka trvala kolem pěti měsíců, dokud nezačaly svátky po Novém roce.
*****
V tu noc byste v baru nezahlédli jediný střízlivý obličej, jó v ruském vnitrozemí se umí rozšoupnout, radost pohledět. Stál jsem za barem a sotva stíhal otevírat flašky vodky a měnit hudbu v kazeťáku, opilí hosté o sto šest objednávali písničky. Hity toho roku byly Gazmanovův rozpustilý Tulák a Zarandíme děvče od Viky Ciganovové. Vodka tekla proudem a jediný vyhazovač Andrej, kmitající dvoumetrový obr, taktak stíhal vynášet na mráz hosty zpité do bezvědomí. Jenže každý, kdo flámuje po barech a hospodách na doraz ví, že se mezi hosty najde jedinec, který zkazí večer všem, kdo jsou na dohled. Přesně tak se to stalo. Chlapa jak horu jsem zmerčil hned, protože tu byl poprvé. Na sobě měl nápadně levný oblek s kravatou, takhle obvykle přicházel do kulebjakské hospody nějakej drobnej zlodějíček, ti to považovali za elegantní. S ním přišly tři ošuntělé ženské, které už něco pamatovaly, a před kterýma se naparoval tak, aby bylo vidět jak je důležitej. Objednával nejdražší jídla a vodku Dovgan, asi po desáté si přál zahrát Zarandíme děvče a dokonce vrátil na bar mnou otevřenou láhev vodky se slovy, že tak drahou vodku si bude otevírat sám, protože nejlíp ví, že všichni barmani dolejvaj do flašek bůh ví co, zneužívajíc opilost hostů. Chci jen podotknout, že tak primitivně jsem zákazníky nešidil, i bez tak jsem měl super zdroj příjmů, ale to s tím nijak nesouvisí… Přišla však chvíle, kdy byl na mol a nekontroloval se. Už si nevzpomenu co ho přimělo vstát, dojít k baru a popadnout mě obouruč za límec. Andrej zrovna nebyl nablízku.
„No co ty čurko smradlavá… co, přijel si do mého města a už si myslíš, že si se stal člověkem?“ Dejchnul na mě a z huby mu táhla vodka s karbanátkem, a mě se zvednul žaludek. Zajímavé, odkud tak dobře věděl o mém původu? „Na co si sem lez? No? Sprááávně… obsluhovat mě Rusa! Pamatuj ty kreaturo, ty se nikdy nestaneš člověkem. Protože si smradlavej, bezvýznamnej, černoprdelní otrok. Chápeš, ty šmejde špinavej?“
V ten moment se mi zatmělo před očima. Pořádně jsem nespal několik dní. Prakticky jsem nejedl, v tom posvátečním lednovém opojení, kdy se všichni nonstop toulají, jsem prostě neměl chuť. Představte si v jakém jsem byl stavu… A on mě pořád tahal a tahal za límec, sprostě nadával a dejchal do obličeje.
Nahmátnul jsem na baru láhev vodky, silně jí chytil za hrdlo, a ze všech sil jsem ho s rozkoší majznul po hlavě. Střípky skla, promíchané s červenajícími čůrky vodky mu stékaly po saku. Chlápek v mžiku ztuhnul, pustil mě a sesypal se u baru. V tom přiletěl Andrej. „Andrjucho odkliď odsud tu mršinu,“ vycedil jsem, přeřvávajíc hlučně zpívající Ciganovovou. „Prohrábni mu kapsy a seber prachy za útratu, než se ztratí, parchant zkurvenej.“
„No, vožerou se chátra a nevěděj kdy přestat!“ odpovídal vyhazovač a chytil chlápka za límec. „Ty poslouchej Žeňo, já to prase už někde viděl! Hlavně, aby z toho nebyl průser.“
„Ale, jakej průser? Tady je účtenka, zasuň mu jí do kapsy a zavolej taxi, ať ho hodí domů.“ Tři tetky, který přišly s výtržníkem, byly totálně namazaný a nijak nereagovaly na to, co se děje kolem, opatrně poklepávaly podpatky do rytmu nekonečné Zarandíme děvče. Ožralé ženské, to je ta nejhnusnější podívaná. Andrej vytáhnul chlápka na ulici, otřel mu obličej sněhem, posadil do taxíku a pokračovali jsme v práci.
Možná jsem se podle něčího mínění zachoval špatně a někdo, by i vydržel takovou palbu cílených urážek. Ale já nemohu. Tím spíš od tak ohavné svině bez lidské tváře. Jestli jste si nevšimli, já mám jinou povahu. Vychovala mě ulice. Nejsem vzdělanec, který v tichosti takové věci přejde, to prostě neumím.
Příští ráno mě vzbudilo divoké třískání do mých chatrných dveří. Kopali do nich a v hlasitě nadávajících návštěvnících jsem rozpoznal včerejšího chlápka a šéfa baru Vladimíra Viktoroviče Sindejeva. Ze včerejšího nespoutaného upíra se vyklubal jeho blízký přítel a společník v Spolubesedníku.
Sindejev chtěl, abych se omluvil, že na všechno zapomene. Já kategoricky odmítnul. Tenkrát mě nezmlátili i když společník měl nutkání, Sindejev mi prostě vzal klíče od baru a zakázal přijít blíž, než na dostřel děla. Já se moc nevzrušoval, taky proč, vždyť mě znala celá místní elita, slézající se o víkendech u mě v baru a utvrzující mě ve své mimořádné přízni.
„Kdyby něco, vždycky se na mě obrať,“ zaznělo nejednou na mojí adresu od nejvlivnějších lidí ve městě. Byl jsem mladý, plný ideálů a důvěřoval jsem lidem. Brzy jsem však při hledání práce ve městě poznal krutou realitu a nesmyslnost svého snažení. Všichni věděli, že mě mocný Viktorič vyrazil s nálepkou „nevhodné“ a nikdo si to s ním nechtěl rozházet. Korunu tomu všemu nasadil poškozený společník, který jak se ukázalo, byl bratrem šéfa pasového oddělení, čímž se brzké udělení ruského občanství, odkládalo na neurčito.
Jen jediný smutný a šedivý chlapík mě s lítostí vyslechl. Majitel pily. „Já ti rozumím synku,“ řekl a usrkl z plecháčku vařící čaj. „Sám posuď, čím ti mohu pomoci. Já nejsem Sindejev, a tahle pila je všechno co mám. Dělám všechno sám, jsem dělník, mistr i účetní. Jediné co ti můžu nabídnout je práce u stroje, toť vše. Jinou práci ve městě stejně nenajdeš. Přece se nechceš uchlastat někde ve sklepě.“
„Díky, Michajliči. Když tak zajdu za týden.“
„Měj se chlapče. Určitě zajdi.“
Za dvanáctihodinovou ďábelskou dřinu u rozhrkaných předpotopních strojů bez jakýchkoliv bezpečnostních
Vážení přátelé spustili jsme projekt TOLK.cz. Věříme, že Vám přinese mnoho informací, radosti a podnětů k zamyšlení. Těšíme se na spolupráci s Vámi. Ať je tento rok úspěšný pro všechny z vás i vaše začátky, tak jak to přejeme tomuto projektu.
Admin
Tento projekt slouží k prezentaci umění a kultury Česka, Slovenska a zemí bývalé SSSR ve všech podobách. Hlavním cílem je prezentace umělců nebo vlastníků uměleckých děl, prezentace literatury, kultury a vybudování archivu všeho zmiňovaného výše. Projekt Tímto Vás všechny zveme k účasti na projektu.
„Didgeridoo nabízí zvuk z jiného světa a po tisíce let ovlivňovalo kulturu, duchovní a hudební vyjádření původních obyvatel Austrálie. Měli jsme to štěstí, že po velmi dlouhé době od svého vzniku dorazilo i k nám a nabídlo svůj specifický tón k novému, volnému přetváření. Naše historie didgeridoo donedávna neznala a tak začínáme s čistým listem. Mnohé inspiruje k vlastnímu, hlubšímu pronikání do světa onoho podivuhodného zvuku - vibrace. Nejinak tomu bylo u mne a to zejména v oblasti vtisknutí rysů tohoto nástroje do vlastností našich dřevin a dalších alternativních materiálů. Právě nadšení pro jeho zvukovou - vibrační variabilitu stojí za mou prací v oblasti výroby didgeridoo, kterou pojímám a prezentuji jako tvorbu regulerního hudebního nástroje. Nedílnou součástí je pak vlastní hudební produkce na didgeridoo, kterou realizuji jak sólově, tak s přáteli - spoluhráči v akusticky zajímavých prostorách, v komorním prostředí čajoven, ale i ve větších hudebních klubech. Kruh mých aktivit kolem didgeridoo pak uzavírá pořádání výukových seminářů jak pro jednotlivce, tak i pro větší skupiny. Veškeré informace o tomto nástroji, jeho vzniku, způsobu hry na něj, jeho výrobě a vlastních plánovaných a proběhlých hudebních akcích, nejdete slovem, zvukem i v obrazech na mém webu www.didgeridoo-art.cz."
Honza Vlach
Předseda Sdružení Richarda Wagnera v Brně o.s.,
http://universe.own.cz
1992 - Galerie " L " Hamburk - Německo
1994 - Galerie Hertogenbosch - Holandsko
1996 - Galerie Chapelotte - Lucembursko
1997 - Kunst Rai - Amsterdam, Holandsko
1998 - Galerie Hertogenbosch - Holandsko
1999 - Galerie Chapelotte - Lucembursko
2004 - Galerie Chicory - Alkmaar - Holandsko
2006 - MOSTLY GLASS GALLERY - New Jersey - USA
2009 - AACG Artist of Month January
Narodil se 10. května 1974 ve Strakonicích. Od dětství si rád kreslil a maloval. První výstav se účastnil již od mateřské školky. Byly to různé techniky a motivy na témata zadaná učitelkou. "Měl jsem velkou radost, jakou jen malý kluk může mít, když se mi z těchto výstav začala doma množit ocenění a diplomy, od požárníků, z knižního klubu, nebo od soudruhů z ROH, či z LM."
Teprve na druhém stupni ZŠ si začal svůj talent více uvědomovat a při výběru zaměstnání volil mezi uměleckou průmyslovou školou a strojírenským učilištěm. "A tak se ze mě, po zkušenostech z LŠU, pro můj dělnický původ a proto, že malování přece nikoho neuživí, měl stát strojař."
Na učilišti se zásluhou vychovatelky, která měla na starost kulturní angažovanost ústavu, mohl dále úspěšně účastnit výtvarných soutěží a postupně zdokonaloval. Po maturitě věnoval několik let cestování a hudbě, vystudoval konzervatoř - obor jazzová kytara v Praze. "A protože mě vždy uchvacovala krása krajiny a neopakovatelná atmosféra každého místa a v mém sebevzdělávání mě oslnil impresionismus, zkusil jsem v roce 1995 vytvořit svou první olejomalbu."
Moře, lodě v přístavech, mosty a tajemné uličky jsou hlavním námětem jeho obrazů. Pracuje rychle a svižně. V dílech se snaží zachytit své vnitřní stavy, nálady a pocity. Lze z nich vycítit, že se jedná o klidného, vyrovnaného a citlivého autora, který má před sebou nové cíle a tvořivé nasazení.
Výstavy:
1999 - Velká synagoga - Plzeň
2000 - Městské muzeum a galerie - Nepomuk
2001 - Klášter Chotěšov
2001 - Městské muzeum a galerie - Nepomuk
2002 - Zámek Čečovice
2002 - Diecézní muzeum - Plzeň
2002 - Klášter Chotěšov
2002 - Magistrát města Plzně
2003 - Klášter Chotěšov
2005 - Český rozhlas Plzeň
2005 - Galerie a muzeum - Sušice
2006 - Městské muzeum a galerie - Nepomuk
2006 - Czech Art Festival - Mezinárodní účast - České Budějovice - 1.cena
2007 - Florida - Miami Gallery Nova Southeastern University - USA - Mezinárodní účast
2008 - Galerie XXL - Louny
2008 - Státní galerie Benedikta Rejta - Louny
2008 - ARTSALON - Děčín - zámecká galerie, 3.roč., mezinárodní účast
2009 - ARTSALON - Děčín - zámecká galerie, 4.roč., mezinárodní účast
2009 - Kalikovský Mlýn-Music café bar
2009 - Totem o.s. v Plzni
2010 - Anglické nábřeží - Plzeň
2011 - Děčín - Galerie ARTMATERIAL, Zámecká 7
2011 - Teplice - Bárka Kafé - Mezinárodní výstava
Realizace:
Velká synagoga v Plzni
Městské muzeum a galerie Nepomuk
Nejdek u Karlových Varů - kostel sv. Martina
Litice u Plzně - kostel sv. Petra a Pavla
Soukromé sbírky:
Česko, Anglie, USA, Rakousko, Austrálie, Francie
Realizace:interiér - Klimaservis Brno
Výstavy:2003 - Pedagogická fakulta v Plzni
2004 - Bílé Nároží v Plzni
2005 - Galerie a muzeum Šumavy Sušice
2005 - Kavárna Relax v Plzni
2006 - Czech Art Festival - Č.Budějovice - Mezinárodní účast
2007 - Kvilda na Šumave - Mezinárodní účast
2007 - Kavárna Relax v Plzni
2008 - Galerie XXL - Louny
2008 - Děčín-zámecká galerie - ART CZECH SALON - Mezinárodní účast
2008 - Americká aliance Plzeň
2008 - Galerie XXL Louny
2009 - Radnice
2009 - ARTSALON - Děčín - zámecká galerie, 4.ročník, Mezinárodní setkání umělců
2009 - Kalikovský Mlýn v Plzni
2009 - Totem o.s. v Plzni
2010 - Anglické nábřeží - Plzeň
2011 - Teplice - Bárka Kafé - Mezinárodní výstava
Obrazy a kresby v soukromých sbírkách:
Anglie, Austrálie, Belgie, Bulharsko, Česko, Holandsko, Itálie, Kanada, Kuba,Kypr, Rusko, Slovensko, SRN, Švédsko, USA, Nový Zéland
Kontakt:Kralovická 63 - Plzeň - 323 00
"Jeho obrazy, plné dynamiky a napätia sú akýmsi vnútorným precítením či meditáciou nad problémami vo vzťahu človeka k jeho okoliu. Vo výtvarnej skratke sa v nich odráža autorova vnútorná filozofia. Ponúka divákovi intímny zážitok. Námety vnútorne precítené sú kompozične zvládnuté a farebne kultivované. Často vytvára reflexiu na hudbu, krajinu či filozofické úvahy.
Ako výrazový materiál uprednostňuje olejovú farbu v kombinácii s pieskom a motúzom, ktoré tvoria charakter štruktúry a škvrny, v ktorej možno nájst množstvo kompozičných celkov vo viacerých priestorových plánoch. Uvoľnenie formových prostriedkov, znak, skratka a energia prejavu dáva maľbám pohyb, rytmus, dramatický a psychologický účinok. Navodzuje asociácie, reálnu a imaginárnu predstavivosť s metaforickým podtextom.Jeho obrazy majú zvláštne čaro nepokojných impulzov a hladania."
akad. maliar Jozef ŠULO
"Obrazy Vladimíra Zaťku obsahujú neobyčajné tvorivé napätie, myšlienky dopovedané alebo nedopovedané. V jeho obrazoch sa všetky formy zjednodušujú a kultivujú. Podstatou a dominantou je farba. Túto skúma a overuje, hodnotí a experimentuje s ňou. Jedným z išpirujúcich prvkov v jeho obrazoch je hudba, jej harmónia i disharmónia.V jeho tvorbe je odvaha i slabosť, radosť i bolesť."
akad. maliar Alojz MACHO
Bibliografie:
Ilustrované knihy, publikace a ostatní (souhrn):
· Daniel Kühnl: Správná parta III. Díl, Fragment – vyjde
· D. Krolupperová, Miloš Kratochvíl: Draka je lepší pozdravit aneb O etiketě, Mladá fronta - vyjde
· Martina Drijverová: Zlobilky, Albatros – vyjde
· Zdeněk Šmíd:Předposlední trubadúr, Olympia – vyjde
· Učebnice českého jazyka pro 3. ročník ZŠ, Fraus – vyjde
· Zdeněk Šmíd: Dudáci a vlčí hlavy, Olympia
· Daniela Krolupperová: Sedmilhář Josífek, Albatros
· Učebnice matematiky pro 3. ročník základní školy (kolektiv autorů matematické části), Didaktis
· Pracovní sešit k učebnici matematiky pro 3. ročník základní školy (kolektiv autorů matematické části, Didaktis
· Elizabeth Goudge:Malý bílý koníček, Computer Press
· Zdeněk Šmíd: Pohádky pro dobrodruhy, Olympia
· Daniel Kühnl: Správná parta a kouzelný míč, Fragment
· Daniel Kühnl: Správná parta a zrušená kletba, Fragment
· Olga Tamchynová: Dóóóst dobrej diář, Fragment
· Markéta Vydrová: Statek plný zvířátek, (výřezové maxileporelo), Fragment
· Daniel Vydra: Na co hrají varani, Sursum
· Markéta Vydrová: Drobečky pro vrabečky, AZ Kort
· Knížečka o mě (publikace pro maminky novorozenců, určená k vepisování údajů o dítěti), nakladatelství AZ Kort
· Divadlo v parku - Kompletní výtvarné řešení dětského hudebního a divadelního festivalu v Kunraticích a výtvarné řešení webu Divadlo v parku
· Časopis Pojď si hrát! - Od r. 2007 kmenová ilustrátorka dětského časopisu Pojď si hrát nakladatelství Computer Press (autorka ilustrací všech obálek, vnitřních herních dvoustran, doprovodných ilustrací, hlavních průvodcovských postaviček a všech komixů)
· Ententýky do muziky - ilustrace pro webové strany Dětské písničky Ententýky do muziky stejnojmenné kapely a malba kulis pro dětská představení pro tutéž kapelu
Sólo obálky ke knihám:
· Lesk a bída Čekání, autor Zdeněk Šmíd, nakladatelství Olympia
· Babinec, autor Zdeněk Šmíd, nakladatelství Olympia
· Útok na vyvolenou, autor Zdeněk Šmíd, nakladatelství Olympia
Výstavy
1999 Mnichov, Hamburg, Německo
2001 Sibo, Praha
2002 Talente - Mnichov, Německo
CURRICULUM VITAE
2003 Kopeckého škola, Sovinec, Česká republika
2003 Galerie výtvarných umění, Ostrava, ČR
2003 Sibo, Praha
2005 Galerie České plastiky, Praha
2005 Designblok 05
2006 Studio Atmosphere, Praha /22.2. – 22.4.06/
2006 Mobitex, Brno
2007 Sezóna, Design centrum, Praha
2008 Sezóna, VŠUP, Praha
2008 Design Match, Praha, Bratislava, Vídeň, Budapešť
2008 Designblok 08
Publikace
Forum architektů 2001
69 Connanghtstreet 2001
VŠUP.AAA.D 2001/2002
Český design 1995 – 2000
Talente 2002
Glassrevue – „Sklo pro gastronomii“ (13.12.03)
Art & Antiques (leden 04)
Sklo a keramika 2005
Moderní byt 4/ 2006
Moderní byt 7/ 2007
Český design 01
Realizace
stolové sety pro restauraci Ajvö, Praha 1
nápojové soubory pro restauraci King Solomon, Praha 1
Symposium
1999 Coburg, Německo
2000 Sklářské symposium, Terezín
Samostatné výstavy:
2006 Ženy o ženách, Cinefill Veritas, Košice
2005 Moje zvieratá , Osvetové stredisko Šaľa, Šaľa
2005 Animálna Príťažlivosť, Wave, Prešov
2004 Živá krajina, Zemplínske Osvetové centrum, Michalovce
Spoločné výstavy:
2006 Tvorba, Michalovce 1. miesto
2006 Zádiel, Košické osvetové stredisko, Košice
2005 Michalovce v maľbe, Osvetové stredisko, Košice
2005 Výstava diplomových prác, Šarišská galéria , Prešov
2005 Aqua naturata, Východoslovenská galéria, Košice
2004 Persona: Voda 1. Múzeum, Trebišov, 2. Šarišská galéria, Prešov 3. Podtatranské múzeum, Poprad
2004 Tvorba, Vihorlatské múzeum, Humenné, Zemplínske Osvetové centrum, Michalovce
2003 Lietanie, Galéria v Malom Šariši, Prešov
Informace o inscenaci Parsifala v Redutě v r. 2008 a pozvánku na mé výstavy a výklady s hudbou uveřejnila prestižní odborná mezinárodní stránka o Wagnerově díle, ocenění je velmi pěkné, stačí kliknout na odkaz :
http://wagneropera.blogspot.com/
Register Výstav: 1982 Vranov n/T 1983 Vranov n/T 1985 Vranov n/T 1986 Medzinárodný plenér Drienov 1987 Vranov n/T 1987 Poprad 1988 Vranov n/T 1988 1.miesto v súťaži Výtvarný Vranov 1989 Výstava KPVU 1989 Hanušovce n/T 1990 Hanušovce n/T 1991 KaSS Vranov n/T 1991 Vranov n/T 1997 Udelená cena za maľbu v Michalovciach 1999 MsDk Vranov n/T 2001 RKS Vranov n/T 2001 MsDK Vranov n/T 2001 Výtvarné spektrum Humenné 2001 Celoslovenská súťaž Výtvarné spektrum 2002 MSDK Vranov n/T 2002 POS Svidník 2003 HOS Svidník 2003 Barónka Kežmarok 2004 Starý Smokovec 2004 ŠOS Prešov 2004 MsDK Vranov n/T 2004 New York, USA 2005 Toulon, Francúzsko 2006 Vlastivedné múzeum Trebišov 2006 New York, USA 2006 Košice(soľná jaskyňa) 2007 MSDK Vranov n/T
1997 – Ústí nad Labem, kostel sv.Vojtěcha
1998 – Děčín, galerie Hefaistos Trmice, zámek Ústí nad Labem, kostel sv.Vojtěcha
1999 – Ústí nad Labem, kostel Sv.Vojtěcha, Praha, galerie „U červeného beránka“
2000 – Ústí nad Labem, kostel Sv.Vojtěcha, Německo, Liebstadt Kuklustein
2001 – Ústí nad Labem, kostel Sv.Vojtěcha, Praha, Hotel „Tři grácie“
2002 – Ústí nad Labem, kostel Sv.Vojtěcha, Galerie v Benešově nad Ploučnicí Galerie v Jezuitské ulici v Litoměřicích
2003 – Ústí nad Labem, Muzeum města Ústí nad Labem, kostel sv.Vojtěcha Hotel Vltava
2004 – Ústí nad Labem, kostel sv.Vojtěcha Chabařovice, galerie „Ve dvoře“Německo, Pirna, hotel „Scherhof, Chomutov, galerie „Lurago“
2005 – Ústí nad Labem, kostel Sv.Vojtěcha
2006 – Ústí nad Labem, kostel Sv.Vojtěcha, Bílina, Galerie pod kostelem
2007 - Synagoga Děčín, Kadaň - galerie Leisler, Chomutov - galerie Lurago
2007 - Praha, Centrum kultury velvyslanectví RF
2007 - Ústí nad Labem, kostel Sv.Vojtěcha
2008 - Dallas, Texas, USA
2008 – Bad Schandou, Nacionále Parkhaus
2008 – Ústí nad Labem, kostel Sv. Vojtěcha
PŘEHLEDNÁ BIBLIOGRAFIE „KANONICKÁ" (stav k 10. březnu 2009)
Pozn.: Kritická znění všech textů vyjma Muže v průlomu poskytuje pouze autor:
Daniel Hradecký, J. A. Komenského 317, 435 13, Meziboří.
737 827 308
1. Knižní publikace
1.1. MUŽ V PRŮLOMU (triptych)
Obsahuje knihy:
Tajemství neúspěchu („Dva listy přátelům")
Za městem Mostem (báseň, dedikace Josefu Jedličkovi)
Nakl. Orpheus, Praha-Litvínov, 2004, 80 str.
2. Celky ineditní
2.1. ZASADIT DŮM POSTAVIT STROM (triptych)
Obsahuje knihy:
Vigiliana („balada", ded. K. R.), dáno v Meziboří, v květnu 2005.
Rozscestí[1] („pět maligních forem radosti ze života", ded. Václavu žákovi), dáno sine loco v září - listopadu 2005.
Rozsah cca 140 str.
2.2. CHŮZE PO VODÁCH (triptych)
Obsahuje knihy:
Chůze po vodách („informa pauperis"), dáno v Liberci, v únoru - dubnu 2006.
Jízdní kurýr, dáno v Osvračíně, léto 2006.
Sfinx („Dura lex, sed lex"), dáno v Meziboří, v září 2006.
Rozsah cca 73 str.
2.3. MARIONETY[2] (triptych)
Obsahuje knihy:
Jehelník Ariadnin (ded. Romaně Flemrové), dáno v Meziboří, v listopadu - prosinci 2006.
Ismy („poznámky pod čarou ponoru", ded. Janu Blažkovi), dáno v Mostě, v únoru - březnu 2007.
+ Doslov Hanse Falady.
Rozsah cca 75 str.
2.4. PŘIBLIŽOVÁNÍ DŘEVA / PÍSEČNÉ DNY
dáno sine loco, duben - srpen 2007.
Rozsah 72 str.
2.5. V CIRKUSE CALVARIA, cyklus apostrof (ded. Markovi Novotnému), dáno v Schönbachu, v září 2007.
Rozsah 22 str.
2.6. BURIDANŮV OSEL, ( „trosky jednoho myšlení"), dáno v Meziboří, v listopadu 2007.
Rozsah 21 str.
2.7. KOMÉDEA, („Tiefpunkten"), ded. Filipu Šrámkovi a Jitce Jenkeové, dáno v Meziboří, květen 2008.
Rozsah 28 str.
2.8. DRAKÉDIE („věštění z hladu"), ded. Markovi Půlpánovi a Agnieszce Reszczynské, dáno v Meziboří, 20. a 21. srpna 2008.
Rozsah 21 str.
2.9. APPENDIX („z archivů Antropolu"), ded. Lukáši perglovi, dáno v Schönbachu, v září 2008.
Rozsah 22 str.
2.10. NÁSOBENÍ TŘEMI („ pátý esej o svobodě"), ded. Vítu Strasserovi, dáno v Meziboří, říjen 2008.
Rozsah 24 str.
2.11. ŘEČI VE ČTVRTEK DVANÁCTÉHO („fenomenologie skrýše"), ded. Štefanu Švecovi, dáno v březnu 2009, rozsah cca 13 str.
[1] Skutečně RO-Z-SCESTÍ, tj. neologismus označující křižovatku, odkud vedou jen samá scestí.
[2] zde výslovně masculinum „Marionet", jakožto určení formy (srov. sonet), možné jsou i jiné recepce pojmu.
.
Mgr. Ľudmila Gondová - Majerčáková, sa narodila
19. februára 1973 v Trstenej. Detstvo a mladosť prežila v malebnej horárni pod Roháčmi na Brestovej. Po skončení základnej školy pokračovala v štúdiu na Gymnáziu M. Hattalu v Trstenej, ďalej na Pedagogickej fakulte UMB v Banskej Bystrici. Ako učiteľka pre 1. stupeň základnej školy pôsobila v rokoch 1995 - 1997 na Štátnej ZŠ v Trstenej pri Oravici, od septembra 1997 učí v ZŠ Zuberec.
Maľovaniu a výtvarníctvu sa venuje od detstva, intenzívnejšie od 16-tich rokov. Začínala technikou olejomaľby, neskôr sa nadchla aj pre akvarel a maľbu akrylovými farbami. Okrem toho sa venuje dekoratívnym činnostiam - zdobenie veľkonočných kraslíc technikou batikovania a vyškrabávania do tušového základu.
Z tematického hľadiska sa venuje krajinomaľbe, abstraktnej maľbe a maľovaniu kvetov všetkými spomínanými technikami.
V rokoch 2000 až 2002 mala spolu s kolegom Miroslavom Kováľom tri menšie výstavy v blízkosti svojej rodnej horárne v Múzeu Oravskej dediny na Brestovej.
Teraz žije a tvorí podhorskej obci v Oravskom Bielom Potoku, na Slovensku.
Východné Slovensko
peter@musinsky.sk
www.musinsky.sk
0907405698
Projekty : 1992 - VopetCup ´92 - vytvoření 2.ceny pro účastníky desetiboje v lehké atletice
1994 - Konkurz Insignií Ostravské univerzity
1995 - Konkurz Kosmetiky Milo Olomouc - 1.místo za grafický design
1995 - Realizace interiérů kanceláří soukromé firmy Cautus Finance v Ostravě
1996 - Veřejná soutěž - Cena města Ostravy za významný kulturní počin - 1.místo
1997 - Výstava v Galerii Amos v Ostravě
1998 - Realizace osobitých interiérů pobočky firmy Zepter International Ostrava
1999 - Vytvoření ceny mezinárodní tenisové soutěže CarboTechCup
1999 - Návrh a realizace atypu luceren pro interiéry restaurace La Rendola v Brně
1999 - Účast na veletrhu GIV v Düsseldorfu - Carboart výstava
2000 - Akce - „ Setkání obchodních partnerů „ firmy Carbo-Tech Bohemia
2000 - Realizace interiéru kavárny Castello na náměstí ve Frýdku-Místku
2000 - Kanada, British Columbia - Opatství Mission - obraz umístěn v refektáři
2000 - Výstava v Galerii Rožnov pod Radhoštěm
2000 - Výstava v Galerii Na chodbě - Ostrava
2001 - Akce - „ Setkání obchodních partnerů „ firmy Carbo-Tech Bohemia
2001 - Návrh a realizace interiéru zasedací místnosti firmy Profiterm Morava
2001 - Interiéry galerie a starožitností soukromé firmy HT systém ve Frýdku
2001 - Výstava v Galerii U Zlatého kohouta PRAHA - Michalská 3
2001 - Výstava v Moravskoslezském Divadle Jiřího Myrona - Ostrava
2002 - Akce - „ Setkání obchodních partnerů „ firmy Carbo-Tech Bohemia
2002 - Otevření vlastní Galerie Dada na Stodolní ul.č.2 v Ostravě
2002 - Výstava v Charlie Gallery - Vřídelní kolonáda, Karlovy Vary
2002 - Výstava v Galerii na ochoze - České spořitelny v Ostravě
2002 - Atypické řešení designu dlažby rekonstrukce koupaliště Vratimov
2002 - Výstava v komorní Galerii Café Becher - Dům knihy Librex, Ostrava
2003 - Akce - „ Setkání obchodních partnerů „ firmy Carbo-Tech Bohemia
2003 - Výstava v DK Poklad v Ostravě - Porubě
2003 - Návrhy a realizace interiérů soukromé firmy Akord software - Ostrava
2003 - Zapůjčení obrazů do interiérů Citibank Ostrava - prezentace obou stran
2003 - Návrh a realizace atyp stojanů s osvětlením Galerie Sanatorií Klimkovice
2004 - Prezentace při golfové párty Citibank Ostrava v KD-Třinec
2004 - Akce - " Setkání obchodních partnerů " firmy Minova Bohemia
2004 - Výstava v Luhačovicích, Galerie ELEKTRA
2004 - Návrhy interiéru restaurace ve Frýdlantu n.O.
2004 - Návrhy a realizace atyp soliterů recepce firmy Transgas, a.s. Praha
2004 - Výstava v Galerii MLEJN, Ostrava Přívoz - hostem L.Kerndl
2005 - Akce " Setkání obchodních partnerů " firmy Minova Bohemia
2005 - Pamětní medaile Akademika Fr.Čechury - VŠB TU Ostrava
2005 - Výstava obrazů v Café La Brasseria Hotelu Imperial Ostrava
2006 - Skotsko - Arbroath - studijní pobyt
2007 - Akce " Setkání obchodních partnerů " firmy Minova Bohemia
2007 - Výstava v Kulturním Domě Orlová-Lutyně
2007 - Pamětní medaile VŠB TU Ostrava - Fakulty FMMI
2007 - Interiéry - abstraktní malba do omítek kanceláří firmy Synot Ostrava
2007 - Výstava v Arbroath - Skotsko
2008 - Akce " Setkání obchodních partnerů " firmy Minova Bohemia
2008 - Výstava na Slezsko Ostravském hradu - Ostrava
2008 - Výstava v chráněné technické památce BEL STYL Ostrava
2008 - Výstava v Galerii U Zlatého kohouta PRAHA - Michalská 3
Kontakt : mobil 603265600 , www.evadudova.com, evadudova@centrum.cz
www.google.cz - Eva Dudová - Skotské Arbroath 2007
Mnoháček Zgublačenko: Modré hravo Vydal: Balt-East, Praha 2008
|
Rukopis Pavla Hlušičky vulgo Mnoháčka Zgublačenka, který byl poslední roky přehazován jako horký brambor, se konečně dočkal svého vydání. Ujal se ho Antonín Drábek a jeho Balt-East. Nakladatel a editor v jedné osobě změnil původní název titulu v rukopisu Modré právo, prohodil a vynechal některé básně a doplnil je ilustrovanými vtipy jisté Dráži Holmannové (sám Zgublačenko o ní neví téměř nic). Ilustrace někdy přímo, jindy volně souvisejí s autorovými básněmi, průpovídkami, vtipy nebo povídkami, někdy s nimi nejsou spojeny nijak. Celkový dojem z publikace Modré hravo je dobrý, redakčně je skorem bez chyb, díky spojení dvou tvůrčích osobností je pestrá a nabízí na Zgublačenkovu tvorbu jiný, odlehčený pohled, který ji směřuje k trošku jinému, laičtějšímu publiku, než jsou např. čtenáři literárních časopisů nebo antologií marginalizovaných tvůrců. Popis Zgublačenkovy tvorby lze nalézt na jiných místech a vzhledem k tomu, že Modré hravo v podstatě shrnuje jeho dosavadní práce, přičemž autorova tvorba se skoro nijak nevyvíjí, je možná na místě věnovat se na tomto prostoru popisu samotného autora. I když není úplně obvyklé, aby se literární publicistika věnovala biografiím či dokonce každodennímu životu soudobě žijících autorů. Zgublačenko je ale natolik otevřená osobnost, že jistá míra veřejného odtajnění jeho způsobu bytí mu nijak neuškodí, ba naopak, sám o ni usiluje. Zgublačenko je z důvodu své duševní nemoci (z původní diagnózy schizofrenie změněné na autismus) hyperaktivní, nezvládne být soustředěný u knihy, nevydrží být sám - to má úzkosti a deprese. Je to neposeda. Nesetrvá na jednom místě, neustojí nic nedělat. Odpočinek pro něj znamená lehnout si na smrt vyčerpaný. Když se neunaví standardním způsobem, naloží si do batohu šutry a chodí s ním po schodech nahoru dolů. Neustále si něco vymýšlí, spřádá plány na etablování a rozšíření svého díla, usiluje představovat je novým a novým lidem, touží po spolupráci s nimi. V poslední době hojnou měrou podporuje i umělecká díla svých méně agilních duševně nemocných přátel či životní dílo svého otce. Byť má ke všem osobnostní výhrady a uvědomuje si omezenost kvality jejich děl, drží se hesla, že „každý má právo vyjádřit svůj názor prostřednictvím umění", i když by bylo třeba ho k tomu popostrčit. Již delší dobu Zgublačenko podporuje manžele Karla a Venuši Škachovy: pendluje s nimi a vějířem jejich básniček po různých štacích. Příběh svého nedůtklivého, věčně nespokojeného otce, který po celý život sázel na Keblicku stromy a dodnes z toho nic nemá, Zgublačenko protěžil u svých mladších kamarádů-vysokoškoláků. Ti tuto story v semestrálních a dokonce magisterských pracích kvitovali jako bizarní parafrázi romantického mýtu Gionova Muže, který sázel stromy. Přítomněji se Zgublačenko spolu s o. s. Kolumbus zasloužil o to, aby jeho přítel Radek Nebovidský (uměleckým pseudonymem Radoslav Nedoslav) nebyl zbaven svéprávnosti úplně, mj. s poukazem na to, že Radek sepsal pár básní věnovaných hřbitovní tematice. Díky případu „Nebovidský" se Radkovi, Zgublačenkovi i Škachům dostalo nebývalé mediální pozornosti. Stovky tisíc diváků pořadu Reportéři ČT mohly prostřednictvím dvou pokračování dospět k názoru, že na severu Čech existuje skupinka duševně nemocných lidí, kteří se ze své nemoci snaží dostat uměním. Samozřejmě je to trochu jinak a lví podíl na formování této „skupinky" má Zgublačenkova neuróza. Ale proč brát reportérům ČT jejich porci zjednodušování a mystifikace, kterou obnáší snad každé medializování, a proč brát televizním divákům pocit, že vědí něco o tomto tajuplném světě, když si u večerních brambůrek prohlédnou pár spotů... Zgublačenko se nyní po období pobytů v psychiatrických léčebnách v Horních Beřkovicích a Bohnicích, v nejmenovaném ústavu sociální péče, v komunitním domě Villa Vallila v Červeném Újezdě u Votic a neklidné pouti severočeskými městy s krátkou zastávkou v Praze opět vrátil ke svým rodičům do Keblic na Litoměřicku. Odsud však skoro dennodenně vyjíždí do své předchozí domoviny Roudnice nad Labem, kde sídlí nízkoprahové Humanitární sdružení Perspektiva pro pomoc psychicky nemocným a postiženým. Zde Zgublačenko nalézá sociální kontakt jednak s lidmi, kteří jej jakožto pečovatelé či psychoterapeuti podpoří, jednak s těmi, jež od něj kvůli svému postižení leckdy pomoc sami potřebují. Nejvíce se Zgublačenko v Perspektivě věnuje jedné slečně, která je pro něj novou, již třetí „Unkosankou". Tak nazývá autor vždy dívku s handicapem, kterou si vybere, a usiluje o to, aby se za něj provdala. (Zgublačenko podotýká, že každá je na tom mentálně mnohem lépe než ta předchozí.) Je poměrně těžké vyrvat psychicky nemocné či postižené dívky ze spárů pečujících institucí a ochranitelských rukou rodičů a leckdy i z okovů nesvéprávnosti a boj Mnoháčka o srdce takových „Unek" připomíná nerovný zápas Honzy s drakem. Je to podobně těžké, ba nemožné, jako se pro psychicky a sociálně daný handicap zdá být od počátku Zgublačenkovo snažení o uznání jeho umění a umění jeho přátel. To, že se mu to krůček po krůčku daří, i když nad ním leckteří dřívější příznivci během jeho cesty zlomí hůl (protože jeho agilita je místy nemístná), je známkou neuvěřitelného Zgublačenkova tahu na branku. Ještě o něm uslyšíme! Jaroslav Balvín ml. |
Výstavy a workshopy: 2009: Dolný Kubín, Oravská galéria, VÝBER ZO SÚČASNÉHO SLOVENSKÉHO SOCHÁRSTVA, SK 2008: Trenčín, GMAB, VÝBER ZO SÚČASNÉHO SLOVENSKÉHO SOCHÁRSTVA, SK 2008: Bojnice - Rajská záhrada (socha v záhrade kostola sv. Martina), SK 2008: Lausanne (výstava k olympijským hrám v Číne, plastika - Skok k víťazstvu), CH 2008: Bratislava, Skok k víťazstvu, galéria Z, výtvarná súťaž k LOH, (1. miesto v kategórii 3D sôch), SK 2007: Praha – galéria La femme, Avignonske slecny, CZ 2007: Bratislava – galéria Medium, ateliér SOS, doc. J. Hoffstadtera, SK 2007 : Pezinok – Bienále malej plastiky – socha, SK 2007: Lučenec – Novohradské múzeum, Zem Slovensko VIII (malba), SK 2006 : Kremnica –, Land art (workshop), SK 2006 : Bratislava – SNB, návrhy na EU mince, SK 2006 : Bratislava – Krasokorčuliari, galéria Z, výtvarná súťaž k ZOH, (2. miesto), SK 2005 : Žilina – natáčanie a strih videa (workshop), SK 2005 : Prievidza – Prierez tvorbou, Galéria AMA (autorská výstava), SK 2004 : Bratislava – socha, Poľské kultúrne centrum, výstava sochárskej katedry VŠVU, SK 2003 : Nitr. Rudno – maľba (autorská výstava), SK 2003 : Belehrad – kresba, YU 2002 : Zlín – Baťova vila, drevo (workshop), CZ 2002 : Kremnica, Land art (workshop), SK 2001 : Wolfsburg – socha, výstava sochárskej katedry VŠVU, GE
Má první kniha básní UIKA vznikla za laskavé spolupráce grafičky a výtvarnice Barbory Vágnerové Klejnové(http://barbucha.freepage.cz/). Světlo světa však zatím zřelo pouze deset výtisků........Hledáme mecenáše(sponzora),který by finančně podpořil tento projekt:) V případě vašeho zájmu nás kontaktujte na email či navštivte stránky B.Vágnerová Klejnové.Děkuji:)
O lidu Čanki (jednonohých) máme jen nejistá svědectví legend uchovaných posvátnými texty zejména těch národů, u nichž se knihy předčítaly a byly náboženstvím (Indie, Izrael, islámské země). V legendách ostatních národů se takřka nevyskytuje. O jeho existenci se dále zmiňují některé středověké spisy, jako je Mandevillův cestopis (John Mandevill – kol. r. 1300–1372, anglický lékař, matematik a cestovatel), kde se doslova píše: „…a v té zemi na některých horách sú lidé, ježto mají po jedné noze, avšak sú rúčejšie nežli jiní lidé. A ta noha jest tak široká, že súci nazdvižena, dá všemu životu stien, když ten člověk v znak leží…“ (český překlad kolem r. 1400 Vavřincem z Březové – kol. r. 1370–1437 – kronikář, básník a publicista doby husitské). Z těchto spisů lze vyvodit, že místo prapůvodního výskytu lidu Čanki bylo pravděpodobně na malém území v horských pouštních oblastech mezi dnešním Tureckem a Sýrií. Svou jedinou velkou, vyvinutou nohu používali nejen k pohybu, ale i k vytváření stínu v nekrytých písečných oblastech. Tím se vysvětluje i berla, kterou si s sebou stále nosili a která zabodnutá do země sloužila jako opěra. V těch časech zřejmě docházelo k velkým migracím národů, jak potvrzuje samotný Mandevillův cestopis, zejména těchto anomálních skupin, které byly zřejmě v určitých dobách na různých místech nežádoucí. Můžeme tedy říci, že Čankiové byli národem multikulturním a jejich pozdější etnografické zařazení není přesné. Migrací došlo k takovému početnímu oslabení národa, že je již sám Mandevill řadí mezi lidské výjimečnosti – zrůdy (viz. obr., český tisk Mandevillova cestopisu z roku 1600). Čankiové, stejně jako celá tehdejší populace, mluvili (zpívali) tzv. prvotním jazykem, nazývaným syrský nebo sluneční, tzn. jazykem původní a legendární Sýrie, kterou védské texty symbolicky kladou na pól, kam také situovaly původní domov předků – Árjů. Tomuto místu se říkalo Thúle (římsky Ultima Thule), dodnes existují města jménem Tula: na Sibiři, v Laponsku, Irsku, Skotsku a Severní Americe. V sanskrtu je Tula název pro Váhy, znamení zvěrokruhu, které bylo někdejším jménem Velké a Malé Medvědice, polárního souhvězdí. V poslední době meziledové se polární oblast vyznačovala mírným klimatem. Tento rytmický jazyk, jímž byl podle legend předán lidem život, lze dnes obtížně zachytit, snad jen u nejstarších arabsko-afrických kmenů.
email: lindavontor@email.cz
http://www.fler.cz/linda-vontor
Narodil jsem se v roce 1978 v Teplicích a s hudbou začal v 15-ti letech jako bicista.
Časem k bicí soupravě přibyly perkuse a začal jsem se orientovat na jazz a latino scénu, perkuse se pomalu stávaly mým hlavním nástrojem.
Začal jsem studovat kubánskou a brasilskou hudbu u Juana Mortimera (USA), který působí v Praze jako skladatel a perkusista u mnoha souborů, k němuž dodnes dojíždím na pravidelné hodiny. Také občas hostuji v jím vedeném seskupení Marimba Mama.
V současné době hraju pravidelně s Pavel Houfek bandem, The Boom Beatles revival band & symphonic orchestra, Big Bandem Bonit a Jazzbandou.
Mimo české a moravské kluby a festivaly jezdím hrát do zahraničí
S jazzovým sextetem Jazzbanda pravidelně vystupuji po českých klubech a drážďanském jazzovém klubu Jazz Neue Tonne.
S The Boom Beatles revival & symphonic orchestra na každoročním The Beatles Weeku v rámci Mathew street festivalu v Liverpoolu:
rok 2006 - kluby Cavern, Empire Theatre, Adelphi Hotel - Main Ballroom, Adelphi Hotel - Cromptons Bar,
rok 2008 – Royal Court Theatre, Rubber Soul, Tunnel stage street festival, Adeplhi Hotel – American bar
a dále již legendární vánoční koncerty v Ústí nad Labem se spoustou hostů a s charitativním pozadím.
V česku jsem objel s mnoha soubory velkou spoustu klubů a festivalů, namátkou Sázava fest, World music fest Praha Futurum, Prázdniny v Telči, Country Loděnica, Porta, Zahájení lázeňské sezony v Teplicích, Okolo Třeboně, Folkové prázdniny a mnoho dalších.
Narodil jsem se v roce 1978 v Teplicích a s hudbou začal v 15-ti letech jako bicista.
Časem k bicí soupravě přibyly perkuse a začal jsem se orientovat na jazz a latino scénu, perkuse se pomalu stávaly mým hlavním nástrojem.
Začal jsem studovat kubánskou a brasilskou hudbu u Juana Mortimera (USA), který působí v Praze jako skladatel a perkusista u mnoha souborů, k němuž dodnes dojíždím na pravidelné hodiny. Také občas hostuji v jím vedeném seskupení Marimba Mama.
V současné době hraju pravidelně s Pavel Houfek bandem, The Boom Beatles revival band & symphonic orchestra, Big Bandem Bonit a Jazzbandou.
Mimo české a moravské kluby a festivaly jezdím hrát do zahraničí
S jazzovým sextetem Jazzbanda pravidelně vystupuji po českých klubech a drážďanském jazzovém klubu Jazz Neue Tonne.
S The Boom Beatles revival & symphonic orchestra na každoročním The Beatles Weeku v rámci Mathew street festivalu v Liverpoolu:
rok 2006 - kluby Cavern, Empire Theatre, Adelphi Hotel - Main Ballroom, Adelphi Hotel - Cromptons Bar,
rok 2008 – Royal Court Theatre, Rubber Soul, Tunnel stage street festival, Adeplhi Hotel – American bar
a dále již legendární vánoční koncerty v Ústí nad Labem se spoustou hostů a s charitativním pozadím.
V česku jsem objel s mnoha soubory velkou spoustu klubů a festivalů, namátkou Sázava fest, World music fest Praha Futurum, Prázdniny v Telči, Country Loděnica, Porta, Zahájení lázeňské sezony v Teplicích, Okolo Třeboně, Folkové prázdniny a mnoho dalších.
Perkusista a bubeník působící v mnoha souborech, šířící slávu a povědomí o perkusivních nástrojích a hudbě v ní používaných.
Viac diel na www. emil-mlynarcik.sk
autor
Výstava se koná od 2..3. do 30.3. v prostorách Galerie M, nám. E. Beneše 1, 399 01, Milevsko u Písku.
Jste srdečně zváni.
Za oficiálny rok vzniku sa považuje rok 2000.
Divadlo zakladal Peter Luptovský (režisér, autor, pedagóg).
V prvých rokoch boli členmi divadla aj ľudia s poruchami sluchu. Divadlo kusy cukru sa snaží pohybovať na scéne, ktorá je označovaná ako alternatívna.
Oficiálnym sídlom divadla kusy cukru je Kremnica ( Slovensko ) aj keď paradoxne nikto z bývalých, ale aj súčasných členov nie je Kremničan.
Z hľadiska právneho je divadlo kusy cukru samostatný právny subjekt.
1975-Dubnica 1.cena NOC Slovensko
1976-Plzeň ASUT-2.miesto ASUT Praha
1978-80-Sympóziá v Československu,Maďarsku...
V 80-tych rokoch v Poľsku na svetových
súťažiach Bienále svetového plagátu,
ale i 3-miesto na svet.súťaži UNICEF-u,
Potom najvýznamnejšia-medaila za kompozíciu
na DIA v USA ,Massachusets
Potom mnoho autorských výstav usporiadaných Podpolianskym Osvetovým strediskom Zvolen,ale i kolektívnym-je členom Sedmičky-Zvolenská Sedmička, tak isto členom DUK-Detvianskej Umeleckej Kolónie,a do tretice Zväzu Slovenských fotografov.
Zvolenský rodák (nar. 13. mája 1956) získal vzťah k výtvarníctvu už v detstve od starej matky a neskôr sa mu venoval otec - známy zvolenský neprofesionálny výtvarník.
Toto rodinné zázemie, súkromné štúdium u Dr. J. Kamhala a štúdium na Ľudovej akadémii v Prahe v roku 1971 - 1976 mu dali výtvarný základ, z ktorého čerpá vo svojej tvorbe aj dnes. Vyštudoval Univerzitu M. Bela v Banskej Bystrici. Je členom Zväzu slovenských fotografov, AMFO Zvolen, zúčastňuje sa súťaží Fotofórum Ružomberok, celoštátnych prehliadok AMFO a DIAFOTO, kolektívnych klubových súťaží Petzvalov mapový okruh. Zúčastnil sa medzinárodných výstav Caminos de Hiero v Madride, Greater Lynn, Massachusetts v USA, v Békescsabe a Orosháze v Maďarsku a desiatok ďalších. Za svoju tvorbu získal ocenenia na svetovej súťaži UNICEF v poľskom Krakove, v Prahe, Maďarsku atď. Je členom známeho združenia výtvarníkov Zvolenská Sedmička.
Samostatné výstavy: 1989 - KM RIPS Detva,1989 - DPM Zvolen, 1990 - Mier Zvolen, 1992 - Rubín Dudince, 1993 - CDZ Sliač, 1995 - Palace Sliač, 1997 - Technická univerzita Zvolen, 1998 - Kremnica, F-klub Zvolen, SNG Zvolenský zámok atď.
Ján Beljak sa už takmer 20 rokov venuje popri maľbe a grafike aj fotografii. Maliarska paleta, fotoaparát a počítač - na prvý pohľad predmety, ktoré nemajú nič spoločné, logicky nepatria do jednej „rodiny", majú vlastnú minulosť, no neraz sa stretávajú v „diele" jedného umelca. Maľbu, grafiku, fotografiu a ich vzájomné prelínanie si nemožno predstaviť bez nevyhnutnej dávky výtvarného nadania a invencie ich autora. Obrovský rozvoj počítačovej i fotografickej techniky otvára nové možnosti tvorby, po ktorých s úspechom siaha aj Ján Beljak.
Po skončení štúdia sa orientoval na výtvarnú fotografiu. Aby dal fotografii ducha - ducha miesta, potrápil sa pri vyvolávaní fotografií nielen s optikou, ale aj s chemickými a fyzikálnymi procesmi. Jeho snímky vyzývajú na zamyslenie, skrývajú maličké otázniky ako žijeme, čo hľadáme, aké hodnoty uctievame. Jeho tvorba sa vyznačuje skôr jemnou farebnou škálou, zádumčivou náladou - realita zostáva jemne zahalená. V posledných rokoch zúročil svoje skúsenosti zo zahraničných sympózií a častejšie siaha po digitálnej fotografii a obrázky spracováva na počítači.
Podľa neho by ale miera počítačového spracovania fotografií mala byť len taká, aby fotografia zostala fotografiou. Autor musí sám vdýchnuť do fotografie život. Autora dokáže potešiť všetko, čo on sám nazýva „krásno", napr. malé deti, kvety, ale aj príroda všeobecne, napokon ženy a pohyb. Láka ho aj téma sociálnej fotografie - často ho oslovuje aj smútok, ktorý nachádza v sebe a okolo seba. Ako sám priznáva - často mal nutkanie vyjadriť vo svojej tvorbe „chlebársku skutočnosť" - no iba ťažko hľadá slová a spôsob vyjadrenia všetkého toho, čo trápi náš život.
E. Farbiaková - zdroj FOTOTIP 7/2002
www.rydlo-petr.com
MM-Profil
Amatérsky výtvaník.
Žije a pôsobi v Čadci.
Tvorba-malba,krezba.
http://www.karmiana.estranky.cz/
ULUGHBEK MUKHAMEDOV was born on the 18th of April in 1969 in Tashkent (Uzbekistan).
He left Benkov’s School of Art (Tashkent) in 1992.
He has been a member of Academy of Art Of Uzbekistan since 2000.
His Personal art exhibitions:
Aliance Fransez in Tashkent April 1997
Dessertenn Gallery in Paris October 1998
Victoria Dessol Gallery in Switzerland November 2003
Suzan Gerard Gallery in Chicago 2001
Florence in Italy in 2002
The Art exhibition of Russian artists in commemoration of the 555th anniversary of Leonardo da Vinchi in Zheleznovodsk in 2007
The Art exhibition of Creative Society of artists in Tuapse (Russia) in 2008
The international competition - The Theme of death in the modern art - the All-Russia Exhibition Centre in Moscow October, 2008.
It is written a lot about Ulughbek Mukhamedov in different western newspapers. There have been some programs about the artist on TV and also broadcasted by Radio Svoboda
There are some Ulughbek’s works in some personal collections in Europe, Asia and America.
- Ulughbek Mukhamedov is a rare art phenomenon. It is no coincidence that Ulughbek’s works amaze even the worldly-wise artists. His filigree technique and his ability to reproduce a deep content by some artistic means startle people in his water-colours. That’s why Ulughbek’s tiny works look like the big epic canvases, which tell us about the people of Uzbekistan, their history and culture.
(From a letter of a group of 20 artists from different countries –Uzbekistan, Canada, France, Germany, Russia, the USA, Israel, Moldova, Ukraine, Lithuania, Bulgaria)
An unique technique of black tea, first worked out by Ulughbek Mukhamedov does for the plots of oriental themes especially for Old Bukhara.
Dokumenty tvárí a tvar kompozícií
Ako sa vyrovnať s portrétom na pozadí mediálnej manipulácie? Ako zostať sám sebou, aj keď je fotograf postavený pred úlohy zaznamenať známe osobnosti podľa požiadaviek toho istého média, no v celkom iných, polemických polohách voči bežnej triviálnosti?
Nielen tradícia expresionizmu, ale aj priestor vyžarujúci z veľkých diaľok umožňuje Matúšovi Zajacovi, aby sa akosi paradoxne, z veľkého rozbehu, fraktálne zastavil so svojím malým prístrojom a v porovnaní s „veľkým“ svetom nikdy nerobil výrez. Jeho fotografie sú vždy „ full frame“, plným obrazom. Výrezov je plný život, takže autor nám ponúka zjednotenie skrze svoju víziu fotografie a ešte viac umenia. Možno uňho rozpoznať najmenej šesť polôh alebo tematicko-formálnych motívov.
Matúš Zajac kultivuje domáce gény zo sveta umenia a jeho reflexie – predstavuje ich „portrétnou“ neprítomnosťou. Farebné portréty známych osobností vidí ako dokumenty. Ak je pomer celebrít u neho voči známym kultúrnym a spoločenským osobnostiam zanedbateľný, v duchu expresívneho výrazu, ku ktorému sa hlási, rozihráva elitnú - celebritnú - hru desubjektivizácie subjektívneho (tvárí) a subjektivizácie pozadia a pridáva k tomu manieristicko-dekoncentrovanú kompozíciu v protiklade k ostro formulovaným iným symetrickým kompozíciam. Spontánny manierizmus nie je preňho len tým, čím bol v dejinách umenia 16. storočia alebo u Michelangela Antonioniho, ale najmä tým, čím len bude v zmysle jeho umeleckého programu.
Vytvára cykly fotografií s jasným rukopisom. Ide mu o porušenie jednoznačne polopatistických portrétov v médiách. Je dokumentárny fotograf a tak pristupuje aj k portrétu. Rukopis si drží aj pri portrétovaní, to znamená, že fotky sú hrou kompozície, dynamiky a svetla. To všetko vytvára emócie, o ktoré mu ide. Pre neho je dôležité nájsť prostredie a svetlo, až potom pracuje s portrétovaným.
Portréty muzikantov sú o vnútorných emóciách: nejde o popisné zachytávanie koncertných pódií, ale o portrét plný zvratov, dynamizmu, o charakter osobnosti a jej vyžarovanie na okolie.
Dva portréty sú dominantné. U Jána Johanidesa ide o veľmi osobný portrét a poctu slze bolesti v spisovateľovej tvári. Egona Bondyho fotografoval Matúš Zajac viackrát a zaujala ho celá štruktúra života, lyrický dramatizmus svetla a nekonečný kozmos detailov, zračiacich sa v ľudskej tvári.
Rómska rodinná trojgenerácia je výrazom archetypálnej optiky. Pohľady očí skrývajú vzájomnú lásku matky a dcéry a odhalenie vzťahu dcéry a vnučky v okamihu pred veľkým dňom života, čím vzniká trojtakt vzájomnosti až v polohe svetelnej teofánie.
Čínske motívy ukázujú v dvojportrétoch ľudí rôzneho charakteru dnešnú Čínu plnú kontrastov, ekonomického rastu a komunizmu, mladých a starých, vidieku a mesta, úspešných a chudobných, a to všetko v protipostavení k retušovaným portrétom vodcu Maa, dohliadajúceho v kanonizovanej plagátovej forme na ich dnešný život. Je to ich ikona? Ironicko-centrálna, totalitárna kompozícia spätne presakuje aj do našich motívov a vrhá na tieto portréty svetlo z diaľky.
Portréty Matúša Zajaca sú vždy citovými atmosférami. Na začiatku tvorila ich prostredie najmä topografia tváre, doslova zrastená s hudobným nástrojom. V portrétnych rozhovoroch vytvára Matúš Zajac topografie človeka v jeho prostredí a v poslednom čase začína vnímať najmä paradox nemapovaného portrétu a topografie prostredia.
Marián Paukov, teoretik umenia
11. novembra 2008 9:47
Drevený kostolík v Šemetkovciach, z ktorého vychádza procesia. Ikona Pantokratora v plovdivskom chráme. Bicykel pri hrobkách v prázdnej liptovskomilukášskej synagóge. Výklad s desiatkami Ukrižovaných v Miami. Zrobený roľník z juhoamerickej Guanary s jednoduchým dreveným krížom na hrudi. Podoby viery vystavoval Matúš Zajac pred časom v Štrasburgu. Dlhodobý cyklus fotografií teraz predstavuje v Nitrianskej galérii do konca novembra.
Matúš Zajac (37) študoval na pražskej FAMU (1996-1997), štúdiá skončil na Vysokej škole výtvarných umení v Bratislave (2003). Spolupracuje s rôznymi vydavateľstvami, časopismi a reklamnými agentúrami. Je zakladajúcim členom fotografickej skupiny Rovnými nohami. Vystavuje na Slovensku i v zahraničí.
Autor: Ivan Majerský, Pravda
Jána Pavla II. ste fotografovali pri jeho návšteve Slovenska, za Benediktom XVI. ste museli do Vatikánu. Ako sa vám podarilo dostať sa tak blízko k pápežovi?
Čakal som na akreditáciu, keď prišiel pápežov fotograf a spýtal sa ma, či by som nechcel ísť s ním nafotiť, ako Benedikt XVI. svätí sochu. Okamžite som sa na akreditáciu vykašľal a šiel. Dostal som sa mu celkom "na telo". Bol trochu vyjavený, čo tam robím, že sa drzo tlačím k nemu. Je zvyknutý na svojho fotografa, ostatní fotia zo strechy. Naše pohľady sa stretli, akceptoval ma a mohol som okolo neho voľne fotiť. Vo fotografii je dôležité mať šťastie a z minima vyťažiť maximum.
Pastier stojaci pred krížom umučeného Krista, ovce od neho odchádzajú. Aj pri tejto fotografii zohralo úlohu šťastie?
V polovici deväťdesiatych rokov som robil sociálny dokument o Slovensku. Ako mladého autora ma fascinoval Martin Martinček a Orava najmä z jeho fotografií. Rozhodol som sa, že pôjdem fotografovať v Martinčekových stopách. Pastier žil v maringotke, celý týždeň som ho sprevádzal. Zrazu sa objavil symbol Krista, pri ňom postava pastiera, ovce idú ďalej, ešte aj psy ho ťahajú preč, on však váha. Vedel som, že to je fotka, ktorú chcem mať.
V ďalšom pláne fotografie je aj symbolika.
Hovorím, že krst je od plienok. Deti netušia, čo sa s nimi deje. Neskôr je len na nich, či budú vo viere pokračovať, či sa jej úplne vzdialia, alebo sa budú letmo tváriť ako kresťania a na Vianoce chodiť do kostola. Fotografia to predznamenáva. Je na pozorovateľovi, aký príbeh si domyslí. Či pastier zavolá ovečky späť, alebo odíde aj on. Vždy sa snažím, aby fotka nebola prvoplánová, aby sa človek zastavil a premýšľal.
Podôb moslimskej viery je na výstave ako šafranu. Prečo?
S moslimami je to veľmi ťažké. Neakceptujú, ak do mešity vstúpi inoverec. Mňa okamžite považujú za katolíka. A vôbec netolerujú fotoaparát. Našiel som mešitu v berlínskej štvrti Kreuzenberg. Na prízemí paneláka, kde sú u nás mäsiarstva. Dohodol som sa, že môžem nafotiť priestor bez ľudí. Fotografoval som, keď zrazu prišiel moslim a začal sa modliť. Videl pritom, že mám aparát a fotografujem, ale nemal strach. Fascinovala ma jednoduchosť mešity v paneláku, doslova minimalizmus.
Prečo ateistu zaujímajú podoby viery?
Fascinuje ma vnútorná emocionalita ľudí, ktorí chodia kvôli viere kilometre do kostola. Keď sa skončí modlitba či rituál, je v priestoroch, v ktorých sa nádherne fotí, emocionalita stále prítomná, živá. Tak ako je vo fotografii čierna a biela, aj v našom živote je biele svetlo hore a temno dolu. Snažím sa zachytiť, čo je pravdy na tom, že veľa veriacich má v sebe temno. Z iných veriacich zas, naopak, svieti teplo, ľudská dobrota. Pre mňa je fotografovanie viery kombináciou emocionality a svetla.
Už roky fotografujete imigrantov v Berlíne.
Berlín bola moja téma, keď som ešte chodil na pražskú FAMU. Fotografoval som prestavbu mesta po páde Berlínskeho múru. Neskôr som začal fotografovať v metre, v ktorom sa pohybovali Afričania, Aziati, moslimovia či Rusi. Keď som si pozrel fotky, vravím si, však sú to všetko imigranti. Ľudia, ktorí tam dlhodobo žijú, ale nie sú tam doma. Začal som mapovať berlínske štvrte, v ktorých sa pohybujú. V Berlíne som sa dostal aj na indickú svadbu. O Nemcoch sa hovorí, že sú chladní a neakceptujú druhých, tým ma téma imigrantov ešte viac fascinovala. Podľa mňa sa to raz bude týkať aj nás. Ovplyvnený som aj Sebastianom Salgadom. On fotí, ako ľudia migrujú. Ja som si povedal, že budem fotiť, ako sa imigranti zabývajú v novej krajine a v novom prostredí.
Vystavovali ste aj fotografie hudobníkov. Prečo džez či rock?
Som odchovaný na muzike odmalička. Dežo Ursiny, Marián Varga, Beatles, Rolling Stones... Veľmi rád som chodil na koncerty, aj bez fotoaparátu. Ako fotograf, ktorý hľadá emócie, som si všimol, že v hudbe sa odkývajú na sto percent. Treba byť len trpezlivý, nevtieravý. Keď hudobníkovi nešľaháte bleskom do tváre, odkryje sa. Mapoval som najmä džez, Herbie Hancock či Bobby McFerrin sú pre mňa omnoho väčšie hviezdy ako celý pop star. Na základe tých fotografií ma prijali na FAMU v Prahe.
Jena Opoldusová, Pravda
Rabbi, kde bývaš?
Matúš Zajac: Podoby viery
A ono mu povedali: Rabbi, kde bývaš?
Jn 1, 38-39
Človeče, kde bývaš? Aké očakávanie, zvedavosť, alebo túžba sa skrýva v tejto otázke?!
Aké miesto si si zvolil za svoj príbytok? Ako ho máš zariadený? Ako vyzerá miesto, odkiaľ denne vychádzaš do sveta? Aké knihy máš v knižnici, akú hudbu počúvaš, aké obrázky ti visia na stenách?
Máš svoje bývanie zariadené skromne, alebo vyhľadávaš prepych? Tieto otázky pomáhajú odkrývať človeka, jeho svet, kde čerpá silu, kde premýšľa, kde žije.
Ale otázka: človeče, kde bývaš, nás posúva ešte ďalej. Aký je tvoj vnútorný príbytok? O čom premýšľaš večer, aké sú tvoje myšlienky, kde zaspávaš? O čom sa rozprávaš so svojimi blízkymi, kam sa utiekaš, kde máš žiaľ, koho si voláš, keď máš radosť a sláviš?
Stíšiš sa niekedy tak, že iba prežívaš udalosti, spomienky, poznanie? Modliš sa?
Fotograf Matúš Zajac ide vo svojej tvorbe ďalej. Nepýta sa človeka, kde býva, ale spolu s Jánovými učeníkmi sa pýta Hospodina: Rabbi, kde bývaš? A jeho fotografie ukazujú to známe: v každom človeku, na každom mieste, kde ma uctievajú.
Je to hlboký zážitok, aký vidno na tvári rehoľnej sestry pri modlitbe, alebo je to okamih, keď si kňaz oblieka rúcho, aby šiel sláviť sväté tajomstvá. Je to náhoda, ktorú zažije pastier pri b/Božej muke, keď zaháňa ovce, alebo je to tvár pápeža, v ktorej je vrytá modlitba, poznanie i odriekanie.
Je to agapé, hostina, v ktorej doznieva liturgická slávnosť, alebo storaká radosť ľudí pri stretnutí s vyslancom b/Božím?
Sú to zátišia na posvätných miestach s knihami alebo zástavami.
Sú to chvíle, keď sa človek ocitá na prahu dverí Hospodina, alebo už spočíva v jeho príbytkoch. Fotografie Matúša Zajaca predlžujú tieto chvíle až k nám. Matúš Zajac v nich odkrýva b/Božie príbytky.
Podoby viery! Môže sa niekedy tento výtvarný zámer fotografa naplniť? Takéto otázky necháme na rozhovor výtvarného kritika s teológom. My vidíme, že fotograf Matúš Zajac si ich vo svojej tvorbe zatiaľ nekladie.
Nevyrušujme ho nimi!
František Mikloško
Rozhovor: Matúš Zajac – “Photoshop používam ako zväčšovací prístroj“ - nesnažím sa “oklamať“ fotografiu Stránka: www.zajacphoto.com
Matúš Zajac práve prezentuje svoju tvorbu v Nitrianskej galérii, kde ma zaujali jeho zábery. Sú to poctivé dokumentárne fotografie, ktorých je v súčasnosti ako šafranu. Nejde len o akýsi rýchly reportážny prierez minulým rokom, ale o dlhodobú zámernú tvorbu a premyslený koncept. Vnímavému pozorovateľovi istotne neunikne ani kritický podtext niektorých fotografií. Nejedná sa teda o velebenie cirkvi ako inštitúcie či náboženstva ako takého. Okrem meditatívnych záberov rozjímajúcich či modliacich sa kňazov nájdete medzi fotkami aj zábery zachytávajúce lukulské hody a kňazov doslova “otočených chrbtom“ k sv. Petrovi. Tieto a veľa iných otáznikov ukrýva vlastná fotografická tvorba Matúša Zajaca fotografa Kancelárie NR SR a časopisu .týždeň. Viera, cirkev a medziľudské vzťahy sú tie aspekty, ktorých vnímanie sa dostáva do popredia práve v období Vianoc aj preto som zaradil toto interview do nášho zimného dvojčísla. Dúfam že z prezerania fotografií budete mať rovnaký zážitok ako aj ja
Čo sa stalo, že fotografia je nielen vaším zamestnaním ale aj koníčkom?
Od svojich 14 rokov som sa dostal bližšie k fotografii, pretože som začal študovať fotografiu na strednej škole. Už počas svojho detstva som bol ovplyvnený umením – maľbou a hudbou. Hral som na klavír a maľoval som. Súvisí to trochu aj s tým, že moja mama je scenáristka. Popri štúdiu na strednej škole som robil asistenta kamery vo filmovej tvorbe na Kolibe a tam som začal fotografovať samotné natáčanie. Ak však ide o moje začiatky v oblasti dokumentárnej fotografie tak, v tomto smere ma najviac ovplyvnil Tibor Huszár, ktorému som približne v mojich 17-19 rokoch robil asistenta. S Tiborom Huszárom som si od tých čias udržal priateľský vzťah, pričom stále spolu komunikujeme o fotografii. Ako asistent som mu pomáhal zväčšovať jeho najznámejšie cykly – napríklad Gypsies. Vtedy som túto tému začal fotografovať aj ja. A tam ma nechal napospas tomu dianiu. On tam išiel s presným zámerom do osady, pričom ja som mu robil “volavku“, lebo na mňa a môj veľký fotoaparát sa upriamila pozornosť všetkých. On zatiaľ mohol nerušene fotografovať to čo chcel. Bolo úžasné, že som mohol vidieť ako pracuje s ľuďmi a neskôr v tmavej komore, keď som to zväčšoval a následne v knihe keď som videl zoradené fotografie som si uvedomil, že fotografia potrebuje koncept teda myšlienku. Takto som sa dostal k dokumentárnej fotke. Po štúdiách na FAMU som prešiel na VŠVU, kde som bol ovplyvnený trocha zase z iného súdka. Tu som pochopil to, že fotograf musí byť aj umelec - a síce, že fotografia nemá iba zachytávať realitu, ale má poskytovať aj vizuálny zážitok. Aby sa ľudia pri fotografii na chvíľu zastavili a porozmýšľali, že autor chce povedať to alebo ono.
Videl som vašu výstavu Podoby Viery - všetky zábery sú čiernobiele. Robili ste ich mokrým procesom klasickou cestou alebo sú zhotovené digitálne?
Na tej výstave je cca 85 % analógových a zvyšok 2006/2008 je digitálnych. Je to preto, že som sa ako spravodajca dostal na určité miesta, pričom môj pracovný nástroj bol digitál. Vychádza to teda z toho, že som mal práve pri sebe digitál. Aj digitálnu fotografiu riešim rovnako, akoby som pracoval s klasickým procesom , teda nesnažím sa Photoshopom “oklamať“ fotografiu. Photoshop používam ako zväčšovací prístroj. Takže keď som vykrýval pod zväčšovákom alebo som si vyťahoval čiernu v tmavej komore, tak to isté robím aj vo Photoshope. Čiže snažím sa ten senzor alebo kartu beriem ako políčko na negatíve. Stále mám aj ten zvyk šetriť materiál a teda nefotografujem systémom “guľomet“, skôr premýšľam, nájdem si motív a potom ten motív “rozfotím“. Nejde o náhodu alebo momentky, ale skôr ide o zámernú prácu. Téma Podoby viery nie je stále dopovedaná, viem že môžem na nej pracovať ešte X rokov. Je to celoživotná téma. Snažím sa dať do mojich obrázkov otázku: prečo ľudia veria? Čo ich vedie k tomu, prečo sa oni akoby dobrovoľne vzdávajú svojej slobody a prečo sú v spolku, ktorý im trochu slobody berie. Nejde teda o propagáciu cirkvi a pod. Napríklad z gréckokatolíckych cirkví a kostolov je cítiť skôr pokora k bohu. Z rímskokatolíckych je to naopak skôr veľkodušnosť a panovačnosť, lebo všetky tie menšie cirkvi sú akoby “pod nimi“.
Spomínali ste, že sa chystáte do Číny. Už máte nejaký koncept v “hlave“, alebo sa necháte ovplyvniť prostredím a až na mieste zistíte, čo by ste chceli zachytiť?
Koncept si tvorím dopredu. Viem presne čo chcem fotiť. Chcem fotiť najmä v interiéroch a rád by som poukázal na kontrast modernej doby a tradícií v Číne, pretože o Číne sa hovorí, že tam rastie kapitalizmus, ale žije sa v komunizme. Toto by som rád zachytil na fotografiu. Dúfam že sa mi to podarí znázorniť. Samozrejme cez ľudský prvok, pretože do každého záberu s snažím vložiť aj ľudský prvok.
Aj vo vašich zátišiach cítiť – ľudský prvok...
Áno veď v podstate každé zátišie na mojej výstave Podoby viery vytvoril človek. Nakoniec veď ja som s tými ľuďmi býval na fare a aj som tieto zátišia aj dlhodobo vyhľadával.
Zaujala ma jedna fotografia s krásnou atmosférou – kňaz pri okne pri truhlici... ako vznikla?
To je presne o tom tento snímok bol zhotovený až po omši. Ide o grécko katolíckeho kňaza, ktorý po tom všetkom už rozjíma len so svetlom.
Okrem tejto výstavy máte aj niečo iné rozpracované?
Áno, stále pracujem na imigrantoch ktorých fotím v Berlíne. Ide zväčša o Indov Afričanov Rusov. prisťahovaných do Európy. Toto je farebná fotografie, ktorá zachytáva ich etablovanie sa v západnom svete a o ich novom živote v Nemecku. Je s tým spojených veľa zaujímavých situácií. Môžem povedať, že v Berlíne som sa dostal na Indickú svadbu, čo sa mi vôbec nepodarilo, keď som bol v Indii. Keď som bol v Indii, tak som všetko fotil akoby zvonka, ale keď som ich fotil v Berlínem tak som sa k nim dostal akoby zvnútra. Až tu ma pustili k sebe. V ich domovine som ich fotil skôr reportážne ako farebné street foto. V Berlíne to už je dokument.
Ďalšou vašou témou je portrét, ako vyzerá portrét podľa vášho fotografického vnímania?
Portrét ako výstavu, by som mal vystavovať v roku 2009 v Pálfyho paláci. Ide o portréty od umelcov, biznismenov až po vedcov. Sú to osobnosti, ktoré sa snažím zachytiť jedným spoločným rukopisom. Hoci fotografujem na farebný materiál, snažím sa pracovať s hľadaním čiernej a bielej a pracovať čo možno najzaujímavejšie so svetlom. Ide predovšetkým o dokumentárny portrét. Hoci je to aj štylizovaný portrét, stále je tam prvok dokumentu alebo reportáže. Jednoducho nedokážem nafotiť usmievajúceho sa človeka ako z bilboardu. Vždy je tam aj niečo iné, čo nakoniec vytvorí skôr dokumentárnu ako štylizovanú fotografiu.
To sa ľudom istotne páči... Títo ľudia si to u vás objednajú alebo ich vy oslovíte?
Niektorí si to u mňa objednajú, niektorých fotím pre týždenník Týždeň, a niektorých oslovím aj ja. Ide najmä o maliarov a výtvarníkov. Fotil som napríklad Rudolfa Filu, Rudolfa Síkoru a mnohých ďalších. Výtvarníci vedia rýchlejšie odkryť svoju “masku“ a rýchlejšie sa uvoľnia, oveľa ťažšie sa pracuje s politikmi či manažérmi, ktorí si dlhšie držia odstup kým vám ukážu ich vnútro.
Náš časopis je prudko digitálny a technologicky smerovaný, ako je to s vami a s foto technikou?
To je veľmi zábavné. Volá mi veľa ľudí s tým aby som im poradil, aký aparát si majú kúpiť. Ja im poviem, že neviem. Pretože to je ako s autami – niekto jazdí na svojom 60 ročnom Ferari a vôbec ho nezaujímajú nové hybridné a neviem ešte aké technológie. Dosiaľ som fotil iba s jedným typom fotoaparátu ( s Canonom) a vlastne teraz fotím s Canonom 1D. Vyšší model Mark II by som ani nechcel, pretože ja digitál používam ako analóg. Keď ma niekto s podobným zámerom osloví, tak si myslí, že základ je veľa pixlov a aby bol foťák do vrecka. Ja to jednoducho to neviem povedať. Radšej si kúpim knihy o fotografii, ako o výrobe fotoaparátov. Priznám sa, že ak by som si sám sebe kupoval nový stroj, tak by som určite hľadal veľmi podobnú variantu. Určite by som nešiel do inej značky, úplne iného procesingu a podobne.
Čo podľa vás priniesol boom digitálnej fotografie ?
V dnešnej dobe vznikol fenomén “fotografia“. Začali fotiť aj celebrity a fotkou sa začali zaoberať vlastne všetci. Toto má na svedomí “digitál“. Podstatou problému je, že pokiaľ bol dostupný iba analóg, tak portréty, dokument, reklamu a iné žánre fotili iba tí, čo to vedeli. Dnes sa do médií a do fotografie dostali ľudia, ktorí začali fotiť priamo na digitál. To je ich obrovská výhoda, ale aj nevýhoda. Prečo? Pretože ak som v minulosti už fotil na analóg mal som veľký problém zvyknúť si na digitál, s ktorým sa fotí trocha inak. Trvalo mi rok kým so naučil ovládať digitál tak ako to chcem ja. Tí čo začali s digitálom mali ohromnú výhodu, lebo oni vtrhli do procesu a začali robiť akoby “krásne fotky“, ktoré sú však pomerne polopatistické. Zachytávajú realitu, ktorá je farebná, brilantne ostrá, ale chýba jej ďalší rozmer. Napríklad aj také exponovanie fotografií je úplne odlišné. V minulosti pri analógu nebol problém s odmeraním expozície flashmetrom a následným nastavením expozičných hodnôt. Keď som prechádzal na digitál, tak som sa nestačil diviť ako treba vlastne podexponovať o jednu dve clony aby som zabránil preexponovaným miestam. Ľudia odchovaní na analógu preto úplne inak pracujú s digitálom. Žiaľ už dnes je taká doba, že ak sa chce niekto uživiť fotogafiou, tak digitál je nevyhnutný. Cena práce ide dole a preto musí byť kvantita a na to je negatív a mokrý proces jednoducho príliš drahý a pomalý.
Myslite, že sa týmto zhoršuje postavenie fotografie?
Ťažko povedať v minulosti fotografi bojovali, aby sa fotka dostala z istého “vizitkárstva“ medzi zavedené umelecké formy ako je grafika či maľba. Bohužiaľ, keď a sa to podarilo tak by sme mohli povedať, že zásluhou digitálu sa fotografia dostáva opäť do akejsi druhoradej roly a opäť sa vracia k “vizitkárstvu.“ Fotky začínajú byť na úrovni momentiek z dovoleniek a podobných prvoplánových záberov. Ak dokumentaristi z agentúr akou je napr. Magnum vymrú, s ich tvorbou a dokumentom sa stretneme už len v knihách a múzeách. Inak budeme zaplavení masovou produkciou páčivých digitálnych záberov. Potom budeme opäť hľadať cestu z tejto masovosti a uniformity. Problém je často aj v rýchlosti vybavenia objednávky. Pretože dobrý dokument, aký fotia fotografi z Magnum sa jednoducho nedá nafotiť za týždeň, spravidla ide o dlhodobé náročné projekty, ktoré dnešné médiá dnes jednoducho nezaplatia.
Koho tvorba vás oslovuje?
Josef Koudelka, Sebastiáo Salgado, James Nachtwey, Paolo Pellegrin, Annie Leibovitz, Bruce Davidson, Nan Goldin - to je rôzne. Páči sa mi Alex Webb, fotograf ktorý fotí na farbu, skúma Južnú Ameriku a Floridu a vychádza z detailov, ktoré si bežne ani nevšimnete. Potom je to samozrejme Salgado, ktorý pracuje neskutočne nielen so svetlom, ale aj s emóciou, navyše zo statických záberov dokáže urobiť kompozíciu plnú života. Z našich fotografov je to predovšetkým Karol Kállay a Tibor Huszár, a z českých napríklad Jindřich Štreit, ktorý je už ikonou dokumentárnej fotografie. Je toho naozaj veľa. Z výtvarného umenia ma tiež veľmi zaujíma expresionizmus, ktorého výrazové prvky sa snažím dostať aj do mojich portrétov.
Ďakujem za rozhovor a prajem vám veľa úspechov, Jozef Peniak
http://www.net-tv.sk/?kat=12&rela=334
http://www.net-tv.sk/?kat=12&rela=334
http://www.tolk.cz/9.html&txt=221
Ondrej Karško
Tvorbu Ondreja Karška sledujem viac, ako 10 rokov. Keď mi prvý krát doniesol zhmotnené svoje predstavy a pocity, boli to malé kresby ceruzou, silne pripomínajúce surealistaické, snové vízie plné vesmírnych svetov, tajomstiev a trochu nesmelej erotiky. Niet divu. Vtedajší vzor , Salvador Dali, mu visel na stene.
Neskôr sa Ondrej osmelil a farba sa stala preňho ďalším vyjadrovacím prostriedkom, ktorí ho posunul bližšie k jeho vnútornému svetu.
Dnes Ondrej prešiel kus cesty pri hľadaní vlastného výrazového výtvarného prejavu. Jeho paleta sa zjasnila a témy preduchovneli.
Snovosť a fantázia autorovi aj naďalej pomáha v jeho životnej filozofii, ale je to cesta ktorá smeruje k pozitívnemu vyžarovaniu jeho diel smerom k divákovi. Nabádaniu ku hľadaniu duchovnej čistoty a rovnováhy v nás, v celom ekosystéme, ktorého je človek súčasťou.
Akoby naše myšlienky mali splynúť s našou dušou a s čírym vesmírnym univerzom. Pri týchto túžbach človečenstva a teda aj autora, sa kdesi v kútiku autorových výtvarných výpovedí skrýva aj zrnko nadhľadu a nenúteného, jemného humoru. Ten akoby konkuroval silnej túžbe zhodiť zo seba všetko hmotné a letieť v ústrety nekonečnosti a slobode. No je to pokorná túžba, nie patetická a nasladla romantika, ako sa na prvý pohľad môže zdať. Možno tomu prispieva aj jeho drobnopis a detajlne prepracovaný rukopis.
Autor ma pred sebou ešte mnohé hľadania a nachádzania, ale čo ho zviditeľňuje je pozitivita vyžarovanej energie a duchovnosť jeho diel. Preto mu poprajme, aby v tomto našom "reálnom", šedastom a tak trochu štvanom svete, všetky tieto kladné atribúty jeho tvorby a osobnosti vydržali čo najdlhšie. Lebo zajtra už nebude dnes.
Daniela Kapráľová
Экспозиция настолько разностильная, разноликая, что подчас напоминает творчество нескольких разных художников. Она называется "Живопись. Ретроспектива. 1956 - 2006" и посвящена 50-летию творческой деятельности заслуженного художника России Николая Ларского. За это время им было исполнено несколько тысяч работ - портретов, пейзажей, импровизаций, фантазий на многие темы, символических и обобщенных композиций, цветочных и иных цветовых мотивов. Ранее некоторые из них экспонировались на 20 персональных выставках. И каждая была во многом не похожа на предыдущую. И тематикой, и стилем, и характером творческого поиска, манерой живописного выражения. Вот этот страстный, мятущийся поиск, импровизация, даже, казалось, в постоянных темах и сюжетах - пожалуй, главная черта творчества художника.
Николай Ларский, кажется, испробовал все - от добротного реализма, в котором чувствуется хорошая, профессиональная выучка, до почти безграничной абстракции, неистовой игры цветовых пятен, фантастических миражей. От прелестно исполненной обнаженной натуры и портретов до зловещих картин на темы Голгофы и серии "Коррозия", самой значительной у художника, к ней он постоянно и в разных образных формах возвращается. Поразительное несходство и в настроении работ - от безудержного радостного удальства до мрачной бездны "Апокалипсиса". От жизнерадостных творений до зловещих предчувствий. Художник очень остро и взволнованно сопереживает современности.
Я не стал бы разделять творчество Ларского на соцреалистический период, авангард, советский андеграунд - по существу, наиболее характерных, привычных форм их нет, лишь влияние того, другого, третьего, и то довольно неопределенное, сумбурное, схематическое, смутное.
Художник относит себя к авангарду. Но это понятие настолько обширное, трактуется по-разному, разделяется даже на авангард "1-й волны", "2-й волны" и т.д., что лишает его точного осязательного смысла. Поэтому к подобного рода определениям я отношусь скептически.
Достоинство дарования Николая Ларского в другом - в ярких живописных импровизациях, которые трудно вместить в какие-либо "измы", да и стоит ли это делать. Выставка его работ привлекает прежде всего своей цветовой проникновенностью, цветовым мироощущением, темпераментом, будь она в реалистических или в иных стилистических выражениях.
А если сказать еще более кратко - выставка просто красива своими цветовыми созвучиями, и даже драматические, "коррозийные" всплески никак не могут скрыть внутреннего жизнеутверждающего отношения художника к действительности. Они, скорее, символы многообразия бытия, чем нечто безотрадное и безнадежно ужасное. Быть может, как раз в этом и есть главная привлекательность творчества Николая Ларского.
/ Евграф Кончин /
Газета "Культура" № 17 (7527)
4-17 мая 2006 г.
http://www.brekov.sk/video/207_video/brekov_v.htm
1984 - Maľby, Galéria SFVU Michalská, Bratislava *
1985 - Maľby, Malá galéria Života, Bratislava
1988 - Oejomaľby a pastely, Galéria mladých, Nitra
1987 - júl, Maľby, Žitnoostrovské múzeum, Dunajská Streda*
1987 - september-november, Olejomaľby, Spišské múzeum v Levoči*
1987 - október, Olejomaľby, Dielo-Art, Obchodná 29, Bratislava
1989 - august-september, Obrazy, Zámecký skleník, Boskovice*
1993 - Olejomaľby, BIS Beblavého 10, Bratislava
1995 - apríl-máj, Olejomaľby a pastely, ZŠ Žehrianska 9, Bratislava*
1995 - september, Pastely, Slovenská poľnohospodárska banka, Vajnorská 21, Bratislava
1996 - marec-apríl, Olejomaľby a pastely, Vlastivedné múzeum v Humennom*
1997 - máj-jún, Pastely, Galéria T, Bašta V, Komárno**
1999 - Oleje a pastely, Art galéria u Bullov, Liptovský Mikuláš*
2000 - október, Oleje a pastely, St. Legiér, Švajčiarsko*
2001 - Olejomaľby, Parlamentka, Bratislava
2002 - Olejomaľby, MsKS, Piešťany
2003 - október, Olejomaľby, Veľvyslanectvo Slovenskej republiky, Moskva**
2004 - Olejomaľby a pastely, Galéria BB ART, Banská Bystrica
2005 - Pastely, Galéria THOHA, Bratislava
2007 - júl, Olejomaľby a pastely, Galéria Pegas, Komárno*
2009 - jún-august, Olejomaľby a pastely, Slovenský inštitút v Budapešti**
2009 - oktober, Olejomaľby a pastely, Slovenský inštitút vo Varšave**
2009 - november-december, Olejomaľby a pastely, Galéria na schodoch FFUKF Nitra*
* - Vystavuje spolu s manželom - akad. mal. Orest Dubay ml.
** - Vystavuje spolu s manželom a otcom manžela - prof. Orest Dubay (1919-2005)
"Everything you can imagine is real". P. Picasso
1982 - november, Serigrafie, ZIPP, Bratislava
1984 - Grafiky, Galéria SFVU Michalská, Bratislava *
1986 - apríl, Serigrafie, Malá galéria Života, Bratislava
1987 - máj-jún, Serigrafie, Galéria mladých, Nitra
1987 - júl, Serigrafie, Žitnoostrovské múzeum, Dunajská Streda*
1987 - september-november, Serigrafie, Spišské múzeum v Levoči*
1987 - december, Serigrafie, SFVU Dielo, Obchodná 29, Bratislava
1989 - máj, Serigrafie, Vydavateľstvo Tatran, Michalská 9, Bratislava
1989 - august-september, Serigrafie, Mestská knihovòa, Boskovice*
1992 - marec, Olejomaľby, Dielo-Art, Obchodná 29, Bratislava
1993 - júl, Olejomaľby, BIS Beblavého 10, Bratislava
1993 - október, Olejomaľby, Slovenská poľnohospodárska banka, Vajnorská 21, Bratislava
1994 - máj, Olejomaľby, Filiálka Slovenskej poľnohospodárskej banky, Žilina
1994 - jún-júl Počítačová grafika, Digital Equipment Corp. Slovakia, Miletičova 23, Bratislava
1994 - júl-august, Olejomaľby, Galéria Ekoagrobanky, Mostová 8, Bratislava
1995 - apríl-máj, Olejomaľby a počítačová grafika, ZŠ Žehrianska 9, Bratislava*
1996 - marec-apríl, Olejomaľby, Vlastivedné múzeum v Humennom*
1996 - september, Olejomaľby a počítačové grafiky, Umelecké diela M+Š, Trenčín
1997 - máj-jún, Olejomaľby, Galéria T, Bašta V, Komárno**
1999 - Oleje a grafiky, Art galéria u Bullov, Liptovský Mikuláš*
2000 - október, Oleje a počítačová grafika, St. Legiér, Švajčiarsko*
2001 - apríl, Olejomaľby, Galéria UNIQA, Bratislava
2001 - máj, Olejomaľby, Parlamentka, Bratislava
2002 - Olejomaľby, MsKS, Piešany
2003 - október, Olejomaľby, Veľvyslanectvo Slovenskej republiky, Moskva**
2004 - jún, Olejomaľby, Sala Terrena Prezidentského paláca, Bratislava
2004 - november, Olejomaľby a grafika, Galéria BB ART, Banská Bystrica
2005 - január, Olejomaľby a digitálna grafika, Art Dielo, Martin
2005 - júl-august, Olejomaľby a grafiky, Galéria THOHA, Bratislava
2005 - oktober-november, Olejomaľby, kaviareň Mária Kristína, Bratislava
2007 - apríl, Olejomaľby, Galéria na námestí, Topolčany
2007 - júl, Olejomaľby, Galéria Pegas, Komárno*
2007 - október, Olejomaľby a digitálna tlač, Galéria ARDAN, Bratislava
2009 - február-marec, Olejomaľby, Regency Casino, Hotel Crowne Plaza, Bratislava
2009 - jún-august, Olejomaľby a digitálna tlač, Slovenský inštitút v Budapešti**
2009 - oktober, Olejomaľby a digitálna tlač, Slovenský inštitút vo Varšave**
2009 - november-december, Olejomaľby a počítačové grafiky, Galéria na schodoch FFUKF Nitra*
* - Vystavuje spolu s manželkou - akad. mal. Ruth Dubayová
** - Vystavuje spolu s manželkou a otcom - prof. Orest Dubay (1919-2005)
yuri tsvetaev Born in 1948 in Moscow. In 1972 graduated from the Bauman Higher Technical College. In 1992 graduated from Moscow Poligraphic Institute. Since 1993 - member of Moscow Union of Artists. Tel.+79036158226, telfax.+7 (495) 7790725, e-mail: tsvetaev48@mail.ru 1979 “Unity”, group exhibition, Yugoslavia 1988 “Book Art” world Fair, Leipzig 1989 “17th exhibition of Moscow book-designers, Moscow 1990 World mobile art exhibition, Bhaktivedanta Institute 1992 exhibition in the Sytin museum, Moscow 1992 “White rustle” group exhibition, Moscow 1993 exhibition in Soros foundation, Moscow 1993 exhibition in the “Canaletto” gallery, Warsaw 1993 diploma of the “Graphics of small forms” Art Show, Lodz 1994 exhibition “Russian collection. The close of the XX Century”, “Mars” gallery, Moscow 1995 exhibition “Post-communist painting”, Yerevan 1995 one-man show in the “Guiter” gallery, Paris 1996 exhibition in the “Noah’s ark” gallery, Beirut 1996 exhibition “Russian collection. The close of the XX Century”-2, “Mars” gallery, Moscow 1996 one-man show in the “Guiter” gallery-2, Paris 1997 one-man show in the “Crosna” gallery, Moscow 1997 Fair of Arts in Miami, USA 1997 one-man show in the “Guiter” gallery-3, Paris 1997 exhibition “The World of Perceptible Things in Pictures”, the State Pushkin Museum, Moscow 1998 “18th exhibition of Moscow book-designers, Moscow 1998 exhibition in the L.Borhes Arts Centre, Buenos Aires 1998 one-man show in the “Noah’s Ark” gallery, Beirut 1999 exhibition in the “De Twee Pauwen” gallery, The Hague, Holland 1999 exhibition in the “Godot” gallery, Prague 1999 exhibition in the palazzo “Tortus”, Frosinone, Italy 2000 “Nord” group exhibition, Moscow 2001 exhibition in the “De Twee Pauwen” gallery-2, The Hague 2002 “Art-Wien” exhibition, Austria 2003 exhibition in the “De Twee Pauwen” gallery-3, The Hague 2003 exhibition at the “Book Art” world Fair, Frankfurt 2004 exhibition at the “Book Art” world Fair, Warsaw 2004 exhibition in the “De Twee Pauwen” gallery-4, The Hague 2005 exhibition in the “Ombre et Lumiere” gallery, Paris 2005 3rd exhibition of Moscow graphic artists, Moscow 2006 exhibition in the “De Twee Pauwen” gallery-5, The Hague 2007 Art fair’s Hertogenbosch, Den Bosch, Holland 2009 exhibition “Artist and book”, Moscow 2009 World Book Fair “LIBER”, Madrid 2010 exhibition in the “De Twee Pauwen” gallery-6, The Hague
Obrázky jsou kreslené automatickou kresbou. Vyzařují harmonizující energii do prostoru na vzdálenost několika metrů.Uvolňují vnitřní napětí a naplňují klidem, mají pozitivní vliv na psychiku a nervovou soustavu. Zvyšují intenzitu energie a tělo mentální,emocionální i fyzické se dostává do vzájemné rovnováhy. Zharmonizují se tělesné systémy do klidového rytmu a nastartuje se proces léčení. Barevné tahy tužky je energie radosti a světla.Kreslím také osobní energetické obrázky na energii jména a datumu narození.
Samostatné výstavy
2004
* 4. 10.–31. 10., Oldřich Schnabl. Kompozice. Digitální grafika. Galerie Rubikon, Olomouc.
* listopad–prosinec, Oldřich Schnabl. Digitální grafika. Realizace tvorby. Generální ředitelství OCÉ Praha – OCÉ art, Praha.
2006
* 13. 1.–10. 2., Oldřich Schnabl. Kompozice. Digitální grafika. Galerie Oldřicha Šimáčka, Olomouc.
* 7. 2.–28. 2., Oldřich Schnabl. Kompozice. Digitální grafika. Městský dům v Litovli, Litovel.
* 3. 3.–30. 3., Oldřich Schnabl. Digitální grafika. Práce za poslední rok. Knihovna ve Skrbeni, Skrbeň.
* duben, Oldřich Schnabl. Kompozice. Digitální grafika. Galerie Pod věží, Třeboň.
2007
* 1. 1.–31. 1., Oldřich Schnabl. Jiný pohled, Digitální grafika. Galerie U Michala, Telč.
2008
* 6. 2.–31. 3., Oldřich Schnabl. Míra věcí. Digitální tisky 2002–2007. Galerie G, Olomouc.
* 24. 4.–25. 5., Oldřich Schnabl Míra věcí. Digitální tisky 2002–2007. Galerie Mlejn, Ostrava.
* 1.5. - 30.6., Prodejní výstava, Knihovna ve Skrbeni
* 1.7. -30.9., Oldřich Schnabl, Rekapitulace, Galerie A+G Flora, Praha
* 1.11. - 30.12., Oldřich Schnabl, Plocha a prostor, Galerie A+G Flora, Praha
2009
* 2.1. - 28.2., Oldřic Schnabl, Z ateliéru, Galerie A+G Flora, Praha
* duben, Oldřich Schnabl Nahlédnutí do atelieru, KD Strunkovice nad Blanicí
Účast na výstavách
2004
* 4. 5.–29. 5., Malé formáty Unie výtvarných umělců Olomoucka. Galerie Patro, Olomouc.
* červen–září, Prodejní výstava. Galerie Berta, Třeboň.
2005
* 17. 6.–18. 7., Ausstellung die Wachsame Träumerei. Wort und Bild Galerie, Wien, A.
* červen–září, Prodejní výstava. Galerie Berta, Třeboň.
* říjen–prosinec, Prodejní výstava. Galerie Aurora, Třeboň.
* listopad, Ateliéry IV. Výstava členů Unie výtvarných umělců Olomoucka. Galerie G, Olomouc.
2007
* 28. 2.–24. 3., Q/arto.. Salon Unie výtvarných umělců Olomoucka. Galerie G, Olomouc.
* srpen, Digitální grafika. Střední průmyslová škola keramická v Bechyni, Bechyně.
* září–prosinec, Prodejní výstava. Galerie Dolní brána, Prachatice.
* 21 .9.–7. 10., Bzenecký výtvarný podzim 2007. Zámek v Bzenci, Bzenec.
* listopad–prosinec, Prodejní výstava. Galerie Zlatý kříž, České Budějovice.
2008
* 11.3. - 6.6., Frei von Nostalgic, Trierenberk art, Traun (Rakousko)
2009
*duben - září, Prodejní výstava, Galerie u Michala, Telč
* 6.12 - 30.1.2010. Fenomén svobody 20let UVUO, Galerie G a Galerie Patro, Olomouc
Veškeré práce jsou tvořeny na PC bez Fotoshopu, jsou tvořeny v programu Corel Draw. Tisk grafických obrazů je realizován na velkoformátových tiskárnách, které splňují ty nejvyšší nároky na kvalitu (tisk je fixován spec. osvitem a tím je barva nejen fixována, ale má i UV filtr).
Digitální grafiky jsou většinou tištěny ve formátech 28 x 28, 50 x 50, 70 x 70 a 90 x 90cm, dle potřeby je možné tisknou formáty i v jiných rozměrech. Největší, zatím realizované grafiky, jsou 100 x 140, 140 x 200, 140 x 300 cm. Grafiky jsou adjustovány na podkladu Kappafix, a plastovou lištou š. 1cm, která jemně jen kryje hranu podkladu. Ideální velikost pro správné vyznění grafiky jsou rozměry 70 x70 cm. Cenová hladina vychází z velikosti, a je od 400.-, 1 250.-, 2 450.-, 4 050.-, 7 000.-Kč atd.
Doufám, že tímto textem dostatečně sděluji ty nejzákladnější technické informace o mých dílech.
V rozmezí let 2002 - 2010 jsem vytvořil cca 1 300 digitálních grafických listů ( tisk na kartonu 27 x 27 cm) z nichž bylo realizováno v různých velikostních formátech cca 250 adjustovaných obrazů.
Létají vysoko
a pak náhle padají
Hrají jen na oko
že krásně zpívají
Zpěváci falešní
bývají herci
loutky jen vetešní
ani malí ani velcí
2002 Certificate. 2001 Deed. 2001 Deed. 2001 Diploma. 2000
The President's grant holder.
1999 Certificate. 1997 Georgian National Art Gallery - personal exhibition "Colored
Dreams". 1997 Deed. 1999 Diploma. 1999 Diploma
Vernisáž obrazů - Petr a Karel Kellnerovi 24. 02. 2004 Galerie A&A, Praha - Malá Strana
watch?v=k6ZICyqx6HU
Prezentace obrazů noční Prahy
watch?v=tHNLq9Ansd8
Narodil sa v roku 1953 v okresnom meste Humenné. Detstvo a mladosť prežil v dedine Starina na východe Slovenska. V roku 1983 dedinu na mape Slovenska nahradila vodná nádrž na pitnú vodu.
1968 - ukončil povinnú školskú dochádzku v dedine Starina
1968 - 1971 - študuje na odbornej škole v Košiciach - prevádzkový elektromontér
1971 - 1973 - maturuje na strednej škole v Snine
1974 - 1979 - študuje na Filozofickej fakulte Univerzity P. J. Šafárika v Prešove výtvarnú výchovu a ruský jazyk.
1976 - študijný pobyt v ZSSR - Rostov Velikij
1978 - študijný pobyt v ZSSR - Rostov Velikij
1979 - študijný pobyt v NDR - Bautzen - na pozvanie Zväzu výtvarných umelcov
Lužických Srbov v NDR
1981 - sa stáva členom Komisie mladých Zväzu výtvarných umelcov Slovenska
1984 - 1987 - uskutočňuje niekoľko študijných pobytov v NDR, NSR, Holandsku, ZSSR - Krasnodar, Gruzínsko - Tbilisi, Švajčiarsko
1987 - 1989 - absolvuje mimoriadne štúdium na Akadémii výtvarných umení v Prahe
1989 - stáva sa členom ZSVU - Zväzu slovenských výtvarných umelcov
1990 - po rozpade Zväzu sa stáva členom UBS - Umeleckej besedy Slovenska
1993 - založil Galériu Andrej Smolák v Snine ako filiálku galérie MIRO Berlín
1994 - začal organizovať Medzinárodné výtvarné festivaly v Snine na východe Slovenska
1995 - založil Nadáciu ART.EAST na podporu výtvarného umenia
bola mu udelená Cena Franza Kafku za umeleckú činnosť
1998 - zriadil filiálku galérie v Bratislave, ktorej činnosť ukončil roku 2008
zrealizoval projekt Najdhšieho obrazu na svete - 655m
1999 - namaľoval obraz (12 metrov) na Berlínskom múre - EAST SIDE GALLERY, ktorý v roku 2009 pri príležitosti 20 výročia pádu Berlínského múra zreštauroval
2000 - bola mu udelená cena Európskej únie umenia
2001 - v deň otvorenia LOH v Sydney zorganizoval v Snine Sviatok modrých balónov ako manifestáciu mieru a priateľstva, na ktorej sa zúčastnilo viac ako 5000 ľudí, ktorí pustili k oblohe 2000 - 1 modrých balónov.
2002 - začal realizovať projekt Galérie monumentálnych sôch na východe Slovenska
2003 - bola mu udelená Svetová cena Salvadora Dalího
2003 - 2004 - realizoval medzinárodný projekt Namaľuj si svojho motýľa s posolstvom porozumenia a tolerancie
2004 - zriadil Súkromnú základnú umeleckú školu so sídlom v Snine a školu kreslenia a maľovania pre dospelých
2005 - bola mu udelená Cena predsedu PSK - Prešovského samosprávneho kraja
Petra Chudíka
- bol ocenený Čestnou cenou za umenie Asociácie umenia a kultúry
v Talianskom meste Marigliano
2006 - Medzinárodný dobročinný (blagotvoriteľnyj) fond Mecenáši storočia mu udelil medailu „Česť i poľza"
2007 - založil Nadáciu KREMENEC na podporu zachovania tradícií a kultúry Rusínov
- získal diplon a stal sa členom - korešpondentom MAKU - Medzinárodná akadémia kultúry a umenia v Moskve
2008 - bola mu udelená Cena Artista Segnaloto - umelecký objav roka v Talianskom Grottamare
- dostal Tretiu špeciálnu cenu Medzinárodnej odbornej poroty ex aeguo v Talianskom Sant´Elpidio
- začal realizovať celosvetový projekt Maľovaný rovník
2009 - bol vyznamenaný Strieborným radom za Služby umeniu Medzinárodnou akadémiou kultúry a umenia v Moskve
- bola mu odovzdaná Cena Medzinárodnej odbornej poroty v Talianskom Grottamare za umeleckú tvorbu
Doteraz namaľoval okolo päťtisíc obrazov. Venuje sa komornej maľbe, akvarelovým krajinám a portrétom. Vytvoril niekoľko stovák portrétov neznámych ľudí i známych osobností ako napr. kardinála Jozefa Tomku, prezidenta Ivana Gašparoviča, spisovateľa Ladislava Ťažkého, básnika Rudolfa Čižmárika, hercov Villiama Polónyiho, Jozefa Vajdu, Dianu Mórovú, moderátorku Alenu Heribanovú, medailéra Williama Schiffera, speváčku Sisu Sklovskú, miss Andreu Verešovú a mnoho iných.
Od roku 1982 usporiadal vyše šesťdesiat samostatných výstav na Slovensku, v Česku, Nemecku, Poľsku. Jeho obrazy sú v galériách a súkromných zbierkach v mnohých európskych štátoch, ale aj v USA, Japonsku a Austrálii.
http://www.net-tv.sk/?kat=12&rela=458
http://www.tvoravia.sk/clanok/sk/Pozna-ho-takmer-cely-svet
počas štúdia sa stal členom klubu výtvarníkov pod patronátom Fondu výtvarných umení , v súčasnosti je členom klubu výtvarníkov pri Regionálnom Kultúrnom stredisku v Michalovciach
Absolvoval niekoľko plenérov : tuzemských aj medzinárodných.
Jeho maliarsky záber je široký : od portrétov až ku krajinám , ale najviac sa venuje ľudskej duši pocitom a emóciam . Ako hovorí : "každý človek je nositeľom vlastného obrazu , ktorý je originál , len ho treba v tom človeku nájsť "
Mám ukončenú strednú umeleckú školu v Košiciach . Odtiaľto ma sprevádza môj veľký surrealistický vzor ...Salvádor Dalí . Pracoval som ako propagačný výtvarník , neskôr , ako pracovník marketingu a vedúci reklamy . Mal som na starosti tuzemské a zahraničné výstavné trhy , už ako vedúci propagačnej dielne .
Po komplikovanom úraze som podstúpil tri operácie chrbtice , rôzne rehabilitácie a cvičenia. Keď sa človek musí zo dňa na deň popasovať so zmenou rebríčka životných hodnôt , utrpí najviac psychika . Ja som sa len ťažko zmieroval s tým , čo môžem a čo nesmiem . Som narodený v znamení leva a ako taký som dosť tvrdohlavý , náročný sám na seba aj na iných , ale aj nedokážem sa ľahko zmieriť s osudom , aj keď veľmi dobre viem , že bojovať proti vlastnému osudu je ťažké . Napriek tomu som sa na to dal a bojujem svojou prácou , ktorú tu prezentujem . Okrem toho hrám v kapele na gitaru a spievam . Spievam a tvorím , aj keď prídu bolesti a pripomenú mi , kde je moje miesto . Ja sa ale nemôžem len tak vzdať a takto sa pretĺkam úskaliami života , na invalidnom dôchodku už niekoľko rokov .
Ostal som verný Zemplínu , kde žijem a tvorím.
Moja tvorba sa vyznačuje tým , že vychádza zo života , medziľudských vzťahov a rôznych príbehov , ktoré ma inšpirujú a zaujmú. Pracujem vo veľkých tematických celkoch. Teraz som dokončil jeden komplet : EMÓCIE A POCITY , ktorý sa skladá z troch tematických celkov : 1. SVET V OBRAZOCH ,,,2. MELÓDIE V OBRAZOCH ,,,3. BÁSNE V OBRAZOCH . Každý z týchto celkov obsahoval okolo 30 až 40 ks. obrazov . Dokončenie tohto kompletu mi trvalo niekoľko rokov. Súvisle s touto prácou sa venujem aj maľbe portrétu a krajinomaľbe. Teraz už pracujem na novom tematickom celku , trošku smutnom , ale budem sa snažiť podať to ľahšie , pod názvom : SAMOTA.
bol som členom Fondu výtvarných umení , teraz som členom Klubu výtvarníkov pri Okresnom Osvetovom stredisku a držiteľom čestnej plakety za rozvoj kultúry mesta , no a teraz som dostal čestné ocenenie za rozvoj kultúry Obce Vinné pri príležitosti 760 výročia prvej písomnej zmienky o obci. Ale aj tak najväčším ocenením pre mňa je dobrota , úprimnosť a láska......toto je treba hľadať a oceňovať..............
http://www.artklub.rebelant.eu/
After living, working and studying in New York since 1990, I received my MFA degree from Hunter College, New York City in 1998. In 2002 ArtD. degree was awarded to me from Slovak Technical University of Bratislava. My work has been shown at over sixty exhibitions throughout the United States, Canada as well as Europe and have received many awards. In summer 1997 one of my paintings was included in a group exhibition in The Metropolitan Museum of Art and in Fall 1997 I was awarded London Exchange Grant to study in London. I have also exhibited my paintings at Museo Cortijo Miraflores in Marbella, United Nations Plaza in Geneve, Claudine Hohl Gallery in Zurich, Danubiana Meulensteen Art Museum, Europazentrum in Graz, Westbeth Gallery in New York, The Slovak Institute in Prague, Berlin and Vienna, The UN in New York, V. Kramar Gallery in Prague, BeauxArts Gallery in Heeze, GreCo Gallery in Vienna among others.
Robert Hromec
rhromec@yahoo.com
Robert Hromec is a rare and unusual talent. He is, all at the same time, an artist, an anthropologist, and an archaeologist. His works function on three different levels, each addressing the tripod of his artistic nature. First there is the artist, the visual level, the level of what you see before you, the work of art on the wall; then there is the contextual, or anthropological level, that which deals with the subliminal and emotional, the historical and mythical level of human kind; and lastly the archaeological level, the level that lies beneath the surface, revealing and exposing the deepest layer in piecemeal form.
I first met Robert at Hunter College in 1997 where he was enrolled in the Master of Fine Arts Program. He had been studying in New York on and off since 1991, first at Pratt Institute, then City College, then finally at Hunter. There he was exposed to a multitude of visual ideas and styles, and was led through a rigorous structure of course work with focus on critical and theoretical thinking. Somehow, in the midst of this program focused on the new, he began to find parallels in the art of the past. In melding them together with the art of the present, he found his own contemporary, meaningful voice.
His is an art which must be experienced, it must be confronted. It cannot exist in a world of words or theories alone. It is only through personal participation with the work that the meaning of all three levels becomes comprehensible. It rushes over the viewer like an emotional waterfall, drawing you into it deeper and deeper.
On the visual level he exposes himself as an artist, a painter’s painter. His use of paint is informed by the finest examples of textured, impasto abstraction expressionist painting, just as his passion for color reminds us of the best combinations of the Impressionist and Post-Impressionist eras. His freedom and courage in combining these elements is controlled by the perfection and nuance of his lines. Together, the entire package makes for a veritable feast for the eyes.
The second level of his work, the anthropological level, reveals to us the stories and subjects of both contemporary and ancient times. We find suggestions of motherhood, love, both fraternal and sexual, and war, combined with references to ancient Greece, Rome and Egypt. We see contemporary bodies, and parts of bodies, heads and feet and hands, and most disturbing, the subliminal thread of conflict between rage and passion present from ancient times to present modern-day man.
Last, but not least, is the vocabulary he uses in which these revelations take place. By a complicated process of painted levels of color, layered and dried, one upon the other, he excavates, in the manner of an archeologist, those abandoned levels from below. With bold, intricate and perfectly drawn lines he scrapes and gouges the surface liberating what is underneath and exposing it to the world above. In so doing, he figuratively gives life and meaning to both: that which was hidden and that which is revealed.
In the end, Robert Hromec is an artist of his time and an artist with a message. His message, while somber, is at the same time beautiful in execution and substance. In associating visions of antiquity with images of contemporary man, he completes a timeless connection to the isolation of man in the 21st century.
Professor Anthony Panzera
Hunter college, CUNY
March 2010
Dagmar Hricková
Born in Czech republic, 28.5.1988
I´m self-taught and I discovered painting at the age of 7 and never I looked back. I grew up with opportunities for intellectual and spiritual growth and after graduating from grammar-school I decided to study on a University of South Bohemia-french language for international and european trade. I was given the opportunity to study at the well known Sorbonne university and I've been working as an au pair for nearly 3 years. I've been in Royan in France looking after 2 littre girl.My inspirations and ideas are from various sources. I´m inspired by family, by friends,I reflect my experiences and my emotions. The subject matter is based on memories of people I met and my imagination as well. I get ideas and inspiration from the most random events or objects and I learn the most from discovering on my own.I I love different culture so that ´s why I love to travel a lot .
It s interesting to watch how we are all so different yet so much .
I like to do, to see, and to experience. I like to read, I like to study,I like to think, I love the feeling when I´m standing in front of the blank canvas.I love to dream. I live for art and art keeps me living.
пишите по е-майл Александр Безродных
Defying representational convention, Alex Berdysheff's mixed media compositions combine realism with tightly rendered anomalous forms. As dimensionally convincing as black and white photography, his drawings relate random and purposeful figuration in perfect harmony. Biomorphic shapes and weightless form is set against a moody sky. A landscape appears but specificity is foregone for mystical affect. His surreal spaces appear with celestial elements. Berdysheff unites earthly forms and heavenly forms in a Miro-like space. Materialistically seductive, his surfaces depict atmospheric blends, textural relief and rigorous line. Like cubist lunar landscapes, the structurally complex paintings show fantastic celestial space. His figures are vivacious interpretations of humans' relationship to the ground and sky. The figures are like animate buildings that reach toward the heavens. Since graduating from the Tbilisi Academy of Fine Art in Georgia, Berdysheff has exhibited throughout Europe and the United States. His time spent at the Glasgow School of Art was considered a turning point, and shortly thereafter Berdysheff had his first solo show at the Edinburgh International Festival. He was also one of the few non-natives to receive the John Murray Thomson Award, granted by the committee of the Royal Scottish Academy Annual Exhibition. Now, his paintings and drawings are held in private collections around the world.
Agora Gallery, New York, Press Release 2004
Narozen 8. 12. 1982 ve Vrchlabí. Žije a tvoří v Hradci Králové, kde také pracuje jako pedagog na Gymnáziu Boženy Němcové.
Kresbě se začal věnovat amatérsky již na základní škole. Po přestupu na gymnázium založili společně s Ondřejem Tůmou surrealisticko – dadaistickou skupinu Čertům (ČERnoš, TŮMa) a vydali k ní manifest (29. února 2000).
V roce 2007 promoval na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové v oboru český jazyk a výtvarná výchova pro střední školy. V roce 2006 dokončil diplomovou práci o 10 grafických listech v kombinovaných technikách na téma Sofoklovy Antigony.
Inspiračními zdroji jsou především ženy ve všech proměnách a relacích, antická kultura, poezie, secesní umění, religiózní témata a středověká mystika. V neposlední řadě je inspirován literaturou; většina vytvořených děl koresponduje s konkrétními díly umělecké literatury. Své práce řadí do cyklů a sérií (Ptáci, Nevěsty, Krysař, Ryby, Dvojice, Nymfy, Eros a Thanatos…).
Od roku 2007 je členem Unie výtvarných umělců České republiky.
Od roku 2003 je členem SSPE (Spolek sběratelů a přátel exlibris v Praze).
Věnuje se především tisku z hloubky (lept, suchá jehla, akvatinta, rytina), kresbě a perokresbě. V poslední době pracuje v náročné technice mezzotinty užívané v 17. a zejména 18. století.
V letech 2006 a 2007 spolupracoval s Milanem Smetanou na restaurování barokních řady desek pro Biskupství Královéhradecké a Muzeum KRNAP.
V roce 2006 ilustroval knihu Evy Kulhánkové Nezdálo se mi nic - Andante Cantabile (Gaudeamus 2006).
Zúčastnil se řady samostatných i společných výstav a jeho díla jsou zastoupena v mnoha českých i zahraničních sbírkách (např. Alexandrijská knihovna-Egypt, Exl libris Muzeum Malbork - Polsko, Isisk, Isnatbul – Turecko, ZiAn International Graphic Print Art Gallery, Peking - Čína, Nederlandse Vereniging voor Exlibris – Holandsko, Památník národního písemnictví, Praha, Kabinet exlibris Chrudim, atd…).
Pravidelně se účastní soutěží a výstav jako jsou: Salóny UVU, Žeň českého a slovenského exlibris, Grafika roku, Lessedra World Art Print Annual Mini Print, Trienále ex libris Chrudim…
Více na: http://cernos.blog.cz, www.cernos.cz
Kontakty: tel. 776 219 184, mail: cernosjan@centrum.cz
E N G L I S H
*Born on 08th December 1982 in Vrchlabí, Czech republic.
Lives and prints graphic in Hradec Králové. He works as a teacher on high school.
Education:
1995 - 2001 High school Vrchlabí
2001 - 2006 Pedagogical faculty University of Hradec Králové, subject field -
czech language and literature and arts and art history.
Since 2003 he is a member of SSPE ( Association of exlibris collectors in Prague ).
Since 2007 he is a member of UVU ( Union of Visual Artists of the Czech
Republic).
He is interested in graphic, pen-drawings, paper engravings and exlibris.
At high school he was co-founded of surrealistic group called ČERTŮM.
In 2006 he graduated at pedagogical faculty with his diploma dissertation which
was led by his teacher Mgr. Lubomír Netušil.It was the set of graphic works losely based on Sophocle´s Antigona.It consisted of 10 large fomat graphical sheets made in several techniques ( C2+C3+C4+C5+C7 - - engraving + etching + drypoint + aquatint + mezzotint).
He made several exlibrises, free graphical sheets and pour féliciters.
He draws in cycles and sets of graphic works. His works are based upon
several novels of classical literature.
His inspiration sources are antique culture, women in all their variations,
changes and relations, animals and nature, poetry and secession, religious themes
and middle-age mystic.
Participation on exhibitions and representation in catalogues:
2010 - Contemorary international Ex-libris artists, Portugal (a book)
2010 - 33rd FISAE International Ex-libris Competition Istanbul, Turkey
2010 – Frederikshavn Kunstmuseum, Denmark
2010 – Bibliotheca Alexandrina, Egypt
2010 - Žeň českého a slovenského exlibris za rok 2009
2009 – International Exlibris exhibition Taipei, Taiwan
2009 – Gallery Na Hrade, Hradec Kralove
2009 – Gallery of the Castolovice castle
2009 – Gallery Dudycha, Litomyšl
2009 – Malbork exhibition, Poland
2008 – Boekmerk tijdschrift, Belgium
2008- XXXII International Exlibris Exhibition catalogue, China
2008- Isisk, Isnatbul
2008- 7th Lessedra World Art Print Annual Mini Print 2008.
2008- XII. Trienále Exlibris Chrudim, a display of contemporary creation of czech exlibris
2008- Ex libris, Lefakas, Greece
2008- Žeň českého a slovenského exlibris za rok 2008
2007 - VII. International Graphic Competition for Ex Libris, Gliwice 2007
2007 - Salón Litomyšl ( Galerie zámku Litomyšl )
2006 - Gymnasium Vitae ( Galerie Na Půdě )
2005 - Trienále Exlibris, Sofie,2005
2005 – Romanian international bienále of miniprint, Ovidiu Petra Kluž-Napoca 2003.
Trienále Exlibris, Sofie,2005.
2005- VI International Graphic Competition For Ex Libris Gliwice 2005.
2005 - Nomination for prize, XI. Trienále ex libris Chrudim 2003-
2005, a display of contemporary creation of czech exlibris
2004 - Grafika roku, Staroměstská radnice, Praha
2004 - Žeň českého a slovenského exlibris za rok 2004, Farmaceutická fakulta Univerzity
Karlovy.
2003 - Všemi směry přírody ( Veterinární klinika Pardubice )
2002 - Komu se nelení II, KRNAP Vrchlabí
Others:
- A member of redaction of Viselec magazine at University of Hradec Králové since 2002.
- Graphical adjustment of Viselec magazine.
- Graphical adjustment and illustrations for the book of Eva Kulhánková
Andante Cantabile,Gaudeamus 2006.
- A Commission Print of Baroque Plate for Episcopate in Hradec Králové together with Mgr.
Milan Smetana
A Commission Print and renovation of 7 baroques plates for Episcopate in Hradec Králové
together with Mgr. Milan Smetana 2007 together with Mgr. Milan Smetna
Collective expositions:
2008- Ateliér Labyrint (Hradec Králové)
2008 – Salón Hadec Králové (Sloupová síň Lékařské knihovny Univerzity Karlovy)
2007 - Salón Jaroměř ( Muzeum Jaroměř )
2007 - Salón Litomyšl ( Galerie zámku Litomyšl )
2006 - Gymnasium Vitae ( Galerie Na Půdě )
2004 - Komu se nelení V ( Tři domky )
2003 - Všemi směry přírody ( Veterinární klinika Pardubice )
2003 - Komu se nelení IV ( Tři domky )
2002 - Komu se nelení III ( Tři domky )
2001 - Komu se nelení II ( Tři domky )
2000 - Obecní úřad Lánov
2000 - Komu se nelení I ( Tři domky )
2000 - Vrchlabský park
2000 – Bolkov
Solo expositions:
2003 - Jan Černoš a Ondřej Tůma ( kresby a grafika ) ( Tři domky )
2003 - Jan Černoš - Kresby 1996 - 2003 ( Klášterní kostel ve Vrchlabí )
2008- Ateliér Labyrint (Hradec Králové)
Web:
http://cernos.blog.cz
Mail:
cernosjan@centrum.cz
Adress:
Jan Černoš
Lánov 151
543 41
Lánov
Česká republika/Czech republic
Atelier Adress:
Jan Černoš
Severní 732
Hradec Králové
500 03
Česká republika/ Czech republic
Tel. +420 776 219 184
Mgr. Milan Mesároš, maliar, grafik a kaligraf žije a tvorí na juhovýchodnom Zemplíne SR.
Je absolventom Fakulty humanitných a prírodných vied PU v odbore výtvarná výchova a dejiny umenia. Výtvarnej tvorbe sa venuje profesionálne. Jeho talent je nepopierateľný. Veď už ako trinásťročný chlapec dokázal zvíťaziť v jednej z celoslovenských výtvarných súťaží. Má zmysel pre kompozíciu a kolorit a nespútanú inovatívnu kreativitu. Je majstrom perokresby, ale aj pastelu, ktorý na nás dýcha svojou ľahkosťou a ľudskou nehou. Známe o obdivované sú jeho asambláže - kombinované techniky, kde využíva rôzne prírodné materiály. V ostatnom čase majú v jeho tvorbe prevahu obrazy maľované osobitým kubistickým štýlom technikou pastózneho akrylu s využitím patinovania. Autor má tú výnimočnú schopnosť, že dokáže ten ktorý výtvarný štýl podriadiť svojim potrebám. Už dnes motivuje a inšpiruje mnohých výtvarne tvoriacich ľudí na Slovensku. Vďaka komerčným masmediálnym prostriedkom je známym výtvarným umelcom nielen doma, ale aj v zahraničí. Milan Mesároš svojou aktívnou a originálnou umeleckou prácou dokázal zaujať natoľko, že sa stal členom Who is Who (Kto je kto) a bol zaradený do encyklopédie Who is Who v Slovenskej republike, ktorá vychádza v jedenástich krajinách sveta.
Zúčastňuje sa mnohých plenérov a sympózií doma i v zahraničí. V roku 2007 usporiadal na Slovensku sedem samostatných výstav a svojou tvorbou sa už niekoľkokrát prezentoval aj v zahraničí. Toho času pôsobí ako lektor Občianskeho združenia Elpida. Jeho diela sa skoro pravidelne objavujú na benefičných aukciách na podporu postihnutým deťom, charity a iných kultúrnych potrieb. S tvorbou Milana Mesároša sa stretávajú milovníci a zberatelia výtvarného umenia na aukciách najväčšej Aukčnej spoločnosti Darte na Slovensku.
tel:00421918 730901
… "А, это тот художник, который отрывает людям головы?", - говорят про него. Художник в ответ только улыбается. На людоеда Крестников совсем не похож. Он создал свой "Безголовый мир" просто для того, чтобы зрители задумались над тем, правильно ли они живут. Зрители выходят после просмотра работ обалдевшими и, вправду, - сильно озадаченными. Там, где Крестников, там всегда – веселое хулиганство, немного провокации и мастерски сделанная интрига. Наверное, по большому счету, это и есть искусство. …Вот так всегда: сначала страшно, а потом – смешно. Однажды художник Валерий Крестников нашел на улице голову. Самую обыкновенную, человечью. Голова лежала прямо на тротуаре, щурилась на весеннее солнышко и, судя по всему, очень даже неплохо себя чувствовала. А вот художнику-то стало как-то нехорошо, но он, пересилив себя, подобрал с тротуара странную находку (негоже головам валяться на дороге!) и завернул в целлофановый пакет. Что делать дальше, он не знал. Положение было откровенно дурацкое. - Эй, люди, - позвал художник. – Кто из вас потерял голову? Никто не отозвался. На художника покосились, как на сумасшедшего. Мимо, толкнув плечом, пронесся по своим делам какой-то солидный господин: шляпа, надетая не без франтовства, венчала пустоту над его плечами. Чуть поодаль, взявшись под ручку, семенили две дамочки, их возраст определить не представлялось возможным по причине полного отсутствия лиц, - одни только пышные парики. Оглядевшись, живописец понял, что из всей разношерстной толпы, похоже, он один был в полном "комплекте". - Не обольщайся, - ехидно прошелестело из пакета. – А я-то, по-твоему, чья голова?! …Эту (абсолютно реальную, кто бы что ни говорил!) историю Валерий Крестников – автор живописной серии "Безголовый мир" - старается вспоминать почаще. Чтобы ненароком не почувствовать себя этаким непогрешимым судией всех окружающих. Хотя сам он голову старается держать на плечах и не терять ни при каких обстоятельствах. Потому как убежден, что для художника голова – самый главный творческий инструмент. Крестников – художник думающий. А свой "Безголовый мир" живописец создал, скорее, из чувства протеста. Когда понял, что носить внутри это уже не сможет. Отступление # 1. Валерий КРЕСТНИКОВ: "Все началось с того, что я задумался над вопросом: "А зачем, собственно, современному человеку голова"? При всем, казалось бы, заведомом идиотизме этого вопроса, он терзал меня почище гамлетовского. Я живу в этом мире уже достаточно долго, чтобы не заметить: мир стал на удивление безголов. И люди в нем – тем паче. Головы стали неким декоративным атрибутом, предметом, на котором удобно носить волосы, очки или, скажем, пирсинг в носу. А важные решения зачастую принимаются другими частями тела. Может быть, поэтому мы перестали понимать друг друга? Господин Живот никогда не договорится с сударем Локтем, мадам Коленка вряд ли найдет общий язык с миссис Большая Попа, и уж наверняка ничего путного не выйдет из романа господина Бицепса с мадмуазелью Правая Пяточка". Безголовые герои с полотен Крестникова, потеряв анатомическую и прочую цельность и целостность, несчастными, тем не менее, себя не считают. Они живут своей обычной жизнью: ходят в гости к таким же безголовым соседям, встречаются, прощаются, занимаются любовью. Головы при этом не нужны. Их постоянно забывают в сутолоке, теряют, дарят, впопыхах примеряют в примерочной кабинке магазина: "Ах, это не моя! Вот ваша! Нет уж, увольте, моя была гораздо симпатичнее…". Даже Адам и Ева, навсегда покидая подводный Эдем, уходят в наш безумный мир БЕЗ-головыми. Так проще. Так лучше. Так гораздо безопаснее. Перспектива лишиться головы в этом мире никого не пугает. Абсурд стал нормой жизни. Отступление # 2. Михаил БУЛГАКОВ: " - Кирпич ни с того ни с сего никому никогда на голову не свалится, - внушительно перебил незнакомец. – Уверяю вас, вам он ни в коем случае не угрожает. Вам… вам просто отрежут голову. Берлиоз спросил, криво усмехнувшись: - А кто именно? Враги? Интервенты? - Нет, - ответил собеседник, - русская женщина, комсомолка"... …Та-ак, вот, пожалуй, картинка пострашнее: "Царь безголовых", восседающий на тоне. С первого взгляда кажется, что он держит целую кучу воздушных шаров. А когда приглядишься, - понимаешь, что на самом деле это надутые воздухом головы его подданных, тела которых, благолепствуя, распростерлись ниц. Но Крестников совсем не ставит своей целью шокировать зрителя, ставить его в тупик. Напротив, за первым невольным отторжением увиденного вдруг внезапно появляется спасительная мысль, как ниточка Ариадны, тебя из этого тупика выводит. Иногда зритель так и не догадывается, что эту самую спасительную ниточку ему вложил в руки сам художник. Подсказал отгадку. И тогда получается, что из воинствующего алогизма и вопиющей "безголовости" этого мира имеется выход. Безголовые-то на картинах только люди. Птицы, звери, рыбы и прочая живность – в полном "комплекте". По мнению Валерия, это вполне оправданно. Ведь животные живут более естественной жизнью, чем их бедные двуногие "старшие братья". Им не надо напрягаться, завидовать, интриговать, казаться умнее, чем они есть. И людям есть чему у них поучиться. Наверное, потому на большой картине "Сон пекинеса" среди нагромождения всяческого абсурда самый цельный и реальный персонаж – маленькая розовая собачка. Да, пекинесы тоже летают, а что в этом удивительного?! И им, наверное, снятся розовые сны… "Безголовый мир" - это, пожалуй, самая драматическая и провокационная из всех коллекций, созданных художником. Впрочем, в искусстве он всегда был хулиганом. Чего стоит, скажем, его известная серия "Перевертыши". Смотришь на полотно и видишь пышный ритуал под названием "Коронация Единорога", а когда перевернешь холст с ног на голову, - коронация превращается свой антипод, в "Свержение Единорога". А сколько портретов-перевертышей создал в свое время художник! Вот работа под названием "Молодожены": Она голубоглазая, с нежно пламенеющим румянцем: Он – сдержанно торжествующий, с пробором. А перевернешь работу и понимаешь потаенную суть: крестниковские молодожены – это просто два цветочных букета. Она – розовые розы, Он – пышные гладиолусы. Можно пошутить "в тему" по поводу очевидного удобства для покупателей: "перевертыши" - это две картины по цене одной. Сегодня ты украшаешь гостиную элегантным цветочным натюрмортом, а завтра – по настроению – вешаешь на стену фантазийный портрет. Парадоксальный авторский концепт легко становится модным товаром. А почему бы и нет? Весь наш мир есть ни что иное, как большой и причудливый перевертыш. И жить в нем весело и интересно, если, конечно, соблюдать правила техники безопасности. А они весьма просты: никогда, ни при каких обстоятельствах не теряйте головы!.. Отступление # 3. Из потрепанной тетрадки для отзывов посетителей выставки: "У этого художника пронзительное, обостренное чувство справедливости. Он тонко чувствует Красоту и хочет защитить ее, спасти от разрушительного влияния зла. Наверное, раньше такие люди становились странствующими рыцарями: седлали коня и отправлялись на поиски Правды... Знаете, что я хочу Вам пожелать, дорогой Художник? Мужества и упрямства на Вашем нелегком пути!"… Вера Гаврилко. Газета М К Казахстан 2005г.
С начала своей творческой деятельности Овчинников Влад,русский художник,пишет Русь-в самом широком понимании слова.Это и великолепные пейзажи окрестностей города,философские натюрморты,на которых изображены предметы Русского быта или часто эстетические атрибуты соседствуют с идеологическими символами.В каждой работе и то,что называют настроением,и особенности состояния природы и жанровый подтекст.Например,на картине "Мелодия" из серии "Русь" грустный мотив создают и необычное движение накренившихся домиков вслед за линией пригорка,и облака,и наконец гармониста.Но посмотрев на новый и крепкий дом веришь,что ни смотря ни на что всё будет хорошо,жизнь продолжается.Городские пейзажи Впада тоже особенные.Портреты живые "одушевлённые".(Его творчество наиболее полно представлено за рубежом).Стоя перед картинами художника понимаешь почему работы "старых" мастеров так ценятся.Влад поведал историю о том,как он ездил в Пушкинский музей в Москве.Остановился у работы Ван Гога и долго перед ней стоял.От картины шла какая-то завораживающая энергия.Влад предполагает,что возникла она после смерти художника.Люди ведь так и не поняли его при жизни.Пустынный берег,по нему ходит пара одиноких ворон,а на песчаной косе,далеко выдающейся в воду,жмётся друг к другу компания чаек.Эта картина философски отражает положение каждого художника в нашем мире.Влад не примкнёт ни к воронам ни к чайкам.А превратится в другую птицу . Представьте: Вы приобрели картину,как говорится по душе,смотрите на неё и ... Art TOT сайт художника:http:// ovchinnikov.ucoz.ru/
Mladá nádejná výtvarníčka, so svojským, osobitým prejavom. Je zameraná tvorbou na surrealistické fantázie, kde ústredným motívom je žena a príroda, v rôznych formách, rozprávkových fantáziách, až absurdných kreáciách. Bizardné kreatúry, ornamentálne postavy, ktoré sú spracované detailne, až klasicky, no vždy zahalené rúškom imaginácie a tajomstva. V jej tvorbe dominuje olejomaľba, kombinácie mastného, suchého pastelu a akvarelu.
Jiří Havlík zvítězil v osmém kole mezinárodní soutěže londýnské SAATCHI GALLERY s obrazem "Stromy a mraky".
С начала своей творческой деятельности Овчинников Влад,русский художник,пишет Русь-в самом широком понимании слова.Это и великолепные пейзажи окрестностей города,философские натюрморты,на которых изображены предметы Русского быта или часто эстетические атрибуты соседствуют с идеологическими символами.В каждой работе и то,что называют настроением,и особенности состояния природы и жанровый подтекст.Например,на картине "Мелодия" из серии "Русь" грустный мотив создают и необычное движение накренившихся домиков вслед за линией пригорка,и облака,и наконец гармониста.Но посмотрев на новый и крепкий дом веришь,что ни смотря ни на что всё будет хорошо,жизнь продолжается.Городские пейзажи Впада тоже особенные.Портреты живые "одушевлённые".(Его творчество наиболее полно представлено за рубежом).Стоя перед картинами художника понимаешь почему работы "старых" мастеров так ценятся.Влад поведал историю о том,как он ездил в Пушкинский музей в Москве.Остановился у работы Ван Гога и долго перед ней стоял.От картины шла какая-то завораживающая энергия.Влад предполагает,что возникла она после смерти художника.Люди ведь так и не поняли его при жизни.Пустынный берег,по нему ходит пара одиноких ворон,а на песчаной косе,далеко выдающейся в воду,жмётся друг к другу компания чаек.Эта картина философски отражает положение каждого художника в нашем мире.Влад не примкнёт ни к воронам ни к чайкам.А превратится в другую птицу . Представьте: Вы приобрели картину,как говорится по душе,смотрите на неё и ... Art TOT сайт художника:http:// ovchinnikov.ucoz.ru/ . http://vlad.ovchinnikov.ipernity.com . vlag.jimdo.com
S K L O
www.artepglass.com Petra Jureňová Vlhová * 1980 20.08
sklárska výtvarníčka
„...sklo je jedinečným materiálom , ktorý nám otvára bránu do inej dimenzie..."
Od roku 1995 sa venuje tvorbe umeleckého a úžitkového skla , objektom a inštaláciám zo skla , dizajnérskej a interiérovej tvorbe zo skla , maľbe na sklo a voľnej maľbe. Jej tvorba má živočíšny, biomorfný, tvarovo členitý a variabilný bunečný základ, v ktorom pulzuje život. Inšpiráciu nachádza v samotnom cykle života. Hľadá v ňom vzájomné väzby, symboly a súvislosti dvoch protikladov, napätie medzi nimi, ktoré sú zdrojom života jeho zrodu a nekonečných metamorfóz.
Štúdium: Sklárska Škola úžitkového výtvarníctva v Lednických Rovniach, odbor výtvarné spracovanie skla. Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave, oddelenie skla.
Uznaním bol výber z diel pre štátne dary počas návštev najvyšších predstaviteľov niekoľkých krajín aj počas Summitu Busch-Putin v Bratislave.
Sympózium, ocenenie, výstavy:
1999 : výstava maturitných prác na Trenčianskom hrade - delová bašta
2003 : autorská výstava v Župnom dome , Púchov
2003 : III. medzinárodná výstava UPV SR , Dom kultúry Banská Bystrica
2004 : výstava absolventiek z oddelenia maľby ŠUV v Púchove
2005 : autorská výstava v dizajnérskej galérii - K-Gallery , Bratislava
2005 : výstava k 40. výročiu založenia oddelenia skla na VŠVU v BA ,
študentov a absolventov , Čadca
2007 : výstava študentov a absolventov VŠVU oddelenia skla , GMAB v Trenčíne
2007 : maliarske sympózium hotel Tartuf , Beladice
2007 : 6.medzinárodná výstava výtvarného umenia Art Incheba , Bratislava
2007 : Horizonty súčasnosti III. výtvarní umelci Trenčianskeho kraja v galérii GMAB , TN
2008 : prestížna medzinárodná súťažná výstava „Perla Dell Adriatico", Grottammare, Taliansko
2008 : „Medzinárodná cena umenia Perla Adrie" - 1. Cena za maľbu EX AEQUO
2008 : výstava Talenty 04 - 08 , Klub GX , Bratislava
2008 : sympózium A. Dubčeka - výstava v Parlamente SR , Bratislava
2008 : výstava Drevo , sklo , kov v Múzeu , Sv. Anton
2008 : Cyklus výstav „ Po stopách E. Suchoňa" v Bratislave SVU, v Piešťanoch -
V Dome umenia, v Pezinoku, v Bratislave - v Slovenskom Národnom Divadle
2008 : autorská výstava „Mandorla" v K - gallery , Bratislava
2008 : 7 . medzinárodná výstava výtvarného umenia Art Incheba , Bratislava
2008 : Kolektívna výstava v kaviarni-Z výtvarníkov z Púchova a jeho okolia
2009 : Elpida-kolektívna výstava na Obchodnej komore rakúskeho veľvyslanectva
v Bratislave
2009 : Výstava študentov a ich pedagógov SUŠ-Trenčín - Študentská línia v Prievidzy
2009 : Cena Stanislava Libenského , Clam-Gallasov palace v Prahe
2009 : Výstava na Obchodnej komore rakúskeho veľvyslanectva , Bratislava
2009 : Sklárske sympózium ateliéru skla VŠVU z BA , v Terchovej - SR
2010 : Kolektívna výstava v Kysuckej galérií v Čadci - SR
Mediálny záznam :
04.- PÚ - televízia + noviny
05.- Denník Sme ; Rádio VIVA
07.- Žilinská televízia
08.- Slovenský rozhlas ; Časopis R.U.D.
10.- PÚ - TV
Журнал «Наука и Религия» №6, 2003 г., стр.39 г.Москва
УЗОР СВЯЩЕННЫХ ЗНАКОВ
автор Алексей Акиндинов
Весь наш мир я воспринимаю «на языке» узоров. Узор для меня – это средство общения; Я ощущаю его даже в запахе и в звуке.
Например, звук органной музыки для меня связан со строгим геометрическим орнаментом; цвет его глубокий, неброский – коричнево-зеленоватый. Стоит услышать флейту, как в воображении появляется веселый растительный узор, окрашенный в цвета белый, желтый, ярко-зеленый, - как полевые цветы.
Чувствуя запах хороших духов, я представляю цветочный узор – яркие, красивые сочетания оттенков. Но если духи имеют тяжелый аромат, то и «узорные» ассоциации негативные. Например, одна моя знакомая купила очень дорогие духи и, радуясь этому обстоятельству, решила продемонстрировать их мне. А я при этом сразу увидел серо-розовый цвет, да и сама она покрылась узором, напоминающим рыбью чешую…
Есть и обратная связь. Когда я вижу ковры, обои или просто какой-то узор, то слышу музыку этого ковра, свитера или стен, чувствую их «парфюм».Декор на платье может пахнуть жасмином, или же перцем и кориандром , или морскими моллюсками. И ко всему этому часто примешивается банальный запах нафталина – оттого, что вещи висели в гардеробе, где травили моль: происходит наложение запахов ассоциативных на реальный «нафталиновый дух», который, впрочем, в свою очередь создает в моем воображении собственный неповторимый узор серебристо-золотого цвета. По форме напоминающий крылья моли …
Я убежден, что все органы чувств имеют орнаментальную « структуру «. Не является исключением и «шестое» чувство – интуиция, которая своими таинственными знаками извещает нас о том, что было, есть и будет.
Такое восприятие мира через узор возникло у меня сравнительно недавно, в возрасте 19 лет ( в 1996 году). Впрочем, тяга к живописи, носящей характер орнаментального, штрихового рисунка, была у меня изначально. Мой школьный учитель Валерий Эрикович Черемин говорил моим родителям:» Лешина живопись – особенная: он не пишет, а рисует кистью, как китайцы.»
Тем не менее, обучаясь на первых курсах Рязанского художественного училища, я и не помышлял об узоре. Мои творческие композиции были (теперь я это охотно признаю) жалким подражанием Сальвадору Дали. Мой друг Сергей Преображенский, талантливейший художник, говорил мне:»Твои картины не несут ничего нового, они красивы, но то, что ты пишешь – это уже было». Я злился, но ничего нового не мог придумать. Было ощущение, что уже все придумано. Конец! Малевич поставил своим «Черным квадратом» большую жирную точку в истории мирового искусства.
И вот в этот момент меня бросает моя возлюбленная. Тяжелая психическая депрессия… Летом 1996 года мне и моему другу Сергею предлагают выполнить росписи в церкви «Всех Скорбящих радость». Первые дни работы идут тяжело: привыкаем к высоте. В подкупольном пространстве леса смыкаются, образуя площадку. На одной из утренних служб я решил прилечь наверху, на больших рулонах ваты – ей мы отмывали стены. Отдохнув, попытался встать – и почувствовал, что не могу! В спине словно кол железный. Посмеялся было над случившимся:»Ха-ха, это кара Господня , нечего во время службы в церкви лежать!» Но тут же ирония сменилась испугом – вдруг Он меня предупреждает»? И как только подумал об этом, «кол» исчез из спины, и я смог встать.
Потом был такой случай. Нанюхавшись изрядно ацетона (в процессе работы), я лег на ту же вату; кружилась голова. Не заметил, как заснул. Во сне увидел, как с фрески сошел Бог. Он без слов дал мне понять, что я могу задать ему вопрос. Я почему-то спросил:»Как Вас писать?» В этот миг лицо Его ярко засветилось, глаза превратились в два больших ( как яблоки) белых шара с черными точками вместо зрачков. Раскрылся рот, и из него вышел обоюдоострый меч…В этот момент я проснулся.
Мы закончили росписи. Я стал рисовать какие-то эскизы, карандашом. И вот тут-то и заметил, что мне доставляет удовольствие «отрисовывать» детали. Вот рисунок, изображающий коленопреклоненного кавалера и его барышню. Я так увлекся кружевами на ее платье, что перенес их на брюки кавалера, его лицо, а затем вообще заплел прихотливой паутинкой всю композицию. Или вот герой войны, с орденами на груди; их я потом нарисовал и на фоне своей работы.
Показал в училище эти рисунки своему учителю Виктору Васильевичу Корсакову. Он вышел из кабинета и вернулся с несколькими преподавателями. Кто-то из них, глядя на рисунки сказал:»Пособие для вышивки, гобелен…Зачем? Я этого не понимаю. Но пусть копается». Другой сказал:» Да-а! Такого у нас еще не было!» А мой учитель выразился короче и яснее всех: »Дерзай!»Это был единственный случай за всю историю РХУ, когда студенту позволили эксперементировать в живописи.
Часто слышу нелестные отзывы о моей манере письма:»Это неказистая вязка и штопка деревенских половичков». Мои картины сравнивались с паутинкой, которая «улавливает светлые души», а я – с «черным пауком», в душе которого «цветет чертополох». Искусствовед Антон Успенский сказал:»Это своего рода реставрация еще не созданного шедевра. Шедевр еще не создан, а его уже реставрируют». Интересную запись оставила в моей книге отзывов дочь известного русского художника Михаила Абакумова:»Узор в ваших картинах – это проекция планов прошлых эпох на современность и даже будничность». Но самым красивым оказался один, не подписанный отзыв:»Узор, как ключ имеет смысл; вот если бы закон ковра узнать…»
Закон ковра не знаю даже я. Хотя многие знаки и символы могу читать. Иногда мурашки идут по телу, когда вижу, как люди применяют тот или иной знак в качестве декора, не зная его смысл. И ведь нередко попадают в точку! Например, идя мимо стройплощадки, я увидел на бетонном заборе повторяющийся барельефный знак. Он обозначал четырехконечную звезду. Этот знак расшифровывается мною, как опасность, которая может повлечь за собой плохие последствия. За этим забором строили высотный дом, так что предупреждение было нелишним.
А нашим читателям я хочу мысленно подарить знак восьмиконечной звезды; она несет в себе добрый заряд и предвещает что-то очень хорошее…
P.S. Заметим, что в православной иконе восьмиконечная звезда – один из символов Матери Божьей, ходатаицы за род человеческий перед Богом (ред.)
«Алексей Акиндинов. Номинация – «Жанровая живопись». Журнал – «Русская галерея – ХХI век», г. Москва. Издательский Дом «Панорама», №8-9/2009, стр.52. Автор – Оксана Ермолаева – Вдовенко, искусствовед.
Алексей Акиндинов родился в 1977 году в г. Рязани. В 1992 – 1998 годах - учёба в Рязанском художественном училище им. Г.К. Вагнера.
С 2001 года – член Союза художников России Международной ассоциации изобразительных искусств – АИАП ЮНЕСКО(живописное отделение).
В настоящее время художник живёт и работает в Рязани.
Алексей Акиндинов разработал свою, уникальную манеру письма, которую определил как орнаментализм. С момента написания его первых картин в этом стиле ,прошло уже пятнадцать лет. За это время Алексею пришлось пройти нелёгкий путь становления себя, как яркой творческой личности. Он преодолел как сопротивление со стороны коллег, которые вначале не понимали и не принимали его творческие поиски ,так и трудности в самих поисках нового стиля. Всем известно, как не лёгок путь к большому признанию, художника из провинции. Но творческая биография Акиндинова говорит о том, что Алексею это удалось. Он регулярно участвует во Всероссийских и Зональных и зарубежных выставках, в 2001 году вступает в Союз художников России, в 2007 становится членом Международного художественного Фонда. О его творчестве мы узнаём из таких Всероссийских журналов по изобразительному искусству как : «НоМИ», «Художественный Совет», «Русская Галерея ХХ1век», «Д’Антураж», «Наука и Религия», «Московский Журнал». Почти каждый из них выносит его картины на первую страницу обложки. Телеканал «Культура» называет его -«Создатель нового направления в искусстве». Информация об открытии Акиндиновым нового стиля в искусстве засвидетельствована на сайте телевизионного канала:
http://www.tvkultura.ru/news.html?id=131668
http://www.tvkultura.ru/news.html?id=131668&cid=1282
http://www.tvkultura.ru/news_print.html?id=131668&cid=1282
Картины Алексея Акиндинова расходятся по музеям, галереям и частным собраниям всех континентов мира. Так, например его картина-«Политик»,принадлежит частному собранию известного модельера Роберто Кавалли. К Алексею, в его родной город Рязань приезжают представители ведущих галерей России и зарубежья, что бы сделать закупку его произведений.
Прошло немногим более года, с тех пор как Алексей дважды стал Лауреатом престижнейших Российских и Международных конкурсов : 2008г.награждён серебряной медалью и ему присвоено Звание –«Лауреат Национальной премии в области современного изобразительного искусства России- «Русская Галерея ХХ1 век», 2008г.присвоено Звание- «Лауреат первого Международного конкурса- «Тема смерти в современном искусстве», как Алексей становится Номинантом на Премию –« Талант и Призвание» Всемирного Альянса «Миротворец». В декабре этого года в ЦДХ Алексею будет вручена Медаль- «Талант и призвание». Одна из представленных им на этой выставке картин будет закуплена «Музеем Мира», впоследствии планирующим выставки своих коллекций по ведущим музеям всех континентов. Алексей Акиндинов получил приглашение от куратора американской галереи - “NEW YORK REALISM”,принять участие в выставке, открытие которой состоится в декабре в Нью-Йорке в районе Манхеттена.
Пожелаем удачи на далёком материке нашему автору. «Удача- награда за смелость».
Оксана Ермолаева – Вдовенко, искусствовед.
Журнал-«Художественный Совет» №3, «В сплетении живых узоров»,стр.48-49.Александр Рожин,2008г. «Издательский дом «ГАММА»,г. Москва.
Так же статья была опубликована в каталоге –« Алексей Акиндинов. Живопись», «Орнаментальная реальность».Каталог произведений живописи. Рязань.2008г.-64 стр.
Так же в альбоме-«Реализм ХХ1 века». 2009г. Издательство- «М.Сканрус». Москва
Александр Иванович Рожин - искусствовед , академик , член Президиума Российской академии художеств, главный редактор журнала –« Третьяковская галерея» .
ОРНАМЕНТАЛЬНАЯ РЕАЛЬНОСТЬ .
Молодой живописец Алексей Акиндинов разработал особую манеру письма ,которую сам определил как «орнаментализм» , предложил свою систему философской трактовки художественных мотивов . Созданные им произведения синтетически объединяют различные культурные традиции и научные школы. Он строит всеобъемлющие живописно – пластические комбинации из разнородных изобразительных элементов ,составляющих образную ткань его работ.
Акиндинов вводит в живописную структуру орнаменты и узоры , перекликающиеся с персидскими арабесками , знаки и символы , наполняющие его картины закодированным смыслом , вызывающие неоднозначные ассоциации. Молодого мастера вдохновляет мировосприятие древних эллинов , философия Платона , всё то , что можно « осмыслить глазом». Таким образом его система художественного осмысления реальности базируется не только на образно-эмоциональной стороне восприятия, но и подключает к эстетическому процессу логику и эрудицию. Творческая система Алексея основывается на базе накопленного художественного, философского и религиозного опыта прошлых эпох.
Орнаменты, знаки, символы, узоры это тот праязык, который появился задолго до изобретения письменности. Знаковая и символическая трактовка передачи информации берёт своё начало с наскальных росписей. Но этот язык не ушёл в прошлое с распространением грамотности , он продолжает жить в различных формах в настоящее время, лишь оттенённый более яркими проявлениями цивилизации. Язык символов и знаков не только является живым, он просто необходим в эстетических и религиозных измерениях бытия.
Тора ,повествуя о пророках указывает на то, что откровения давались им не в виде конкретных образов и слов, но в виде знаков, символов –узоров , которые уже потом преобразовывались и конкретизировались . В Евангелии от Филиппа (стих 121;124)говорится-« Тайны истины открыты в символах и образах…» В Апокрифе от Иоанна(стих 15) можно прочесть-« И когда Ангелы создавали человека ,то каждый из Них вложил в его образ свой символ. И соткан был Адам из этих узоров.» Из Корана мы узнаём, что Пророк Мухаммед однажды взглянув на небеса, лицезрел их в виде сотканного, переливающегося перламутром ковра. И после того ,как присмотрелся , понял ,что это сонм Ангелов с блистающими крыльями и ликами, их было так много ,что небо казалось расшитым узорами.
Древний мир посредством орнамента выражал свои эстетические идеи, Восток упивался с древних времён орнаментальными изысками, религиозные системы, склонные к пантеистическому восприятию мира придают орнаментальным мотивам особый смысл. Средневековье дало высочайшие образцы этого искусства и в вихрях плетёнки ирландских рукописей, и в увитых арабесками дворцах . Эпоха «Раннего Возрождения », соединяла в своих произведениях декоративное начало и приближенное к реалистическому - изображение людей. Но в то время, орнамент являлся декоративным обрамлением, не затрагивавшим изображаемое тело человека. У Алексея Акиндинова орнамент пронизывает всё видимое поле картины.
Применение оптической системы смешения цвета использовалось в развитых орнаментальных стилях издавна. Импрессионисты в своё время развили именно этот приём, как самодостаточное эстетическое начало. Алексей идёт дальше ,он производит синтезирование : применяя орнамент в станковой живописи, наслаивая орнаментальные структуры определённого цвета на орнаменты дополнительных цветов , создаёт ощущение трепета воздушного пространства. Происходит чудо-рождение ,превращение жестких, графических орнаментов в живописную среду.
Предшественниками Алексея по пристрастию к работе с сотканными из отдельных элементов образам , можно назвать Арчимбольдо ( эпоха Возрождения) и Филонова (первая половина ХХ века) . Арчимбольдо создал игровую дуальность изображённых сюжетов - составление своеобразных трансформеров - шуток , с сохранением предметности, реалистичности и узнаваемости объектов . В отличии от него , Алексей создаёт орнаментальную, общую «ткань» картины , и прозрачно покрывает ей весь сюжет и обозримое пространство изображаемого , предметы не теряя узнаваемости , приобретают орнаментальную фактуру или структуру . В произведениях Филонова , в основном отсутствует такое понятие как передний и дальний план, воздушная среда . Его картины превращены в хаотичное смешение мазаичных водоворотов , в которых зрителю нужно угадывать и расшифровывать сюжетную линию . В отличии от него , Алексей Акиндинов пытается не расщепить и разрушить форму изображаемого , а наоборот синтезировать и сплавить её . Это видно из стремления молодого мастера сохранять пропорции, показывать единый источник света (отображение света, теней, полутеней и бликов) , воздушную и линейную перспективу .
Помимо наследия принципов и основ мастеров прошлых эпох , Алексей Акиндинов создал новое ,своим творчеством обозначил свежую грань в развитии современного изобразительного искусства. В его картинах пространство не только увлекает зрителей внутрь изображенного сюжета, как в реалистической живописи, и не является одной плоскостью - как в декоративном панно, но создаётся такой эффект, что изображаемое словно парит перед плоскостью холста, создавая голографический эффект. Временами кажется ,что между узорами даже можно протянуть ладонь.Это свойство его отдельных работ чем-то роднит его с современными западными художниками, увлекающимися оптическими эффектами, но в то время как у них оптический эффект есть цель или даже самоцель, для Алексея он своего рода побочный результат оригинального эстетичного приёма. Сочетание реальности и орнаментальности, «сплавление» разнородных элементов в единую ткань произведения, создание общего состояния природы в картине -вот основная отличительная черта нашего автора, определяющая образную драматургию , поэтику и философию автора. Его картины это - орнаментальная реальность, жизнь узоров.
Многие произведения Алексея автобиографичны , они фиксируют приметы того времени, в котором живёт автор, отражают события его жизни и близких ему людей. Умение эстетически осмыслить и отразить быт и лицо своего времени, вложить в образы своё личное переживание – серьёзная задача для художника. Этим он сильно отличается от пост авангардистов, которые уводили и уводят зрителя как можно дальше от реальности, механистически смешивая разнородные элементы прошлого, переделывая и переиначивая на свой лад то, что было уже много раз переделано, играя с новейшими материалами и технологиями. В противовес художникам , так называемого «сурового стиля» , у которых отражённый быт был аскетичен ,сдержан в цвете и форме . Алексей задал новое направление – романтизированный и даже несколько мифологизированный современный быт .
Древние религиозные образы и символы и ритмосфера современного технополиса, интегрирующегося в ноосферу, область личных интересов человека и нечто внешнее, всё, что нас окружает, всё то, о чём мы размышляем, входит в орбиту творческих интересов художника, укладывается в его сознании в своего рода сферические понятия и представления. Говоря словами великого русского мыслителя Алексея Фёдоровича Лосева, «система любого языка – специфическая система миропонимания» , именно такая концепция лежит в основе художественных поисков Алексея Акиндинова . В своём творчестве он исходит и из есенинского понимания знаков гармонии , которые поэт называл ключами Марии . « Люди должны научиться читать забытые ими знаки…Они должны постичь , что их предки не простыми завитками дали нам фиту и ижицу , они дали их нам , как знаки открывающейся книги в книге нашей души» , - говорил Сергей Есенин .
Знаки природы и знаки цивилизации, знаки человеческой души и знаки сверхчувственного сверхчеловеческого мира переплетаются в творчестве Алексея, создавая свой неповторимый синестезийный узор. «Наш мир-это мир электромагнитных волн . Волна не что иное, как узор. Он пронизывает все пространства ,являясь неизменной сущностью любого явления. Раньше ,не зная языка символов ,я всё равно применял его интуитивно. Потом, постигнув его основы и расшифровав свои работы, я был удивлён совпадением смысла узоров с темой картины.» -делится находкой Алексей Акиндинов.
Сложившийся мастер, он не останавливается на достигнутом. Его творческое воображение рождает все новые и новые образы. Акиндинов по-своему решает сложные профессиональные проблемы синтеза декоративно-плоскостных элементов и объемно-пространственных планов. При этом палитра художника обогащается новыми волшебными красками, отражающими чувственную ассоциативность восприятия мироздания автором. Цветовая гамма произведений живописца привносит в образную канву содержания особые интонации, созвучные настроениям, переживаниям мастера.
Его работы обладают магией таинственного ожидания, множественностью смыслов. Они дают свободу воображению зрителя, интригуют его. Несомненно, произведения Алексея Акиндинова являются неординарным воплощением творческой мысли автора, в них органично сосуществуют медитативная созерцательность и практически выверенная концепция художественного решения образных задач. В этом - одна из привлекательных сторон его самобытного искусства.
Своими произведениями он подводит зрителя к тайной двери ,за которой находится , пока ещё неведомое , новое для современников знание, которое было изначально , но время его открытия только наступает .
Москва . 2008 г.
Закончил Ярославское художественное училище в 1980 г. По направлению работал в Красноярском художественном фонде Союза художников СССР до 1993 г. С 1993 г. в Норильске. Член Союза художников России, член международной ассоциации изобразительных искусств – «АИАП ЮНЕСКО», председатель правления «Региональной общественной организации художников Красноярского края «Таймыр – ЮГ».
Участник городских, краевых, зональных, всероссийских и международных выставок
с 1981 г., участник «Международной Биеннале графики» в Санкт-Петербурге 2006 г., участник ХI зональной выставки- Новосибирск-2008, и т. д.
Персональные выставки –
2002 г.- г. Норильск, «Художественная галерея»,
2002 г. г. Норильск, Администрация ЕМО г. Норильск
2003 г.- г. Дудинка, «Таймырский окружной центр национальных культур»,
2004 г.- г. Норильск, «Художественная галерея»,
2004 г.- г. Таллинн, Эстония, «Русская галерея» при посольстве РФ»,
2004 г.- г. Тарту, Эстония, « Эстонский этнографический музей»,
2005 г.- г. Дудинка, «Таймырский окружной центр национальных культур»,
2005 г.- г. Уппсала, Швеция, «Svava» галерея,
2006 г.- г. Санкт – Петербург, «Музей городской скульптуры»,
2006 г.- г. Норильск, «Музей истории и освоения НПР»,
2007 г.- г. Норильск, «Музей истории и освоения НПР»,
2007 г.- г. Норильск, «Банк «Кедр».
2008 г. г. Дудинка, «Таймырский окружной центр национальных культур»,
Работы находятся в Норильском Музее истории и освоения НПР, Норильской художественной галерее, Таймырском краеведческом музее, г. Дудинка, Администрации г. Норильска, Администрации Губернатора Красноярского края, Администрации Губернатора Таймырского автономного округа, «Svava» галерее», «Русской галерее», «Эстонском этнографическом музее», «Таймырском окружном центре национальных культур»- г. Дудинка, министерстве культуры Красноярского края
в частных собраниях России и за рубежом.
afonov@mail.ru
«Путин в зеркале орнаментализма.» «Новая Газета»,рубрика «Культурный слой»,
№36 Р(1525) 08.10-14.10.2009г. стр. 20-21. Рязань. Автор- Анатолий Обыдёнкин.
Творец орнаментализма
Алексей Акиндинов – один из самых известных художников, живущих в нашем городе. А может быть и самый известный. Как раз сейчас завершается очередная его персональная выставка, проходящая на этот раз в частной картинной галерее «Палитра». Какая это по счёту его персональная выставка, Алексей и сам уже не помнит – то ли 23-я, то ли 24-я, давно уже сбился со счёта. Есть у него и более интересные занятия, чем выставки считать. Например, он мечтает родить когда-нибудь теорию орнаментализма – стиля, в котором считает себя первопроходцем. Да и просто хочет написать как можно больше хороших картин. А на выставку его я всем рекомендую сходить. Сегодня ещё успеете.
- Алексей, что представлено на очередной твоей персональной выставке, которая завершается сейчас в галерее «Палитра»?
- В основном, у меня были персональные выставки, основанные на каких-то периодах творчества. Например, однажды выставлялась серия картин, написанных с 2000 по 2005 год. А здесь, в «Палитре», собраны работы из разных серий. Здесь есть работы очень ранние, датированные 1996 и 1998 годом – это одна серия. Есть работы 2000 года, когда я брал металлическое перо и делал очень тонкий узор – это картина «Баловень» и картина «Медвежатник». Представлена интересная серия «Нити», которую я делал при помощи узоров в виде нитей – они отразились в пейзажах «Ветра» и «Заморозки». Представлены на этой выставке совершенно новые работы. Например, картина «Осторожно, луна», где есть элемент юмора. Я шёл как-то ночью по городу и увидел на строительстве здания угол, огороженный специальной лентой, где было написано «осторожно, кирпич», а над ним очень красиво висела луна – высоко-высоко. Я запомнил этот сюжет – не заходи за ленту, а то луна сверху шмякнется – и я его написал... То есть, эта выставка отличается тем, что на ней представлены разные пласты моего орнаментального творчества – от самого начала до сегодняшнего дня.
Интересен портрет Путина – творческий взгляд на известного политического деятеля. У нас ведь, в основном, если политический деятель известен, то его пишут в академической манере – это неинтересно, временами даже противно на такое смотреть. А тут – вот такой интересный взгляд… Мне один известный художник сказал: «Либо тебя наградят за этот портрет, либо пристрелят». Я выложил его в интернет и по индексу цитируемости он там сейчас на первом месте среди портретов Путина – и на мейле, и на яндексе. Хотя картин там представлено около 5000 и работа Никаса Сафронова, например, только на 9-м месте. Там ещё написано, что «публикация премьер-министра без его разрешения запрещена». Видимо, он разрешил…
И вообще выставка называется предельно просто «Живопись Алексея Акиндинова». До этого у меня были какие-то концептуальные выставки: то акция с Вилли Мельниковым, то «Второе приближение», то выставка графики «Точки отсчёта». А здесь именно все стадии моего творчества представлены.
- Ты называешь свой стиль «орнаментализмом»…
- Как стиль орнаментализм существовал очень давно. Раньше он проявлялся, в основном, в других видах искусства – музыке, литературе. А в изобразительном искусстве он даже не определялся как стиль. Но достаточно вспомнить художников раннего Возрождения – таких как Липпо Мемми , Фра Анжелико , которые начали развивать декоративность и орнаментальность с привязкой к реалистичности. Тогда не было традиции затрагивать узором орнамента лица и человеческие фигуры, то есть орнамент был связан лишь с декоративным обрамлением. Но это была только первая ступень…
Искусство развивается по спирали, и в позднем Возрождении появился Арчимбольдо , очень интересный художник из Чехии, кажется. У него даже «цветочные» портреты есть: допустим, женщин он писал и составлял их лица из цветов, мужчин из овощей. Или картины из серий «Времена года» и «Четыре стихии». С расстояния ты смотришь на них и видишь одно, а когда приглядываешься – видишь уже отдельные части и детали.
Дальше, уже в конце XIX и начале XX века, появился модерн. Можно вспомнить Густава Климта , Альфонса Муху, которые применяли орнамент, но, опять-таки, не затрагивая человеческую фигуру, это было обрамление к реалистическому отражению портретов и пейзажей.
И вот, в конце второго и начале третьего тысячелетия орнаментализм уже становится напрямую привязан к живописи, к изобразительному искусству. В моих картинах он как структура полностью заволакивает реалистический сюжет. И многие люди, которые приезжают из разных городов из Америки, из Европы, говорят мне, что видели много работ, связанных с узором, но в основном это декоративные пятна, ковры какие-то, другие прикладные вещи, а вот именно сплавления орнаментальности и реальности они до этого ни у кого не видели – только у меня. И я думаю, что сейчас наступил новый виток этой спирали.
- А можешь дать чёткое, функциональное определение орнаментализма как стиля?
- Его придётся сейчас прямо придумывать, потому что как таковое в искусстве ,оно существует только в применении к декоративно– прикладным объектам творчества . Изначально орнаментализм – украшение чего-либо, часть оформления интерьера ,книжной графики и других прикладных вещей, как то шкатулок , ковров, витражей и тому подобного. А сейчас я перевожу орнаментализм в значение станковой живописи, в значение отдельного, самостоятельного произведения . Узор в моих картинах является не частью декоративного оформления ,а живым, живописным сегментом органично проступающим и проявляющимся сквозь реалистическое пространство изображаемого сюжета . Орнаменты и общий строй в моих картинах подчиняются законам линейной и воздушной перспективы . Мой орнаментализм – это проращивание живых узоров на поверхности реального мира . Многие люди, которые впервые с этим сталкиваются, находятся в шоке, они говорят, что думали, будто это невозможно, но оказывается, что, напротив, всё это получается органично , интересно и убедительно.
- То есть, насколько я понимаю, ты первопроходец – первый человек, который не только занялся орнаментализмом именно в таком значении, но ещё и подводит под это какую-то теоретическую базу.
- Можно, конечно, сказать, что первопроходец, но идеи витают в воздухе. Есть чисто утилитарный момент: идеи надо застолбить. Известен пример Казимира Малевича, который застолбил за собой супрематизм, написал теорию супрематизма, хотя до него существовали и чёрный квадрат, и чёрный круг, и чёрный треугольник – всё это в трудах Дионисия Андераса Фрейера(1649-1728гг) . За три века до …! То есть, в арт-пространстве художник не только картинами творит, но и своей судьбой, но и своими словами. Так что надо как можно скорее определять орнаментализм, потому что многие под это подвизаются. Вот мне говорят, что в других городах тоже есть художники, работающие в орнаментализме. В интернете мне попадалась информация, что художник из Перми является открывателем орнаментализма, Дмитрий Землянин, который говорит, что в 2001 году положил первые камни в основание орнаментализма в живописи. Сейчас многие захотят «первородство» своё застолбить…
Но сам я ни за что не борюсь и самому мне «первородство» не нужно, хотя у меня первые картины в стиле орнаментализм появились в 1996, а первые публикации об этом – в 1998. Простой пример... Вот самым ярким представителем сюрреализма считается Сальвадор Дали. Но он вовсе не был его основателем – основатель сюрреализма Джорджио Де Кирико, его почти никто не знает, хотя все его приёмы взял Дали и сделал то же самое более технично. Так что быть первым – не главное. А главное – максимально остро передать направление в своём творчестве, когда картина становится брэндом, когда её печатают на майках, берут в качестве заставки на экран монитора и т.д. Вот у меня, например, на выставке в США картина даже стала брэндом России. Она совершенно случайно попала в Америку, на выставку “Curtain’s Up Russian Art Past & Present.” Oct.20-Nov.19.2005-«Занавес поднять. Русское искусство - прошлое и настоящее». Это была солидная выставка, где Евтушенко читал свой «Бабий Яр», Шемякин представлял свои работы , но символом России стала моя картина «Герики» – именно она была потом напечатана сорокатысячным тиражом на обложке журнала “INTERMISSION”. TULSA PERFORMING ARTS CENTER .(oktоber 2005) ,USA» Это я к тому, что не обязательно быть первооткрывателем – важно, чтобы творчество стало знаменем, символом и т.д. Сделать какие-то брэндовые, «говорящие» вещи – на это способен один из тысячи художников.
Думаю, что у меня именно так. Я сейчас часто приезжаю к каким-то незнакомым людям, у которых, оказывается, на мониторе «висит» моя картина, хотя они даже не знают, что это я нарисовал. То есть, вот до такого, когда картину несут как знамя…
- А ещё у каких твоих картин необычная судьба?
- Картина «Танец смерти» стала символом «пляски смерти» – она висит в Новосибирском музее мировой погребальной культуры, превратившись в знамя этого музея .
Картина «Политик» или «К-19» ушла в Италию, и только через два года я узнал, что она находится у Роберто Кавалли – это очень известный кутюрье , дизайнер и модельер. Я видел его модели – это очень интересно. За «К-19», если верить знакомым из этой страны, в Риме шла самая настоящая борьба – картина ведь явилась символом «холодной войны».
Вот когда картины превращаются в знамёна и символы – это о многом говорит.
- А почему, собственно, ты пошёл по пути орнаментализма? Что такого особенно близкого и дорогого ты открыл для себя именно в такой вот манере живописи?
- Это заложено изначально, как архетип. В художественной школе, когда писал реалистические постановки – вазу какую-нибудь, например, рисовал – всё изображение я делал тонкими, длинными мазочками, какими-то значками. И мой учитель , Черёмин Валерий Эрикович, говорил: «Это что-то интересное у тебя, на китайскую живопись похоже». Я совершенно не думал тогда о том, что такое стиль и вообще всё это забылось, я поступил в Рязанское художественное училище и там первые три года учился строго одной реалистической живописи. Мой учитель Виктор Корсаков говорил: «Пиши для меня, я – твой заказчик. Когда поднатореешь в реализме, то потом сможешь вращать плоскость искусства в любую сторону». И только с четвёртого курса я начал придумывать что-то оригинальное, хотя поначалу мои эксперименты не уходили дальше подражаний Сальвадору Дали. А потом через надрыв, через мучение, я всё-таки нашёл своё.
Однажды в церкви, сильно нанюхавшись ацетона, когда отмывали старую поверхность, я увидел образ Христа, который сошёл со стены, и у меня в голове зазвучал его голос: «Ты можешь мне задать любой вопрос». И я сдуру спрашиваю: «Как Вас писать?». В этот момент его лицо изменилось, глаза превратились в два больших светящихся шара, рот раскрылся и из него вышел блистающий огненный меч. Никаких узоров я тогда не увидел, но после этого моё восприятие стало меняться. У меня появилось тяготение к рисованию мелких орнаментов, мелких деталей. Например, когда рисовал ветерана войны, узор с орденских плашек перешёл на лицо. А однажды утром я проснулся и увидел в своём воображении, что человек пьёт из кружки чай и вдруг орнамент с кружки перетекает на руку, на лицо… Постепенно всё вокруг стало заволакиваться поволокой орнамента.
- А когда случай в церкви произошёл?
- Это был 1996-й год, я учился в РХУ и во время каникул мы реставрировали росписи в Скорбященской церкви.
- Извини, что перевожу разговор с таких высоких материй – на грешную землю. Вот галерея «Палитра» расположена почти напротив галереи Иванова, «рассадника» сугубо традиционалистского подхода к живописи. В нашем городе ты очень резко выделяешься на фоне своих коллег, многие из которых тяготеют к реализму, причём с «деревенским уклоном». Но выделяешься ты среди них не только по стилю – ещё и успешностью продвижения. С проистекающей отсюда завистью не сталкивался?
- Когда я только начал писать в своём стиле, мой учитель Виктор Корсаков воспринял это очень положительно: был случай, когда, увидев сразу несколько моих работ, он вышел из кабинета, привёл пять человек учителей, чтобы они посмотрели, как это хорошо, и сказал: «Дерзай! Пиши!» Потом, когда всё только-только начиналось, я успел вступить в Союз Художников, хотя если бы многие рязанские художники уже тогда понимали, что будет дальше, я думаю, они бы десять раз подумали, стоит ли меня принимать. Когда я получил статус члена СХ, у меня сразу начали хорошо идти дела – и с продажами, и с выставками, популярность стала расти. Проходит групповая выставка, где 80 человек представлены, а журналисты бегут ко мне… Естественно, такие вещи вызывали у многих раздражение. Потом они узнали, что я успешно продаю картины, что их печатают в очень престижных книгах и сборниках... Естественно, возникла ревность. После этого у меня на какое-то время даже перестали брать работы на областные групповые выставки, пока не выступил на собрании СХ по этому поводу. Но всё равно… Я напечатал, допустим, красивый и дорогой каталог своих картин, вложив в это кучу своих денег, но в художественном музее, где продаются каталоги всех, кто даже чуть ли не на туалетной бумаге их напечатал, мой – на продажу не взяли.
Сейчас сопротивление очень сильно и я с этим борюсь, как могу, но если хочешь что-то сделать – сделай сам, никто за тебя не сделает. Надо всё-таки продвигать себя самому. Если в Средневековье Иероним Босх , допустим, сидел в своём Хертогенбосе на одном месте всю свою жизнь, писал беззаботно и его жена обеспечивала, а прославился он только через века, то сейчас всё по-другому, и уже самому приходится крутиться и вертеться.
- Какая это по счёту твоя персональная выставка?
- Я сбился со счёта после 18-й. Возможно, 23-я или 24-я – я их уже не считаю. Самая первая была в 1998 году в РХУ, потом в Москве, Сасово, много где. Сейчас предлагают сделать выставки в художественных музеях других городов, в музее истории Москвы, но нет уже нужного объёма картин – надо писать, писать и писать. Параллельно очень много соблазнов сейчас есть, с которыми приходится бороться: предлагают заказы по различным настенным росписям и много денег за них. Но надо держаться своего внутреннего стержня, потому что у любого человека эти соблазны возникают, и, если он уклоняется от стержня, ничего хорошего из этого обычно не получается. А мой стержень – это орнаментализм. Надо его держаться, и потом, я думаю, это вознаградится сторицей, как в песне: «А удача – награда за смелость».
Беседовал Анатолий Обыдёнкин
Журнал-«Художественный Совет».№2(66)2009,стр.25-29. Рубрика -«Мастер-Класс», «Рождение живых узоров. Как быть оригинальным не выходя за рамки традиционности.» Алексей Акиндинов
Когда идёшь ещё непроторённой дорогой в изобразительном искусстве, пытаясь создать нечто новое, принципиально отличное от того , что уже было сделано до тебя, то метод и технология живописи не обходятся без экспериментов. Подойдя в своём творчестве к чему-то новому, что до меня ещё никто не применял, или применял только в другом виде изобразительного искусства, например мозаике, вышивке, графике, кружевоплетении. Я понял, что в моём случае ,применяя узор в станковой живописи, произошел переход значения орнамента из декоративной( украшательской )плоскости в неотъемлемый, равноправный элемент реалистического пространства, который сопровождает и «вливается» в сюжетную линию произведения. Это своего рода «эволюция» узора, выросшего из своего прикладного значения , для дальнейшего роста и созревания в новое качество . Из этого следует , что поле для технологических приёмов масляной живописи расширяется , но в то- же время речь пойдёт о живописи станкового характера, основы масляной технологии которой, должны в своей базе быть сохранены.
В своих картинах, эксперименты со стилем в живописи я начал не с «пустого места», а постигнув основы реалистической «школы» живописи, обучаясь в Рязанском художественном училище. Для того, что- бы форма и цвет подчинялись мысли художника, ему необходимо пройти такое обучение ,работая постоянно «с натуры». В иллюстрациях к этой статье я привожу несколько таких работ. Работа «с натуры» позволяет : разнообразить творческий путь, сохранить живость восприятия, «шлифовать» мастерство, технику владения цветом, композицией, рисунком.
Что касается материалов для выполнения своих «станковых» композиций, то не смотря на новаторство моей живописи, материал очень традиционен- это холст, масло. По всей видимости – это тоже своего рода «дань» тем традициям, что были заложены мне в годы обучения реалистической школе живописи. Быть оригинальным ,не выходя за рамки традиционности материала – моя задача. Следуя из этого ,я постарался постигнуть основы масляной живописи мастеров эпохи «Возрождения». Узнав, что они писали на тонированных холстах ,я стал использовать этот приём . Моими излюбленными цветами для этой стадии стали –оранжевый и красный. Это от особенности масляных красок становиться со временем более прозрачными и просвечивать через себя более ранние слои красок . Красота и неповторимость теплоты оттенков старинных произведений живописи – отчасти результат такого процесса. Льняное масло для живописи я готовлю сам. Полученное путём «холодного отжима» ,оно потом «выбеливается» в прозрачном сосуде на окне в течении двух лет, в завершении этого процесса оно становится почти бесцветным и очень густым. По сути это уже льняной лак. Льняное масло для разведения красок я применяю в завершающих слоях живописи. Но одного его недостаточно, к нему я обычно добавляю либо пихтовый, либо кедровый лаки.
Мои изыскания в этой области распространяются не только на материалы, но и на этапы создания произведения. Вначале я делаю несколько натурных зарисовок, потом композиционных. Найдя более оптимальный вариант, создаю «картон». В нём я отрисовываю все детали будущего произведения. Эти стадии я привожу в иллюстрациях к моей статье - работа над картинами « Нега» 62х87,5 см , холст , масло. 2001 г.с. и «Слава Господня» 66,2х53,2см,холст,масло.2004г.с. Выбор этих картин, для моего «мастер- класса» не случаен. Решение композиции и орнаментации в этих картинах очень отличаются друг от друга ,как по внешнему виду, так и по методу их создания.
В первой стадии работы над картиной «Нега» , видно что вначале я сделал натурную зарисовку спящей девушки(бумага, графитный карандаш). Вторая стадия -на основе этой зарисовки сделал эскиз к композиции. В нём уже творчески переосмыслил и дополнил образ спящей девушки. Здесь увязываю друг с другом все части композиции- портрет, складки одеяла, руки, тоновую и линейную динамику ,пластику. Далее идёт интересная , третья стадия работы -подготовка холста под живопись.
Применяя орнамент в реалистической живописи я подошел к нескольким способам его воплощения . Иногда орнамент вплетается в мои работы уже на этапе разработки первого эскиза. Иногда ,первый орнамент начинает проступать на холсте ,вместе с наносимым на него рисунком сюжета. Иногда, создаются несколько независимых слоёв живописи, несущих в себе разные пластические формы ,которые уже потом я определённым образом «вытаскиваю» для взгляда зрителя. А иногда орнамент появляется в самой последней ,завершающей части работы над картиной. Такое разнообразие объясняется как экспериментированием, так и желанием более разносторонне применить его в станковых композициях, это даёт ощущение жизни в творческом поиске . Итак, стадия третья. Беру проклеенный холст под масляную живопись и тонирую его тонким слоем масляной краски«кадмий оранжевый тёмный». Проклейка холста осуществляется несколькими тонкими слоями желатина, с добавлением в него капельки мёда. Мёд является антисептиком и пластификатором. Слой оранжевой масляной краски – грунт холста. После двухгодичной выдержки этого слоя я создаю на этом холсте рельефную орнаментальную поверхность, предварительно обработав его наждачной бумагой и покрыв позже кедровым лаком, это необходимо для лучшего сцепления слоёв масляной живописи. Рельеф создавался масляной краской. В этой картине я использовал эффект дополнительных цветов – зелёноватого и красноватого оттенков. Краска для таких целей практически не разводилась, так- как она должна лежать рельефными бороздками. Если применять растворитель ,то лучше всего для этой цели подходит «пинен». Красочный слой не должен быть перенасыщен маслом. Это нужно как для лучшего соединения с последующими слоями, так и для завершающей стадии, особенности которой я раскрою позже. Кисть для рельефного и виртуозного мазка больше всего подходит колонковая, размеры №1-№3.
Выбор орнамента для картины тоже не случаен. Отразить смысл картины можно не только при помощи сюжетной линии, но и при помощи знаково-орнаментальных структур. Желательно ,что –бы разночтений в сюжете и орнаменте не было. Это один из показателей профессионализма, относящийся именно к такой живописи. Но эта тема очень обширна и для её минимального раскрытия необходима ещё одна, отдельная статья. Сейчас об этом я упомяну только вскользь . В этой картине я в основном применил узор растительного характера. Такого рода орнамент имеет почти всегда положительное смысловое значение.
Вначале на холст я нанёс узор красноватого оттенка, старался что – бы между бороздками оставалось расстояние, позволяющее в будущем нанести между ними бороздки дополнительного, зелёного цвета. После того, как двухцветная рельефная поверхность создана, откладываю свой холст на год , для хорошей просушки.
Вы уже успели заметить, что темп в создании моих произведений не быстрый .Но в период высыхания холста я не жду, а работаю над другими картинами . План работы можно выстроить так, что сидеть без дела не придётся. Когда холст уже высох, наступил период переноса рисунка с карандашного эскиза на холст. В случае с картиной «Нега» ,мной был использован метод переноса рисунка «по клеткам». При нанесении клеток ,использую не разметку карандашом по рисунку, а натяжку ниток. Это позволяет сохранить эскиз ,если он достаточно подробен и может претендовать на самостоятельное произведение. Нитки натягиваются на планшете при помощи крепления через маленькие гвоздики. Точно таким- же способом я разделил на квадраты и холст. Гвозди для крепления ниток забиваю в торцовые части подрамника. Из за рельефной поверхности холста ,контуры рисунка лучше всего наносить тонкой кистью, а не карандашом . После того, как рисунок перенесён и сняты нитки с холста, можно начинать живопись. Стадия четвёртая; в первоначальных, подмалёвочных слоях , распределяю цвета очень условно, без полутеней и полутонов, сохраняя эффект дополнительных цветов. Выбираю один из цветов -для теней, а другой- для света. Цвета в этом случае берутся предельно яркие. Это необходимая особенность для такого характера работы. Почему именно так, открою чуть позже. Когда все цвета заложены в основу картины ,даю ей подсохнуть .Можно писать сразу после того, как краска «схватится» на поверхности. А высыхать она будет быстро, так- как теперь в качестве растворителя беру «пинен» и немного «даммарного» лака. В тех случаях, когда я писал с применением преимущественно льняного масла , и живопись была многослойной ,позже , мной было замечено расслоение и осыпание масляной краски, да и краска во время живописи ложиться очень плохо, постоянно скатываясь в капельки . Поэтому присутствие льняного масла при многослойной живописи(кроме завершающих слоёв)считаю нежелательным .Перед каждым последующим слоем, следует смазывать красочную поверхность промежуточным лаком ; даммарный, пихтовый или кедровый, а уже потом приступать к «письму». Это всё касается работы над долгосрочным ,многослойным произведением. Если же речь идёт о работах этюдного характера, написанных за один приём«а ля прима», то здесь можно применять только льняное масло. Стадия пятая :смягчаю цветовые переходы и более подробно прорабатываю детали, прописываю портрет и кисти рук девушки. Стадия шестая -полностью прописал всю картину, проработал форму, цвет, и пластику линий. И казалось бы – а что ещё здесь нужно делать, ведь работа закончена ?! Нет ,предстоит ещё последняя, заключительная - седьмая стадия работы над этой картиной. Это интересная и завораживающая стадия работы .Перед завершающей частью работы, картину следует просушить не менее чем десять дней. Необходимо затвердевание красочного слоя. Рождение узоров в моих картинах разное, и осуществляется оно разными способами. В данном случае применяю способ процарапывания. При помощи аккуратного процарапывания живописи торцом лезвия, вытаскиваю на поверхность фрагменты более ранних слоёв .Самой ранней и рельефной является орнаментальная структура. Благодаря сочетаниям дополнительных цветов- розового и зеленоватого оттенков ,создаётся эффект мерцания и «дрожания» цвета, это усиливает ещё и то, что поверхность узора рельефная и в зависимости от угла освящения ,меняется и характер картины. А то ,что в начальном процессе написания картины я закладывал очень грубые и яркие цветовые отношения красного и зелёного, теперь сработало как дополнительный эффект- снятые слои краски , при помощи процарапывания выявляют не только рельефный узор, но и прожилки тех слоёв, что ложились на картину в промежуточных стадиях. Если- бы в этих стадиях использовались «тонкие», не яркие цвета, то этот эффект был- бы сведён до минимума. Процарапывать красочный слой следует аккуратно, постоянно сдувая и стряхивая остаточную пыль с картины, что- бы видеть когда нужно остановиться. Где- то можно «открыть» слои сильно, а где- то чуть тронуть- это усилит ощущение живости и цветодинамики. Результат всей работы можно увидеть на представленной иллюстрации«стадия-7», она конечно не передаёт того цветового богатства и сложности, что можно уловить при живом рассмотрении картины. Кроме того, не виден эффект игры света и цвета, в зависимости от угла освящения ,который достигается при помощи рельефной поверхности живописи. В этой, как и во многих других моих картинах , я постарался органично «вплавить» орнамент в реалистическое изображение, дополняя его сюжетную линию. В данном случае- это образ безмятежно спящей девушки, и мир грёз окутавший её сон так, что он проникает всюду, желая поделиться своей негой с нами…
Следующим произведением, по которому я веду свой «мастер- класс» является «Слава Господня». Выбрал его не случайно, так- как работа над ним сильно отличается от тех стадий ,что были применены в картине«Нега». Вид и метод орнаментации совсем другой . Здесь есть где проявить своё терпение и кропотливость при создании работы. В картине ,центральной фигурой является Христос и два Ангела, и символы Евхаристии- чаша с вином и хлеб. По краям я решил объединить сюжеты из «Ветхого» и «Нового» Заветов. Следуя движению по часовой стрелке можно проследить по сюжетам их хронологическую последовательность. От Адама и Евы, до Воскресения Христова. А верхнюю, центральную композицию венчает Бог – Отец, Который является началом и концом не только сюжетной линии картины ,но и по своей сути –«…Я есмь Альфа и Омега, начало и конец,…»(«Откровение Святого Иоанна Богослова»гл.1,стих-8).
Стадия первая: разрабатываю рисунок на картоне. Делаю его очень подробно и долго, словно он является картиной. Кроме линейного рисунка ,ввожу тональное решение с моделировкой формы и света. Применяю немного цвета(гризаль)- это видно из первой иллюстрации к стадиям работы над картиной. При работе цветом , пользуюсь темперой, она отлично ложится на поверхность картона, после высыхания становится необратимой – это положительный момент для сохранности работы. На своём опыте убедился - чем подробнее и серьёзнее будет эскиз, тем удачней выйдет картина. Если посмотреть картоны к произведениям Яна и Губерта ван Эйка , можно поразиться детальностью и завершенностью этого этапа.
Стадия вторая- перевод рисунка на холст. Делаю «картон» точно в размер картины. Перенесение рисунка осуществляется при помощи целлофана, как показано на иллюстрации «стадия 2». При помощи шариковой ручки , перевёл просвечивающиеся контуры композиции. Необходимо, что- бы целлофан был фиксирован и не «ездил» по поверхности картона. Это можно сделать прикнопив его к планшету, на котором расположен «картон». После того, как рисунок переведён на целлофан, беру копировальную бумагу и с её помощью перевожу контуры композиции на холст. В этом случае хорошо, если холст будет загрунтован белым, впитывающим грунтом, акриловым или водоэмульсионным . Стадия третья. Обвожу все переведённые на холст контуры масляной краской. Это необходимо для того, что –бы когда поверхность картины будет тонирована одним, первоначальным цветом , рисунок не пропал. Для обведения контуров хорошо подходит беличья кисть«нулёвка». После того как контурный рисунок высохнет ,покрываю весь холст тонким слоем масляной краски, используя для этой цели преимущественно оранжевые или красные цвета ,в основном «кадмии». После высыхания этого слоя, а это случается не ранее чем через три месяца ,приступаю к живописи. В пояснительной иллюстрации -«стадия -3» ,видно, что я прописываю первоначально всю работу в два цвета(черный и белый), это – «гризаль». Тёмную краску беру - «марс коричневый, тёмный», а светлую –«неаполитанскую желтую- палевую». На этом этапе стараюсь тщательно прописывать все детали, обозначать форму, свет и тени. Когда полностью завершаю гризальную стадию работы ,начинаю вводить мелкие узоры. Это можно видеть на следующей иллюстрации- «стадия-4». При написании мелких узоров придерживаюсь двухцветной палитры. Только теперь тёмную краску беру «карельскую черную», белую-«белила цинковые». Краски на этом этапе предпочитаю растворять «двойником»- одна часть «даммарного» лака и одна часть «пинена». Перед нанесением мелких орнаментов, как впрочем и перед каждым очередным слоем живописи ,покрываю её тонким слоем промежуточного лака-«даммарный», «кедровый» или «пихтовый». Для нанесения мелкого узора использую беличьи или колонковые кисти(№1-2). При нанесении мелкого орнамента, учитываю форму, объём и характер предметов. Через какое- то время вся поверхность холста получается затканной мелким прихотливым узором. Иногда для достижения максимально мелкого орнамента , даже применяю металлические перья. Макаю их в краску нужного цвета и каллиграфически вывожу тончайшие нити орнаментов. Только вот растворитель при этом нужно брать без масла и лаков. Краска должна свободно сходить с металлического пера. После того как эта стадия завершена ,складывается такое ощущение, что живопись уже цветная. Это можно увидеть на представленной иллюстрации -«стадия-4». Такой эффект получается и из за того, что первоначальную «гризаль» я делал одной парой цветов, а орнаментальную выполнил другой парой цветов. Кроме того, здесь работает эффект мерцания ритма мелких узоров. Они словно играют с попавшим на них светом, превращая его в разнообразные тончайшие оттенки. Еще один из положительных моментов, который прибавляется к тому, что я создавал второй слой из мелких орнаментов- это их небольшой рельеф. Дело в том, что когда я буду производить заключительную лессировочную стадию, рельефная поверхность в этом этапе очень обогатит и оживит характер произведения. Стадия пятая- лессировочная ,завершающая, производится определёнными красками. Есть целый спектр лессирующих цветов. К ним относятся : «кобальты», «ультрамарин», «марсы», «араратская» и «оливковая» зелёные, «ван дик коричневый». Можно заметить ,что все лессирующие краски не «укрывистые» ,а прозрачные . Из моего опыта ,именно с таким качеством , краски могут наиболее полноценно раскрыть такую важную стадию живописи как –лессировка. Можно также применять и полулессировки, тоесть добавлять к этим цветам немного белил или «неаполитанской желтой- палевой». Следует помнить, что каждый последующий (высохший) прописываемый участок ,перед сеансом необходимо покрывать тонким слоем промежуточного лака. Это будет способствовать не только лучшему «сцеплению» слоёв, но и придаст живописи эффект глубины и цветового богатства. При лессировании учитываю форму ,освещённость предметов и тепло-холодность света . Не следует «на одной ноте» «заливать», скажем ,синюю драпировку, где- то цвет в ней нужно «свести на нет». Где –то вплавить в него «дополнительный» цвет. Если, например света на предметах и фигурах имеют холодноватый оттенок, тени естественно нужно прописывать «тёплыми» красками. Для теней хорошо подходят «марс оранжевый» и «марс желтый- прозрачный».
Вообще здесь крайне сложно давать какие либо рекомендации ,нужно брать и пробовать, экспериментировать, не бояться испортить картину, не лениться её переписывать. Помните ,что личный опыт очень ценен, так – как он иногда может привести к маленьким «находкам» в живописи. А иногда и к большим открытиям в изобразительном искусстве…
Дерзайте ! « …Удача- награда за смелость!...»
«Мировое признание Рязанского художника.»Газета-«Панорама города»,№1(710)среда,6 января 2010г.стр.2, г.Рязань
А.Акиндинову, художнику из Рязани, вручена медаль «Талант и Призвание» Всемирного Альянса «Миротворец». Церемония награждения лауреатов премии состоялась в преддверии Нового года в Москве, в Центральном Доме Художника.
Акиндинов отмечен за пропаганду идей мира и выдающийся вклад в развитие мирового искусства. Картина Рязанца «Признанье» была куплена Музеем Мира, впоследствии планирующим выставки своих коллекций в ведущих музеях всех континентов.
Этой премией награждают не только людей из области изобразительного искусства, но также музыки, кинематографии и политики. Среди лауреатов Иосиф Кобзон, Юрий Антонов, Михаил Горбачёв и др.
«Нацелился на Белый Дом. Художнику из Рязани пишет Обама, а он пишет Мартина Лютера Кинга. Афроамериканская тематика Алексея Акиндинова».
Газета- «Новая Газета», №50Р(1569)04.02.-10.02.2010г.стр.15. Автор – Анатолий Обыдёнкин. Рязань
Один из самых востребованных рязанских художников пишет картину для Барака Обамы.
Молодой рязанский художник Алексей Акиндинов, работающий в редкой технике орнаментализм, становится главным ньюсмейкером среди местных живописцев. Связанных с ним новостей сразу две и обе они более чем занятны.
Начнем с той, что просто занятна и сугубо реалистична, без всякой примеси сказочности. Не далее, как перед самым Новым годом Алексей стал лауреатом очередной премии - на этот раз премии «Талант и Призвание» некоего Всемирного Альянса «Миротворец». Премия, впрочем, слегка двусмысленна, потому что, помимо людей достойных и заслуженных вроде Иосифа Кобзона или Михаила Горбачева, её регулярно получают и такие люди как Дима Билан и даже всякие голоногие «Белки-Стрелки», по недоразумению считающие себя певицами. Самое громкое имя среди художников, уже получавших премию «Талант и Призвание», - это Никас Сафронов, тоже фигура, мягко говоря, неоднозначная.
Тут интересно другое. Буквально за год, Алексей Акиндинов стал, лауреатом сразу нескольких отечественных и международных конкурсов и премий; в 2008 году он уже дважды ездил в Москву на подобные награждения - как лауреат Национальной премии в области современного изобразительного искусства России «Русская Галерея XXI век» (победитель в номинации «Жанровая живопись») и как лауреат первого Международного конкурса «Тема смерти в современном искусстве». Теперь вот до кучи его «личностью мирового масштаба» обозвали, поскольку, если верить пресс-релизу, этот самый Всемирный Альянс «Миротворец» позиционирует себя ни много ни мало как «объединение личностей мирового масштаба с целью привлечения внимания мировой общественности на всех уровнях, от глав государств до рядовых граждан, к проблемам толерантности, борьбы с бедностью, развития образования, медицины; социальных институтов гражданского общества, экологии, науки, культуры и спорта». В общем, как бы то ни было, хороший рязанский художник Алексей Акиндииов приплюсовал к своей «коллекции лауреатств» еще одну премию.
А вот другая новость, связанная с именем молодого рязанского живописца, намного занятней. Он сейчас, оказывается, работает над портретом знаменитого американского борца за равноправие негров Мартина Лютера Кинга, и делает это по заказу... Пожалуй, лучше я дам слово самому художнику, а то, боюсь, в пересказе вы мне не поверите. Вот что рассказывает сам Алексей об этой своей неожиданной работе:
- Берик Кулмамиров, известный нью-йоркский голерист, председатель Союза художников Нью-Йорка «Реализм Нью-Йорка», недавно предложил мне поучаствовать в выставке в галерее «Бродвей Моул» на Манхеттене. Выставка носит название «Черный Ренессанс» и должна пройти с 10 по 28 февраля. Предложение заставило меня сильно посуетиться в изыскании средств на поездку - по самым скромным подсчетам необходимо было 130 тысяч рублей. Я обратился к ведущим политическим и бизнес-лидерам России. Но сразу удалось осуществить контакт не с ними, а с Белым Домом в США. По электронной почте я получил ответ от Валери Джарретт, старшего советника президента США по межправительственным связям. Она пригласила меня на он-лайн форум с Овальным кабинетом и дала необходимые ссылки для регистрации на форуме. В определенный момент меня должны были соединить с Овальным кабинетом, а сам форум был посвящен выходу из Мирового финансового кризиса.
Берик Кулмамиров узнал об этом контакте, и у него родилась идея сделать мне заказ по написанию картины «Мартин Лютер Кинг» для самого Барака Обамы -ведь в Америке именно он считается продолжателем дела Кинга. Берик написал мне: «Алексей, у тебя есть очень большой шанс прославиться на всю Америку и вернуться в Россию уже всемирной знаменитостью».
Незнание английского и неожиданное предложение меня испугали, и я написал Валери Джарретт, что в форуме поучаствовать не смогу, но сейчас пишу для Барака Обамы картину «Мартин Лютер Кинг» и, в случае официального одобрения, передам её в дар президенту США.
Картина «Мартин Лютер Кинг» сейчас находится в средней стадии работы. Пока она еще груба и не отражает всей глубины задуманного. В ходе подготовки я посмотрел многие картины американских художников, посвященные этой теме: в основном, Мартин Лютер Кинг изображался в образе борца за справедливость и политического лидера. Обдумывая сюжет своей картины, я пришел к такому выводу: моя картина отразит Мартина Лютера Кинга со стороны его религиозности, миролюбия и позиции хранителя семейных ценностей. Поэтому я решил ввести в картину его жену и детей. Мой сюжет очень символичен. Там есть дорога- символ того, что Мартину Лютеру Кингу пришлось проехать по Америке миллионы километров со своими выступлениями в защиту афроамериканского населения США. Крест, возникающий в небесах над тем местом, где дорога сливается с горизонтом, символизирует религиозность и веру Мартина Лютера Кинга. Флаг США, развивающийся в небесах, напоминает взмах крыльев птицы- как символ свободной Америки, и в то же время его близость к кресту символизирует религиозность жителей этой страны. Мартин Лютер Кинг сложил свои руки, словно в молитве, лицо его обращено в сторону символа веры - креста, а руки словно защищают жену и детей, он не только молится, но и оберегает семью, которая олицетворяет все семьи афроамериканских жителей США.
В ходе общения с американским Белым Домом, за последний месяц я получил несколько писем, в частности, от Мишель и Барака Обамы. Мишель пригласила меня принять участие в выдвижении -кандидатур на высшую награду США «The Citizens Medah» («Медаль Граждан»). Еще я был принят в Союз художников «Реализм Нью-Йорка».
Все это немного смахивает на сказку, не правда ли? Тем не менее, происходят все эти необычные события, кажется, на полном серьезе, и есть далеко не самая маленькая вероятность, что в самое ближайшее время картина, над которой работает сейчас рязанский художник, окажется я в одном из кабинетов Белого Дома, причем не нашего, а американского. Так что будем следить за развитием событий.
Анатолий ОБЫДЕНКИН
Z úvodního slova k výstavě KAIROS na hradu Veveří v Brně-Bystrci 5. 4. 2008
Ve fotografickém projektu Pavla Talicha s názvem KAIROS – aneb Cesta po českých hradech a zámcích byla autorovi inspirací kniha Zdeňka Kalisty.
Talichovy fotografie či spíše dokonalé vizuální obrazy českých hradů a zámků nás časovým obloukem vrací na samý úsvit fotografie. Velkoformátové hnědě tónované fotografie, pozitivní kontaktní kopie velikosti 50 x 60 cm v dokonalé adjustaci, vznikly pomocí klasické dírkové komory, tedy camery obsacury.
Z fotografií Pavla Talich na nás dýchá klid a harmonie, která provázela autora už při samotném vzniku jednotlivých záběrů, ke kterým se v mnoha případech opětovně vracel. V jednatřiceti obrazech českých hradů a zámků v pro nás, mnohdy naprosto nezvyklých úhlech pohledů tak se lišících od těch líbivých turistických pohlednic, objevil intimitu míst, kde bychom ji už nečekali. V době digitálních fotografických přístrojů, které chrlí jeden „dokonalý“ záběr za druhým je tak práce s dírkovou komorou autorovi jakýmsi tichým soukromým vzdorem proti uspěchanosti a povrchnosti dnešní doby a pro diváka i jakýsi impuls pro to zastavit se a podívat se na věci kolem sebe jiným, novým pohledem.
Mgr. Irena Armutidisová, fotografka, Fakulta výtvarného umění VUT v Brně
Z úvodního slova k výstavě ALIAS v obřadní síni Městského úřadu v Plané nad Lužnicí 9. 9. 2009
Pavla Talicha považuji za mladého člověka středního věku. Člověk je mladý tak, jak je schopný obdivovat svět. Filosofie života začíná z obdivů. Obdiv před věcmi obyčejnými. Krása nemůže být cílem, je vždy vedlejším produktem hledání jiných a často úplně obyčejných věcí.
Pavel Talich používá pro svoji tvorbu převážně obyčejnou dřevěnou bednu s malou dírkou. Malou dírkou, s kterou dělá velkou díru do světa. Autor má za sebou spousta času hledání a hodně kilometrů cest. Cesty jsou všude, ve městě, na vsi, v lese, na poli. Ale ty největší jsou ve vlastní duši.
Pavel Talich věnuje pozornost stromům, kamenům, hradům, zámkům… Pod každou ruinou pramení potok melancholie, paprsek světla. Proto, aby se zlomil paprsek světla, nestačí síla rukou ani všechny mechanické síly vesmíru. Stačí jenom malá kapička rosy. Rosa je potem věčných milenců.
Fotografie Pavla Talicha nesou v sobě tajemnost, obdiv a krásu. Člověk směřuje do budoucnosti, zatímco krása je věčná přítomnost.
Teodor Buzu, akademický malíř, Tábor
http://fotki.yandex.ru/swf/slideshow?author=ob4uhhukob&mode=album&effects=1&time=5&id=10827
Narodil jsem se v Jaroměři 1929. Odtud pocházeli a v kraji tvořili výtvarníci zvučných jmen jako Španihel, Wagner, Meisner, Presler a další, kteří spolu s mým otcem Jindřichem Fibigerem ,mne již od dětství inspirovali. Otec absolvoval umělecko-průmyslovou školu a specializoval se na cizelérství a kovotepectví se zájmem i o tvorbu malířskou a řezbářskou. Jeho příklad mě ovlivnil natolik,že jako amatér jsem se o umění zajímal a věnoval jsem se mu jako jednomu ze svých koníčků ve volném čase. Poněvadž můj druhý koníček,tělovýchova a sport se stala mým zaměstnáním ,tak jako absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu University Karlovy v Praze, jsem se orientoval ve volném čase na pohybovou figurální kresbu a přispíval jsem svými ilustracemi do publikací a knih s tělovýchovnou tématikou doma i v zahraničí. Svou malířskou tvorbu vystavuji sporadicky, příležitostně v galeriích místního významu a jako dekoraci vnitřních veřejných prostorů. Věnoval jsem se režii velkých tělovýchovných skladeb a programů a navrhoval a realizoval výtvarně iödznaky a plakety doma i v zahraničí. Později má malířská tvorba byla ovlivněna tématicky mou celoživotní láskou ke koním a hudbě. Velký rozptyl zájmů a činností ovlivňuje mou tvorbu.Dosud jsem nenalezl osobní výraz,jakýsi podpis,který by charakterizoval moje práce. Ale o to musí každý výtvarník snažit po celou dobu svého života.Být tak trochu malým vynálezcem osobité techniky,a vyjádřením pojetí tématu,pokud nechce kopírovat své vzory. jsem se v Jaroměři 1929. Odtud pocházeli a v kraji tvořili výtvarníci zvučných jmen jako Španihel, Wagner, Meisner, Presler a další, kteří spolu s mým otcem Jindřichem Fibigerem ,mne již od dětství inspirovali. Otec absolvoval umělecko-průmyslovou školu a specializoval se na cizelérství a kovotepectví se zájmem i o tvorbu malířskou a řezbářskou. Jeho příklad mě ovlivnil natolik,že jako amatér jsem se o umění zajímal a věnoval jsem se mu jako jednomu ze svých koníčků ve volném čase. Poněvadž můj druhý koníček,tělovýchova a sport se stala mým zaměstnáním ,tak jako absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu University Karlovy v Praze, jsem se orientoval ve volném čase na pohybovou figurální kresbu a přispíval jsem svými ilustracemi do publikací a knih s tělovýchovnou tématikou doma i v zahraničí. Svou malířskou tvorbu vystavuji sporadicky, příležitostně v galeriích místního významu a jako dekoraci vnitřních veřejných prostorů. Věnoval jsem se režii velkých tělovýchovných skladeb a programů a navrhoval a realizoval výtvarně iödznaky a plakety doma i v zahraničí. Později má malířská tvorba byla ovlivněna tématicky mou celoživotní láskou ke koním a hudbě. Velký rozptyl zájmů a činností ovlivňuje mou tvorbu.Dosud jsem nenalezl osobní výraz,jakýsi podpis,který by charakterizoval moje práce. Ale o to musí každý výtvarník snažit po celou dobu svého života.Být tak trochu malým vynálezcem osobité techniky,a vyjádřením pojetí tématu,pokud nechce kopírovat své vzory. Narodil jsem se v Jaroměři 1929. Odtud pocházeli a v kraji tvořili výtvarníci zvučných jmen jako Španihel, Wagner, Meisner, Presler a další, kteří spolu s mým otcem Jindřichem Fibigerem ,mne již od dětství inspirovali. Otec absolvoval umělecko-průmyslovou školu a specializoval se na cizelérství a kovotepectví se zájmem i o tvorbu malířskou a řezbářskou. Jeho příklad mě ovlivnil natolik,že jako amatér jsem se o umění zajímal a věnoval jsem se mu jako jednomu ze svých koníčků ve volném čase. Poněvadž můj druhý koníček,tělovýchova a sport se stala mým zaměstnáním ,tak jako absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu University Karlovy v Praze, jsem se orientoval ve volném čase na pohybovou figurální kresbu a přispíval jsem svými ilustracemi do publikací a knih s tělovýchovnou tématikou doma i v zahraničí. Svou malířskou tvorbu vystavuji sporadicky, příležitostně v galeriích místního významu a jako dekoraci vnitřních veřejných prostorů. Věnoval jsem se režii velkých tělovýchovných skladeb a programů a navrhoval a realizoval výtvarně iödznaky a plakety doma i v zahraničí. Později má malířská tvorba byla ovlivněna tématicky mou celoživotní láskou ke koním a hudbě. Velký rozptyl zájmů a činností ovlivňuje mou tvorbu.Dosud jsem nenalezl osobní výraz,jakýsi podpis,který by charakterizoval moje práce. Ale o to musí každý výtvarník snažit po celou dobu svého života.Být tak trochu malým vynálezcem osobité techniky,a vyjádřením pojetí tématu,pokud nechce kopírovat své vzory.
| Bobrzyková Dagmar mobil: 723 175 689 e-mail: bobrzykova.rolous@tiscali.cz Horáčková Eva mobil: 604 465 269 e-mail: horackova.rolous@tiscali.cz Zemanová Lenka tel.: 416 532 882 mobil: 603 398 354 e-mail: zemanova.rolous@tiscali.cz |
Čmejla Lubomír tel.: 416 837 829 mobil: 606 154 015 e-mail: cmejla.rolous@tiscali.cz Růžička Petr tel.: 416 532 882 mobil 605 957 063 e-mail: ruzicka.rolous@tiscali.cz Vilímek Jiří mobil: 605 483 139 e-mail: vilimek.rolous@tiscali.cz |
Roz. Zemanová, nar. 1948 v Trmicích.
Žije a tvoří v Ústí nad Labem.
Věnuje se kolážím, olejomalbě, grafice, sochařství.
Člen skupiny výtvarníků ROLOUS.
Kontakt:
mobil: 723 175 689
e-mail: bobrzykova.rolous@tiscali.cz
Výtvarná studia:
| 1983 - 90 | Atelier akademického malíře L. Lapáčka |
| 1993 - 98 | Atelier akademického malíře Pavla Bergra |
| 1996 - 98 | Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem |
Účast na sympoziích:
| 1992 - 94 | Sochařské sympozium - Martiněves |
| 1996 | Sochařské sympozium - Doksany |
| 1997, 98, 2000 ,2001 | Sochařské sympozium - Trmice |
| 1999 | Sochařské sympozium - Ústí nad Labem |
| 1999 | Sympozium Adventskalender - Drážďany |
| 2000 | Výtvarné sympozium - Chorvatsko |
| 2002, 03 | Sochařské sympozium - Ústí nad Labem, letní kino |
| 2003, 04, 05, 06 | Sochařské sympozium - Řehlovice |
| 2004 | Výtvarné sympozium - Německo - Reichenau |
Účast na výstavách:
| 1988 | Ústí nad Labem - Galerie "Na terase" |
| 1994 | Děčín - Národní dům |
| 1995, 96, 05 | Děčín - Galerie HEFAISTOS |
| 1995, 96, 98, 99, 05, 06 | Ústí nad Labem - kostel sv. Vojtěcha |
| 1997 | Trmice - zámek |
| 1997, 98 | Ústí nad Labem - Český rozhlas |
| 1998 | Ústí nad Labem - Biograf "U Františka" |
| 1998 | Ústí nad Labem - Euroregion - kostel sv.Vojtěcha |
| 1999 | Ústí nad Labem - Městské divadlo Ústí nad Labem |
| 1999 | Ústí nad Labem - Magistrát Města Ústí nad Labem |
| 1999, 2000 | Úštěk - Pikartská věž |
| 2002 | Ústí nad Labem - letní kino |
| 2002 | Frauenstein BRD - zámek |
| 2003 | Ústí nad Labem - kostel sv. Vojtěcha - salon |
| 2003 | Bílina - Výstavní síň "U kostela" |
| 2003 | Telč - židovská obřadní síň |
| 2004 | Praha - SÚJB |
Samostatné výstavy:
| 1996 | Klášterec nad Ohří - Galerie KRYT |
| 2003 | Bílina - Galerie "Pod věží" |
| 2005 | Ústí nad Labem - Studio S |
| 2006 | Galerie APB |
Realizace:
Magistrát Města Ústí nad Labem
Dominikánský klášter Ústí nad Labem
Pojišťovna IPB Ústí nad Labem
EURO Bar
Krajský úřad Ústeckého kraje - zasedací místnost rady
Ústí nad Labem - letní kino
Reichenau BRD
SÚJB Praha
Zastoupení v soukromých sbírkách:
SRN, Kanada
![]()
Roz. Jurkovová, nar. 1961 v Ústí nad Labem.
Žije a tvoří v Ústí nad Labem.
Věnuje se grafice, kresbě, olejomalbě a sochařství.
Člen skupiny výtvarníků ROLOUS.
Kontakt:
mobil: 604 465 269
e-mail: horackova.rolous@tiscali.cz
Výtvarná studia:
| 1988 - 90 | Atelier akademického malíře L. Lapáčka |
| 1989 | Atelier Karla Gajdičky |
| 1989 - 98 | Atelier akademického malíře Pavla Bergra |
| 1990 - 92 | Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem |
| 1996 - 98 | Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem |
Účast na sympoziích:
| 1992, 93, 94 | Sochařské sympozium - Martiněves |
| 1995 | Sochařské sympozium - Doksany |
| 1997, 98, 2000, 2001 | Sochařské sympozium - Trmice |
| 1999 | Sochařské sympozium - Ústí nad Labem |
| 1999 | Sympozium Adventskalender - Drážďany |
| 2000 | Výtvarné sympozium - Chorvatsko |
| 2002 | Sympozium papír, pergamen - Chemnitz |
| 2002 | Sochařské sympozium - Ústí nad Labem, letní kino |
| 2002 | Sochařské sympozium - Nepomuk |
Účast na výstavách:
| 1992 | Teplice - Zámecká galerie |
| 1994, 95, 96 | Děčín - Galerie HEFAISTOS |
| 1995, 96, 98, 99 | Ústí nad Labem. - kostel sv. Vojtěcha |
| 1996 | Litoměřice - Kulturní dům |
| 1996 | Ústí nad Labem - Galerie DÍLO |
| 1997, 98 | Trmice - zámek |
| 1997, 98 | Ústí nad Labem - Český rozhlas |
| 1998 | Ústí nad Labem - Biograf "U Františka" |
| 1999, 2000 | Úštěk - Pikartská věž |
| 2002 | Chemnitz - Rote Turm |
| 2002 | Ústí nad Labem - letní kino |
Samostatné výstavy:
| 1996 | Klášterec nad Ohří - Galerie KRYT |
Realizace:
Magistrát Města Ústí nad Labem
Ústí nad Labem - letní kino
Nepomuk
Lenka Zemanová
Roz. Föhstová, nar. 1958 v Teplicích.
Žije a tvoří v Lovosicích.
Věnuje se olejomalbě, kresbě, grafice, sochařství.
Člen skupiny výtvarníků ROLOUS.
Kontakt:
tel.: 416 532 882
mobil: 603 398 354
e-mail: zemanova.rolous@tiscali.cz
Výtvarná studia:
| 1986 - 90 | Atelier akademického malíře L. Lapáčka |
| 1990 - 92 | Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem |
| 1990 - 97 | Atelier akademického malíře Pavla Bergra |
| 1996 - 97 | Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem |
Účast na sympoziích:
| 1994 | Sochařské sympozium - Martiněves |
| 1996 | Sochařské sympozium - Doksany |
| 1997, 98, 2000, 2001 | Sochařské sympozium - Trmice |
| 1999 | Sochařské sympzium - Ústí nad Labem |
| 1999 | Sympozium Adventskalender - Drážďany |
| 2000 | Výtvarné sympozium - Chorvatsko |
| 2002 | Sochařské sympozium - Ústí nad Labem, letní kino |
Účast na výstavách:
| 1987 - 93 | Děčín, Lovosice, Roudnice nad Labem, Teplice |
| 1994 | Praha - I. salón "U hybernů" |
| 1994 | Děčín - Galerie HEFAISTOS |
| 1994 | Vídeň - Galerie Strudelhof |
| 1995 | Litoměřice - dům kultury |
| 1995, 96, 97, 99 | Ústí nad Labem - kostel sv. Vojtěcha |
| 1996 | Vídeň - velvyslanectví ČR |
| 1996, 97 | Ústí nad Labem - Euroregion - kostel sv. Vojtěcha |
| 1997 | Trmice - zámek |
| 1997, 98 | Ústí nad Labem - Český rozhlas |
| 1999 | Ústí nad Labem - Městské divadlo Ústí nad Labem |
| 1999 | Magistrát Města Ústí nad Labem |
| 1999, 2000 | Úštěk - Pikartská věž |
| 2002 | Ústí nad Labem - letní kino |
| 2002 | Frauenstein BRD - zámek |
Samostatné výstavy:
| 1990 | Lovosice - státní zámek |
| 1991 | Litoměřice - Galerie Tana |
| 1992 | Lovosice - Galerie Profil |
| 1993 | Marktredwitz - Výstavní síň |
| 1993 | Roudnice n. L. - Galerie BOHEMIA ART |
Realizace:
Magistrát Města Ústí nad Labem
Okresní úřad Litoměřice
Ústí nad Labem - letní kino
Zastoupení v soukromých sbírkách:
Anglie, Holandsko, SNR, Rakousko, Japonsko
Nar. 1953 v Polepech.
Žije a tvoří v Roudnici nad Labem.
Věnuje se sochařství, monotypům, grafice.
Člen skupiny výtvarníků ROLOUS.
Kontakt
tel.: 416 837 829
mobil: 606 154 015
e-mail: cmejla.rolous@tiscali.cz
Výtvarná studia:
| 1990 - 92 | Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem |
| 1993 - 98 | Atelier akademického malíře Pavla Bergra |
| 1996 - 98 | Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem |
Účast na sympoziích:
| 1992, 93, 94 | Sochařské sympozium - Martiněves |
| 1996 | Sochařské sympozium Doksany |
| 1997, 98, 2000, 2001 | Sochařské sympozium - Trmice |
| 1999 | Sochařské sympozium - Ústí nad Labem |
| 2000, 2001 | Sympozium Kunst auf der Burg - Frauenstein |
| 2001, 2002 | Sochařské sympozium - Nepomuk |
| 2002 | Sochařské sympozium - Ústí nad Labem, letní kino |
| 2003 | Mezinárodní soch. sympozium - Svendbork, Dánsko |
| 2004 | Mezinárodní sochařské sympozium - Kozojedy |
| 2005 | Mezinárodní sochařské sympozium - Kozojedy |
| 2006 | Mezinárodní sochařské sympozium - Nečtiny |
Účast na výstavách:
| 1989 | Roudnice nad Labem - Spojený závodní klub Říp |
| 1990 | Roudnice nad Labem - Městská knihovna |
| 1990, 95, 96, 98 | Ústí nad Labem - kostel sv. Vojtěcha |
| 1993 | Teplice - zámecká galerie |
| 1994, 95, 96 | Děčín - Galerie HEFAISTOS |
| 1997 | Trmice - zámek |
| 1997, 98 | Ústí nad Labem - Český rozhlas |
| 1999, 2000 | Úštěk - Pikartská věž |
| 2002 | Ústí nad Labem - letní kino |
| 2002 | Frauenstein BRD - zámek |
Samostatné výstavy:
| 1992 | Lovosice - Galerie PROFIL |
| 1996 | Klášterec n.O. - Galerie KRYT |
Realizace:
Frauenstein - SRN
Nepomuk
Ústí nad Labem - letní kino
Nar. 1945 v Jihlavě.
Žije a tvoří v Lovosicích.
Věnuje se sochařství (dřevo, kámen).
Člen skupiny výtvarníků ROLOUS.
Kontakt:
tel.: 416 532 882
mobil 605 957 063
e-mail: ruzicka.rolous@tiscali.cz
Výtvarná studia:
| 1996 - 97 | Atelier akademického malíře Pavla Bergra |
| 1996 - 97 | Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem |
Účast na sympoziích:
| 1996 | Sochařské sympozium - Doksany |
| 1997, 98, 2000, 2001 | Sochařské sympozium - Trmice |
| 1999 | Sochařské sympozium - Ústí nad Labem |
| 1999 | Sympozium Adventskalender - Drážďany |
| 2000 | Výtvarné sympozium - Chorvatsko |
| 2002 | Sochařské sympozium - Ústí nad Labem, letní kino |
Účast na výstavách:
| 1996, 98 | Ústí nad Labem - kostel sv. Vojtěcha |
| 1997 | Trmice - zámek |
| 1997 | Ústí nad Labem - Český rozhlas |
| 1997 | Ústí nad Labem - Euroregion, kostel sv.Vojtěcha |
| 1998 | Ústí nad Labem - Český rozhlas |
| 1999 | Ústí nad Labem - Městské divadlo Ústí nad Labem |
| 1999 | Ústí nad Labem - Magistrát Města Ústí nad Labem |
| 1999, 2000 | Úštěk - Pikartská věž |
| 2002 | Ústí nad Labem - letní kino |
| 2002 | Frauenstein BRD - zámek |
Realizace:
Magistrát Města Ústí nad Labem
Ústí nad Labem - letní kino
Zastoupení v soukromých sbírkách:
SRN, Anglie
![]()
Narozen 1971 ve Slavičíně.
Žije a tvoří v Ústí nad Labem.
Věnuje se sochařství, pastelu, olejomalbě a počítačové grafice.
Člen skupiny výtvarníků ROLOUS.
Kontakt:
mobil: 605 483 139
e-mail: vilimek.rolous@tiscali.cz
Výtvarná studia:
| 1996 - 98 | Severočeská lidová konzervatoř Ústí nad Labem |
| 1999 | Atelier akademického malíře Pavla Bergra |
Účast na sympoziích:
| 1997, 98, 2001 | Sochařské sympozium Trmice |
| 1999 | Sochařské sympozium Ústí nad Labem |
| 2002, 2003 | Sochařské sympozium Letní kino v Ústí nad Labem |
| 2003 | Výtvarné sympozium Zubrnice |
| 2004, 2005, 2006 | Sochařské sympozium Řehlovice |
| 2005 | Výtvarné sympozium Zubrnice |
Účast na výstavách:
| 1997, 98, 01 | Trmice - zámek |
| 1997 | Ústí nad Labem - Český rozhlas |
| 1997 | Ústí nad Labem - Euroregion - Kostel sv. Vojtěcha |
| 1998 | Ústí nad Labem - Český rozhlas |
| 1999 | Kostel sv. Vojtěcha Ústí nad Labem |
| 1999, 2000 | Pikartská věž - Úštěk |
| 2002 | Ústí nad Labem - letní kino |
| 2003 | Bílina - výstavní síň "U kostela" |
| 2003 | Telč - židovská obřadní síň |
| 2004 | Praha - SÚJB |
| 2005 | Ústí nad Labem - Kostel sv. Vojtěcha |
| 2005 | Děčín - galerie Hefaistos |
| 2006 | Kostel sv. Vojtěcha Ústí n. Labem - "Společný prostor" |
Realizace:
Magistrát města Ústí nad Labem
Kancelář firmy Nobilis - Krásná Lípa
Ústí nad Labem - letní kino
Mateřská školka - Ústí nad Labem, Klíše
Zastoupení v soukromých sbírkách:
SRN, ČR
Mimo cyklu obrazů na dřevě, vytváří několik dalších cyklů poměrně velkých obrazů na plátně a to Cyklus Tarot a Cyklus Znamení zvěrokruhu, který v současné době dokončuje.
Ночной гость. Дно.
Убогость душ и тлен веков,
Являют сну худые мощи,
Ластятся,
Просят в гости, зайти на огонёк.
Зайду...
Хулу спою,
А сладость ночи -
Расстелет тлен, свечу зажжёт,
Покажет вам, мои жильцы и гости,
Всю тщетность ваших творческих потуг.
Вы бьетесь,
Режете гортань,
Надрывно скаля запах гнили,
Вас лесть дневная уведёт в печаль,
А сон ночной укроет бледность вашей тени.
Не уходите! - Я, не дочитал!
Стихов запойных, томных, скорбных…
Я, светом лунным упоённый,
Я, запахом могильным удручённый.
Я, вашими, хвастливыми, речами поражённый!
Я ваш! Я свой!
Я, свет,
Я, запах,
Я, печаль…
Я появляюсь призраком рождённый -
Урывчатый,
Я, скользко вдохновлённый,
Зажмуренный, хмельной, задорный,
Ну и конечно обречённый -
На прозябанье во сне,
В кошмарах, в почестях и на коне,
- на самом дне!
20.08.2010
Слово
Дитя эпох, дитя воззрений,
Что стоит Слово без битья,
Его сажают на кол нежно,
Его коверкают любя!
04.04.2010
Нулевой цикл
Посвящается Мировому и Русскому искусству
Кубизм, стих-102, Джорджу Браку
1.
Разденься...
Кудри расправь.
Встань налегке,
Почувствуй свой страх!
Острым, как бритва,
Вскрой нежно нутро.
Выдави разом,
Всё Мира дерьмо!
Вырви мене глаз,
Вставь в жерло ружьё,
Пуговку съешь,
Погладь хорошо.
Бублик одень,
Кыш сотвори,
Время сожми,
Или уйди.
Ползи не вставай,
Встанешь, - замри,
Шоко, тихонько,
В углу обними.
Зубы сточи,
Кожу порви,
Встань на колени,
Или умри!
Я, знаю -
Ты хочешь гладить себя,
Жалеть не жалея день ото дня,
Не лги мне, не лги!
Спереди, сзади, слева, замри!
Вправо лицо поверни,
...подмигни…
Ресницей взмахни!
2.
Вытечет глаз,
Ноздри загниют,
Алмаза рождение,
Все вдруг замрут!
Позор синему небу,
Рыдание и боль,
Для всех бесконечный контроль!
Контроль и покой.
Случайная встреча,
Птица не конь,
Сказки не будет,
Только огонь!
Женская ложь рождает отраду,
Скупость мужская - балладу.
3.
Детская радость, - кубик льда тает.
Пике самолёта, - орла возбуждает.
Плачь соловья, - рычание коровы.
Шум серебра, - время, оковы.
Дождь пригорает, - огонь промокает.
Сыплется Солнца, - мрак зарождает.
Ночь вместо дня, - лампочка тает.
Жучёк не летает, - гимн похоронный тихо играет.
24.10.2004
Кровь, стих - 25, Утрилло
Кровью забрызгало свежий снег,
Красное с белым,- Ангела след!
Крыло чуть задело лицо мертвеца,
Губы шептали: "…начало конца".
Чёрная речка несёт останки,
Ангелов падших галлюцинации,
Цвет белых перьев в чёрной воде,
Струйками Космоса гаснут на дне.
Искорки звёзд блестят в тишине,
Слушают песню Вселенной во мгле.
Холод могилы чувства сковал,
Шепот тихий Утрилло забрал.
Ад проиграл буйную плоть,
Выпустил в Космос алую кровь,
Тело навеки в цепь заковал,
Создателя проклял! - Душу распял!
25.02.2010
Памятник, стих-1, Пушкину
0.
Я памятник себе воздвиг нерукотворный,
К нему не зарастёт народная тропа...
И будут ссать, там где-то, на бедного меня!
1.
Он угодил буквально всем,
И быдлу, и царям,
Воздвиг он памятник себе,
Как холуям...
2.
Гордыня съела, Пушкин, друг, тебя.
Бабуську нужно было слушать,
А не себя,
И уж тем более - жену...
Старушка няня, кладезь понимания,
Седая мудрость зимних дней,
Вечерних жарких летних бдений,
Осенних грёз, в цветении мимоз...
…Девичьих глаз, мальчишеских смешков,
Как дуло пистолета, как звук шагов,
Как карканье ворон, вой псов,
Вселенских симбиозов, уродцев и царьков!
Лампасы, эполеты, дамы, амулеты…
Конюшень вонь, коняги благородство!
Всё потерял поэт - себя, стихи и прозу...
Балет...
Ах да, балет, - что нравится тебе издалека,
Вблизи же искривлённый позвоночник,
Ступней излом коверканной плюсны,
Отбил ладошки, вздулись локотки...
Коленки кривенько в усмешке строят рожи,
Тебя, поэт, любовно тешат в кожи…
- чернявых, смуглых пятачков,
Свинячьих рыл, колбас, селёдок,
Шампанских, водок и мозгов,
Шпаг, бурдюков и дураков!
Позваниванье звеньев одиноких,
Кандальный звон сибирских казематов,
Этапов,
Трактов,
Верстовых столбов!
Твои друзья аристократы и пьедестал израненных словес,
Залитых кровью в двести лет!
3.
Жмурится котяра, сказку говорит,
В углу седая няня усами шевелит.
Златая цепь в дверном проёме,
Балда качает люльку.
В ней Пушкин спит с Натальей Гончаровой,
Красавицей сибирских руд.
Обвенчан и обласкан, изранен, возбуждён!
Короткии бакенбардный, редчайший обормот!
Подставил морду пуле - долби меня в труху!
Дантеса ус шкодливый метёт пургу!
Наталья Гончарова подставила меня!
Я, Пушкин, славный малый!
На каторгу меня!
Гордыней, спесью русской повеяло в тиши!
Знал наш Дурашка-Сашка какой судьбы!
4.
Бубенчик-колокольчик поёт в тиши,
Поэта лик презренный шатается вдали,
Мешает мешанину расставил всё над "i",
Поёт хвалебно-лживо псалмы себе и иже с ним!
5.
Он угодил буквально всем,
И быдлу, и царям,
Воздвиг он памятник себе,
Как холуям!
10. 06. 2009
Два дурака, стих-2, Пушкину
и Лермонтову
1.
Каркают вороны, Лермонтов стоит,
Рядом на скамейке Сашенька сидит...
...взведён курок, пропета песня,
Соперник катится с горы...
...плевком вгоняя вишни кость,
Меж трещин скалистых пород...
...гранита изумлений всплеск,
Куст вырос, растоптав строфу словес...
...они, как братья, обнялись
И вместе дружно поднялись...
...гранитов телеса,
Взирая с постаментов на наши чудеса!
2.
Кто харкает в смардянку,
Кто режет в дурака,
Кто просто дрочит,
На Сашку-дурака!
А там, вдали мелькая,
Два пидара идут,
И вовсе не стесняясь,
Му-Му они ебут!
3.
Слушай, Сашка, что за хрень!
Почему козлам не лень
Жрать говно и гадить стоя!
Неужели мы в застое?
Кабы этот не Дандес!
Врезал я бы им - пиздец!
Столько гадов развелось!
Плюнуть некуда - навоз!
Что ты, Сашка! Зря ты так!
Мы же сами как в шмардяк!
Худо, бедно и темно!
Это даже не смешно!
Кабы знать наверняка,
Няню я бы взял сюда,
И Наташку прихватил,
Если бы хватило сил!
Ну, ты, Сашка, и понёс,
Размечтался, как барбос!
Что ты хочешь, чтобы их,
Изнасиловали вмиг!
4.
Так стояли и мечтали,
Два гранитных дурака,
Сашка Пушкин - обормот,
Лермонтов - дурак и жмот.
10.06.2009
Время Смерти. Стих-15. Шекспиру, Пушкину, Льву Толстому.
0.
Время умирать! М-мдя...!
1.
Я, Карлик!
Я, скачу через лесок!
Быстрёхонько, голопом-чах-чах-чах...
Лошадка резвая моя несёт меня туда куда захочет,
И ржет, смеётся, улыбки строит, как бы, между прочем.
Волчок за елью притаился, пасёт меня зелёный пёс, урод голодный!
Среди дубов дремучих Смерть не встречалась отродясь.
2.
Прикинувшись мохнатиком, пушистиком, невинным поросёночком,
На крупе лошади моей устроилась вольготно, подружка, Смерть моя, тихонько...
Почуяв запах Смерти и когти вострые,
Пробившие лошадке кожуру,
Лошадка резвая моя, встав на дыбы, стряхнула карлика натуру -
Шмяк!
Упал...
Не больно!
Кобылка прыткая, Смерть унесла с собой,
В лесную чащу,
Далеко...
В овраги, в болото, в буераки.
3.
Валяюсь!
Среди коряг и бурелома...
И нежно вспоминаю, счастливых дней прошедших время -
Отрочество и юных дней безмозглых.
Смерть, тебя, Я, вспомнил тоже и пожалел, что не со мною, Ты!
Тебя бы, Я, скормил волчонку!
Его насытил прожорливую сущность...
И подружился с ним,
...до той поры -
Пока не смог воткнуть в прожорливую пасть его, сучок покрепче.
Содрав его пушистую тужурку,
Прикинувшись хозяином лесов, оврагов и бугров,
Вольготно зажил, Я, в тени дубов, осин и клёнов, лесных лужаек, ягод и грибов.
Смерть, портрет твой в раме золотой, повесил в конуре собачьей,
Чтоб любоваться и вздыхать, мечтать о прелестях вчерашних.
4.
Смерть прожорлива.
Пожрав кобылку резвую мою и отдохнув на пне калачиком свернувшись,
Пустилась в поиски меня, лесного дурака.
5.
Я, Карлик! Я, Дурак! Чего же более... Ну, на-до-же! Гы-гы-гы!!! - Шекспира друг и лучший друг Сашули! Понятно - Пушкина балбеса!
… а Лермонтов, а Гоголь???
Ну, что вы…
Гоголь нам недруг и Лермонтов нам не товарищ!
Мы; Пушкина шкилет, Шекспира чёрный, лысый череп и Я, клыки волчка и шкурка тёплая его, забитого мной накануне, - тоесть, не ранее чем позавчера.
Мы, старые друзья и доброхоты. Гуляем. Ведём беседы, чуть шепелявя и глумясь над человечеством и пошлой сущностью его.
Сашок, одет, как пень в осенний день: джинсовый костюмец на нем, колпак - за место убора головного, с килограммовой тросточкой в руке беседовал с Шекспиром бойко...
Вильям, напротив: одетый на манер французский - нагишом совсем - от пят и до макушки. Ни сколько не смущаясь, ни птах лесных, ни бесьей силы, вёл светскую беседу с Пушкиным, дружком, и, разумеется, со мной, с прохвостом - хвостатым и
Симона и Сатана
(Роман в стихах, отрывки)
Симона Ди
часть -1
1.
Симона Ди - Плутовка!
Резва,
Сноровиста,
Бойка!
Чуть повзрослев,
Округлив взор,
Ощупав тело удивлённо,
Меня нашла в чертогах Райских.
Смахнув слезу и улыбнувшись звонко, сказала: "Здравствуй!"
Я, Та!
Которую,
Во благость божью,
И ради справедливости,
Нас с вами, к елею приведет.
Сомнительное состояние...
Ну что ж, Симона Ди, решение за вами!
Вы сделали свой выбор не предвзято!
На радость благости взаимной,
На алтаре,
Под сенью церкви,
Вы, честь свою Симона,
Задрав подол с усмешкой вёрткой,
Не опасаясь,
Не таясь,
Мне принесёте в жертву!
Нисколько не глумясь,
Возьму вас нежно,
Чуть трясясь,
Забыв о словоблудье тайном,
Я заключу в объятье вас...
Ваш прах развею в закоулках,
Своей души,
Бессмертья ради!
Рассветом высветит! Искру зажжёт! Вас растворит и всё пройдёт!
Вы пропадёте навсегда,
Но это не беда...
Оставили вы тень свою,
В моём Аду!
Вобрав в себя потоки Рая,
Легко и тихо воздыхая,
Взойдёшь легонько,
Чуть касаясь,
Ступнями нежно приминая,
Россыпные лепестки из роз...
Шипы оставишь в мире бренном,
Меня в Аду...
Немного теша самолюбие,
Я руки протяну,
Коснусь следов из лепестков,
Слеза невольно промокнет гортань сухую,
Споёт мне оду в честь твою.
2.
Ладошкой лоно прикрывая,
Симона Ди в Раю гуляет,
Не знает бед, забот, желании,
И то, что ждёт её в незнании.
Пушисто, мягко и тепло в уютном лоне,
Неведомых миров простор под покрывалом тёмным.
Подходит срок...
Потяжелев походкой легкой,
Чуть-чуть дыша,
Руками кущи обнимает,
И ничего не понимает!
Так ничего не замечая,
Родила Смерть она, любя,
Немножко холя,
Чуть ругая,
Своё дитя.
Ах! Ах! Какой малыш…!!!,,,,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
Шипы, являясь не с наружи,
Внутрь вырастают торопясь.
Расправиться, готовы с теми,
Кто отродясь,
Не ведал горя, боль утрата,
Не знал, насколько лжива Грязь!
3.
Мама,
Скажи мне милая,
Что там, в дали далёкой ...
Где мой отец и почему бесполый Я???
Ответом был лишь молчаливый вздох....
4..
Рукою крепкою,
Стальной,
Шипами ловко управляясь,
Поднял он над планетой Знамя...
Бесполый Дух вдали мелькает -
Немножко кривенько, смешно, ужасно, тошно и грешно.
10.08.2009
Бог, Смерть, лопата.
Бог:
Скажи племяница-племяник, что за предмет в ладошках у тебя?
Он с виду неказист и на конце блестит.
Смерть:
Сей славный инструмент лопатой назван, был.
Лопатой назван землепашцем.
Бог:
Создателем, мной, создан, сей предмет -
Копать картошку.
Яблоню сажать,
Возделывать поля и пашню,
В конце концов,
Морковку посадить,
Нужна столь славная штуковина,
Которая должна лопатой называться - коль землепашец так её назвал.
Смерть:
Я знаю, что лопата каждому нужна,
Особенно удобно копать лопатой ямы...
Бог:
Послушай братец-девица, тебе была дана коса - людей косить.
Зачем же в руки ты, лопату взял-взяла?!
Смерть:
Лопатой мне сподручно копать могилы.
Косу Ты, Дядя, дал...
Людишек я кошу исправно.
По миллиарду в год, а вот закапывать, увы - проблема!
Воняют ведь людишки...
Зачем Ты, ноздри дал и чувства обоняния?
Чтоб мучался-мучалась я день и ночь,
Вдыхая осязала-осязал столь мерзкий запах гнойный!
Бог:
Да, хороший инструмент...
Не знал, что будет годен он,
В копании могил.
Но мал уж больно – смотрю, ты не справляешься один-одна - тут нужен экскаватор...
Пожалуй, заберу косу...- да и лопату тоже - сюда подай...
Смерть:
Не отдам!
Бог:
Отдай, а то получишь в зубы!!!
Смерть:
Ну, нате, вот возьмите, а что взамен косы дадите мне? - лопату хоть оставьте!
Бог:
Лопата людям больше не нужна - не пригодится!
На, вот - держи...
Смерть:
Но это же Война!!! Зачем?!
Бог:
Война нужна для убиения людей - людишек мерзких!
За то, что сына моего распяли на кресте и Дух Святой его сожрали как собаки!!!
Не смог простить Я их...
Хоть и прошло две тысячи столетий.
Смерть:
Сочувствую Создатель.
Я искуплю вину их, для Вас, любимый Дядя!
Бог:
Надеюсь на тебя всецело,
Не оплошай и будь на высоте,
Когда метнешь снаряд предсмертный...
Смерть:
Большой снаряд, большая бомба...
Немного будет?
Бабахнет сильно!
Я полагаю, тут экскаватор не поможет!
Бог:
Здесь, на Земле, такого слова - много - не бывает…
Земля лишь тем и хороша, что жадность в странном слове - много - лишь процветает.
Много, очень много, - здесь поселилось навсегда!
И верно племяница-племяник, мой-мая, тобою сказано - что экскаватор не поможет.
Смерть:
Тогда мне Дядя, бомбу дай, не просто бомбу, а ту, что Атомной зовётся!
Бог:
На, держи! Для родственика-родцвеницы отпрыска любимого мной брата Сатаны, мне ничего не жалко!
Возьми и не робей!
Сей славный Ядерный заряд наступит время, примени!
Не размышляй! Не бойся!
За всё в ответе Я, Создатель!
Сам создал - сам и уничтожу, сей мерзкий плод своих творений!
Рассказчик:
Взлетело, знаменьем стяжая, бесполое, хромое существо!
Могилы больше не копает, косой не машет, песен не поёт...
05.07.2009
Купец и чёрт
Чёрт:
Почём, вот эта шапка?
Купец:
Не продаю...
Чёрт:
Зачем же здесь она лежит?
Купец:
Для красоты, для вида, чтоб привлекать народ.
Чёрт:
Подам тебе монету золотую,- продай!
Купец:
Отстаньте, чего пристали, не продам!
Идите вы своей дорогой!
Не заслоняйте вы собой пространство для обзора...
Чёрт:
Но я хочу!
На рынке мы, или в борделе?!
Купец:
Ишь, сказанули - бордель!
А чем, то место, отличается от места этого?
- ответе мне любезно...
Чёрт:
Ничем! - и здесь, и там меняют по рублю!
Лгут, врут и душу продают!
Поэтому я завсегдай, и здесь, и там!
Здесь шапку мне не продают, там просто не дают!
Купец:
Жалко мне Вас, болезный Вы...
Весь чёрен, взлохмачен, немыт и странно пахните,
Как будто только от костра.
Черт:
Да! - мясо жарил Я...
Купец:
Бездомный... Жалко мне Вас...
Чёрт:
Пожалел волк кобылу - оставил хвост да гриву!
Купец:
О чём любезный Вы?!
На лошадь Вы, не больно-то похожи,
Скорей на Чёрта...
Что тешит страсть людскую потихоньку,
Ночью,
В темноте,
Там, где мелькнет свечи огарок...
Чёрт:
Это я так - о своём: родном, сокровенном.
Купец:
Тогда начну жалеть я Вас! Позволите...?
Чёрт:
От чего не позволить... - жалейте, мне не жалко...
Купец:
Жалею! Ох-ох-ох! Ах-ах-ах...!!!
Чёрт:
Ну, коль ты, хочешь пожалеть меня серьёзно,
Исполни просьбу и шапку я просить не буду больше.
Купец:
За Ваше золото готов я слушать день и ночь,
Жалеть,
Лить слёзы,
И даже может - быть помочь.
Чёрт:
Послушай милый, славный малый,
Не хочешь шапку мне продать,
Торгуешь дрянью всякой...!
Тогда продай мне душу.
Я злата, серебра в ту шапку отвалю,
Которую продать ты мне не в силах.
Купец:
Зачем тебе душа чужая?
Коль даже мне она мешает -
Жить,
Торговать,
И процветать.
Чёрт:
Вот видишь, - тебе я помогу!
Освобожу тебя от ноши тяжкой,
А ты поможешь мне в приобретении душ бессмертных.
Рассказчик:
Ударили ребята по рукам!
Купец перевернул непродаваемую шапку.
Чёрт кинул в шапку золотой.
Купец лишь хмыкнул…
Чёрт, сплюнул на песок, копытом наступил -
Печать оставил, договор скрепил.
Чёрт ухмыльнулся злобно, прошептал: "Души бессмертной грех, я, обращу себе на пользу, и превращу Бессмертье в Смерть, что вьётся день и ночь бесполым духом над головой рогатою моей".
10.08.2009
Пустырь
Смертью зовут меня, - вот моя коса!
Лежу, раскинул-раскинула руки, глазею:
Небо синее, голубое!
Барашки по небу плывут - белые!
Марь в глазах - яркая!
Кружится в голове -
Jolana Čechová realistická malířka
Сергей Инкатов родился в г. Баку в 1971 году.
1992 Закончил тверское художественное училище им. Веницианова.
г. Тверь, Россия
Член союза русских художников Эстонии
2009-Лауреат фонда « Культурное достояние» Россия.
В декабре месяце, в С. Петербурге состоится презентация альбома « Лучшие художники 20-21в», куда будут включены картины С. Инкатова.
Персональные выставки
2002 Русский драматический театр. Таллинн.
Эстония
2002 Галерея «Оbu».Тарту. Эстония.
2003 Galerie passage Таллинн. Эстония.
2003 Зал союза художников Эстонии. Таллинн.
2004 «art-link» Таллинн. Эстония
2005 Russian gallery. Портланд. США.
2006 „Hammond“ Таллинн.
2006 Paradoja gallery. Мадрид. Испания.
2007 Зал союза художников Эстонии. Таллинн
2008 галерея немецкого концерна Würth. Таллинн.
2008 ”Akmens zenklai” Вильнус. Литва.
2008 «Torcul». Барселона. Испания.
2008 Aedvilja galerii. Таллинн. Эстония
2009 Нарвский художественный музей. Нарва. Эстония
2009 Marziart gallery Гамбург. Германия
2009 Н-проспект. Санкт Петербург. Россия
2010 Fine Art. Великобритания
2010 The Russian Art Fair. Лондон. Великобритания
2010 Absurdum Galerii. Международные дни моря. Таллинн. Эстония
2010 Fortak Gallerie. Берлин. Германия
Stálá prodejní výstava obrazů malířky Ivy Dlouhé a ukázky z tvorby jsou v Galerii na www.ivadlouha.cz
V případě zájmu o koupi obrazu, mě prosím kontaktujte na tel.: +420 773 593 736 nebo pište na obrazy@ivadlouha.cz
Hudební skladatel, textař, zpěvák a hráč na bicí a klávesové nástroje
ppauko@gmail.com
pátek 7. ledna 18:00 VERNISÁŽ VÝSTAVY
– mělnická malířka, jejíž obrazy spolehlivě zaženou zimní depresi. Úvodní
slovo pronese Ivan Nekuda. Prodejní výstava potrvá po celý leden a únor.
Výstava se koná v kavárně Želví doupě, Ostruhová ulice 58, Mělník.
Na realizaci pořadů se finančně spolupodílí Středočeský kraj. Přátelé Želvy, o.s. děkují.
Webové stránky: www.ivetakadlecova.cz
Chtěla bych pozvat příznivce umění na svou výstavu obrazů v knihovně v Nové Pace která trvá do 30.3.2011.
Medituji, chodím občas do kostela, vždycky se Boha ptám, jaká je moje cesta v životě tady na Zemi, jaký mám úkol? Co mám dělat a co ne? Kudy a kam kráčet? Bůh mi vždy odpoví a vždy mi posvítí svatým duchem vesmíru na mojí cestu...............A tak někdy vím, ale stejně velice často tápu, ale to je má vina, má veliká vina, neboť jsem nedokonalý tvor - člověk.Ale nakonec vždy najdu svojí cestu a kráčím po ní, někdy škobrtám, ale pořád kupředu, pomalu, v meditaci kráčím...........
Slyším je. Teď už si tím jsem jistá. Za těch pár měsíců se je člověk naučí rozeznávat. Přesně dokážu určit ty jejich kradmé trhavé pohyby, které občas slyším mezi nevinným šustěním stromů ve větru. To zvláštní tiché šveholení, které je snad jejich řečí…
Posledních pět měsíců nespím. Jen občas přinutím svou mysl, aby na chvíli ustoupila spánku. Ale dávám si dobrý pozor, abych se probrala dávno předtím, než zapadne slunce. Nejsem přece sebevrah. Ne, že by mě to už nenapadlo. Konec konců, bylo by to nejjednodušší a nejrychlejší řešení a nebýt toho, že se tak nerada vzdávám, nejspíš bych byla už mrtvá. Ale zatím se stále ještě jakž takž držím, i když nervy rozhodně nemám tak pevné jako kdysi. Jako tehdy, kdy jsem mohla ještě bez problémů spát v noci.
Pamatuji si tu dobu, ale postupem času se mi stále víc a víc zdá, jakoby nikdy neexistovala. Snad jsem si ji i vysnila. To už se asi nikdy nedozvím. Jediné, co si pamatuji přesně, je to, jak přišli. Pamatuji si tu hrůzu, kterou ve mně vzbudili.
Ležela jsem ve své posteli a nemohla usnout. Často si vyčítám, že kdybych snad tenkrát spala, tak se tohle vůbec nedělo. Napadlo vás někdy, proč lidé vlastně spí v noci? Ne? To mě ano. Za dlouhých nocí, když sedím v pohodlném křesle co nejdál od okna, mám hodně času na přemýšlení. Přišla jsem na jediný důvod, proč to tak je. Lidé se bojí. Ano, bojí se, co by mohlo z té tmy povstat. Bojí se a tak to raději zaspí. Problém je v tom, že já už vím, co se v noci děje na naší zahradě a na dvorku. A jak už jednou něco víte, těžko se toho zbavíte.
Začalo to jakoby nic. Nejdříve jsem zaslechla ty jejich tiché krůčky a tichoulinké škrábání na zdi. Chtěla jsem to ignorovat a nevšímat si toho, ale bohužel to nešlo. Vytáhlo mě to z postele a donutilo jít se kouknout z okna. A tam, na samém okraji zorného pole jsem je zahlédla. Ne moc jasně, to ne. Vypadalo to spíš, jako by se snažili schovat, ale zároveň jako by moc stáli o to, abych je viděla. Prostě aby to vypadalo jako náhoda, ale já si jsem jistá, že to tak chtěli.
Myslím, že věděli, že jakmile je uvidím, tak už se nikdy nebudu moci vrátit k normálnímu životu. A nevěřte tomu, že jsou rádi sami. Kdepak. Chybí jim společnost a oni jsou nadšeni, když se najde někdo, kdo s nimi bude trávit celé noci. A to jsem byla teď já.
Připadá mi, že jsou čím dále drzejší. V noci se vyhýbám pohledu z okna, ale občas mi tam oči přece jen sklouznou. A nedávno jsem zahlédla na skle otisk jejich ruky. Byl dokonale přesný a já jsem prudce zaječela. Útroby se mi kroutily při pomyšlení, že ještě před chvíli tu jeden z nich tiskl svůj obličej na sklo a pozoroval mě. Ještě horší však byla představa, že stačilo, abych se otočila snad jen o zlomek vteřiny dříve a podívala se mu do obličeje.
S jistou morbidní pasivitou jsem si pomyslela, jestli by to tak nebylo jednodušší. Jediný pohled a bylo by po všem. Tím jediným jsem si jistá. Jediný pohled a člověk zešílí. Zešílí nebo umře. Anebo obojí. Každopádně se pak přidá k nim.
A tak celé ty dlouhé noci sedím ve svém pohodlném křesle, které stojí v nejzastrčenějším koutě místnosti. Potichu a potmě přemýšlím a občas, v těch hodinách nikoho, kdy už není noc, ale ještě nezačal úsvit, propadám hysterickým záchvatům. Chvíli se modlím a chvíli zase Boha proklínám. Někdy pláču a někdy zase dostávám nesmyslné nekontrolovatelné záchvaty smíchu. Poslouchám, jak obchází náš dům a občas zaslechnu tiché zaskřípání kliky, jakoby se někdo snažil otevřít dveře a jít se se mnou blíže seznámit.
Ale žiji a dávám si dobrý pozor, abych po západu slunce nezamhouřila oka, abych se nedívala z okna a abych nikdy nezapomněla zamknout vchodové dveře, ubezpečit se, že všechna okna a dveře jsou pořádně zavřené. Jen mě občas mrzí, že jsem se kdysi neobrátila na druhý bok a znovu neusnula.
Autor: Hannie Kertis
V roce 2010 vyšla v olomouckém literárním klubu publikace " Verše z atelierů " 20 autorů. Je tam uveřejněn i cyklus básní s ilustracemi Květoslavy Snášelové
9.března 2011 v Galerii G a v galerii Patro v Olomouci proběhne výstava UVUO 70 autorů včetně obrazů Květoslavy Snášelové .
V měsíci září v Muzeu umění v Olomouci proběhne výstava ilustrátorů a fotografů Literárního klubu v Olomouci.
Родился в России в г.Ленинграде в 1968 году. Заниматься живописью начал в 1982 году.Участвовал во многих престижных выставках, в том числе ЦВЗ "Манеж" г.Санкт-Петербург,в галереи "Митьки-ВХУТЕМАС", дк.им.Ленсовета, БДТ им. Товстоногова, в 2007 году персональная выставка. Также работы представлены в буклете CD диска компании Бомба-Питер с рок-фестиваля "Наводнение"
zvu Vás na výstavu Jitky Kůsové, Valevské pod názvem Hledání. Výstava bude otevřena od 7.3. do 31.3. 2011. Vernisáž bude zahájena v 17 hodin. Mezi známou tvorbou maleb, kreseb a soch, naleznete i grafiky, kterým se autorka dosud příliš nevěnovala. Galerie je otevřena Po- pá 9 - 17 hodin, v sobotu 9 - 12 hodin.
Vladimir Karnachev was born on March 12, 1953 in Rustavi, Georgia. From early childhood, he was very fond of drawing. Love to draw moulded gradually the future of his profession. In 1976 he entered the M. B. Grekov Art College at Rostov-on-Don, which graduated in 1980 with a diploma of the painter-designer. Already during his studies he began to exhibit his work at urban and regional exhibitions. In the 80-s years, he regularly participates in regional, republican and all-Union exhibitions. In 1989 he was admitted to the Union of Artists of the USSR. Since 2000, he pays more attention to the solol exhibitions (Rostov-on-Don, Moscow, Birmingham).
Vladimir Karnachev is one of the few artists of modern Russia, whose paintings attract permanent interest of the most exacting European galleries. His works are two years running selected by co-coordinators of the Royal Academy of Arts in London for its summer exhibition - the most prestigious exhibition of contemporary living artists.
Vladimir Karnachev lives and works in Rostov-on-Don. He paints in oil on canvas, sometimes on paper. He is equally close to all genres of painting - still life, landscape, portrait, nude, genre. However, a special place in his work occupy the women's images. Here his painting reaches, perhaps, the maximum intensity and expressiveness.
He has written more than 600 works, among them such as "Tanais", "Old Sofa", "Touch to the Muse," "Angel", "Mashkin bicycle", "Fishing ", "Amazon", "To deceased Azov Sea is dedicated" and many, many others
It would be misleading to say that the pictures of Karnachev are easy to understand, but thanks to their high energetic effect, characteristic only for true works of art, they are admired not only by the gallery owners and collectors, but also by ordinary visitors to exhibitions and websites around the world.
In 2008, the Foundation of Culture of Russia (Rostov Branch) pays a tribute to Vladimir Karnachev awarding him a special diploma and the title of "Artist of the Year".
Групповые выставки:
1983. Нальчик. 1-я Зональная выставка «Край хлеборобный»
1984. Нальчик. 6-я Зональная выставка «Советский Юг»
1987. Ростов-на-Дону. Выставка «Молодые художники Дона - детским домам»
1987. Ростов-на-Дону. Выставка молодых художников Дона
1988. Москва. Всесоюзная выставка произведений молодых художников
1989. Ростов-на-Дону. Выставка «50 лет Ростовской организации Союза художников»
Ростов-на-Дону. Выставочный зал Союза художников России. Областные выставки разных лет
Москва. Манеж. Республиканские и Всесоюзные выставки разных лет (Три работы с этих выставок были закуплены Министерством Культуры России)
1989. Гера (Германия). Выставка работ советских художников
1990. Краснодар. Региональная выставка «Юг России- 90». (С этой выставки Министерство Культуры России закупило триптих «Танаис»)
1995-2001. Ростов-на-Дону. Выставочный зал Союза художников России (Три выставки в составе артгруппы "Зеленый остров")
1998. Цюрих (Швейцария). Выставка - аукцион «Рудольф Мангис» (все четыре представленные на аукционе работы проданы)
2007. Москва. Выставка четырёх российских художников «Четыре стороны цвета»
2008. Ростов-на-Дону. Галерея ART L, «6 взглядов на натюрморт»
2008. Ростов-на-Дону. Галерея ART L, «Сонаты и партиты»
2008. Ростов-на-Дону. Галерея ART L, «Миф»
2008. Ростов-на-Дону. Галерея ART L, «Большая летняя экспозиция»
2008. Ростов-на-Дону. Галерея ART L, «Фигуры»
2008. Лондон (Великобритания). Королевская Академия искусств. Летняя экспозиция. (Представленная работа продана в день открытия экспозиции)
2009. Лондон (Великобритания). Королевская Академия искусств. Летняя экспозиция. (Представленная работа продана в день открытия экспозиции)
Персональные выставки последних лет:
Новошахтинск. Три персональных выставки разных лет
2000-02. Ростов-на-Дону.
2003-04. Москва. Галерея «АРТ-21»
2004. Ростов-на-Дону. Галерея «Монмартр»
2004. Бирмингем. (Великобритания). «Галерея №9»
2005. Ростов-на-Дону. Галерея «Экспозиция»
2006. Ростов-на-Дону. Галерея «Экспозиция»
2007. Бирмингем. (Великобритания). «Галерея №9»
2009. Бирмингем. (Великобритания). «Галерея №9»
2009-10. Ростов-на-Дону. Галерея «Елисейские Поля»
куда бы ты ни шел, ты уже там.
If you have any interest in supporting Michaela by buying her art, please contact her on email: bobekkote@email.cz
Thank you
dobromyslný "Life by Design" Out of the Norm Norman E. Cash is a native Baltimorean who has spent the majority of his life here in Maryland. While in the Navy, he was stationed in Long Beach, CA, and he has lived and worked in communities in Mansfield, OH, Trenton, GA, Mentone, AL, and Chattanooga, TN, before returning home to his roots. A construction worker and handyman by trade, Norm describes himself as a "frustrated musician" whose venture into the art world occurred much by accident. After being paid for a job with high-end software instead of money, Norm found himself spending a lot of time doing graphics work, which he found to be as relaxing as writing music and just as challenging. The segue from musician to artist was a natural progression of Norm’s artistic talent, and his musical style, which some have described as "strange”, colors his artwork, as well. Inherent in his work, too, is Udo Middleman’s philosophy that, "It’s only in creative activity that we externalize the identity that we have as men made in the image of God; this then, is the true basis for work." Encouraged by his friends, Norm set out to "do something with my pictures." After many fruitless attempts to contact heads of local art departments and art teachers, he finally gathered together some pieces, took a bus to the Maryland College Institute of Art, asked directions to the graphics department. Once there he introduced himself to a Mr. Bernard Canniffe. As he relates it, Norm told Mr. Canniffe, "I work construction but I have been experimenting with some techniques in digital art and was wondering if you might just take a minute and tell me if I should pursue this art stuff or stay in construction." Mr. Canniffe agreed to do so, and spent about forty minutes suggesting galleries and encouraging Norm to "do it now." Norm was very impressed with Mr. Canniffe’s patience and helpfulness and describes Mr. Canniffe’s explanation of his art in terms of the form, balance, line and color as "a definite paradigm shift for me." As a result of that conversation, Norm sees his art, and indeed all art, with different eyes. In several of the images being presented here Norm has attempted to reference African and Mayan influences and the desert palette of New Mexico and Arizona, creating a layered 3d ceramic or glass-rock appearance. The images are digital from beginning to the point when they are printed. In his spare time, Norm likes playing football with and teaching it to local 10-to-25-year-olds. He enjoys working with children though he states that if he could do it over, he’d rather be playing football for Joe Gibbs and the Redskins, or driving a Dodge Viper on the Le Mans circuit.
cyklus - Žitný ostrov. Galéria Harmónia - Šamorín. WWW.galeriaharmonia.sk.
Сергей Инкатов
Сергей Инкатов — художник, который очень органично смотрится на фоне своей живописи. Южная кровь служит лучшим объяснением его темпераментного творчества.
Путь Сергея Инкатова-художника определил ещё его отец, став первым учителем и наставником. Затем последовали годы частных уроков мастерства и обучение в Бакинском художественном училище. Надо полагать, что именно тогда и были заложены основы неповторимого стиля живописца. На родине художника, в г. Баку, стоит искать корни неукротимой экспрессии его полотен. Переезд С. Инкатова в Тверь и Художественное училище имени А. Венецианова пополнили копилку мастерства. И вот зрелый художник вступил на путь профессионального живописца. Однако этому суждено было случиться уже в Таллине. Бывает так, что мир, созданный кистью мастера, как двойник отражает тот, что окружает нас. А бывает наоборот: герои и предметы существуют в воображаемом измерении, которое предопределил для них автор. Для живописи С. Инкатова характерна как раз вторая модель.
Избегая эфемерности, художник выбирает вполне осязаемые предметы, но выстраивает их согласно своему художественному чутью в нечто, уже не поддающееся объяснению. В итоге перед нами композиция, заимствующая средства выразительности из арсенала аппликации, витража, немецких экспрессионистов. Так рождается уникальная ритмико-цветовая организация полотен С. Инкатова.
Живопись С. Инкатова также многогранна, как формы написанных его рукой предметов. При общей стилистической выдержанности для каждого жанра художник ищет особый подход. Чёткость, яркость и контрастность — для натюрмортов, игра геометрических форм — для городских пейзажей, динамизм мазка — для абстрактных композиций. Картины художника, где героем является человек, приобретают черты жанра. В них создаётся эмоциональное и зрительное единство, полная гармония изображённого и среды. Так, в картине «Вечер» оживает тот самый альтернативный мир, что создан воображением и кистью художника. Натюрморты С. Инкатова написаны смело, широко, бодро. Сочным пятном лежат на столе гранаты, лимоны, груши. Художник именно выстраивает натюрморт, определяя каждому из ярких предметов свою роль для равновесия целого. Звонко выделяясь на контрастном фоне, они отбрасывают сильные рефлексы на всё окружающее пространство, организуют и крепко держат всю постановку.
С. Инкатов любит обыгрывать силуэтность предметов, порой достигая эффекта аппликации. Натюрморты и городские пейзажи художника ярко демонстрируют этот метод. Архитектуру города художник видит как сочетание отдельных плоскостей стен, крыш, куполов. В картинах «Путешествие в город» и «Старый город» причудливое нагромождение геометрических форм рождает ощущение невесомости, игрушечности этих конструкций. Городской пейзаж С. Инкатова зачастую ориентирован на смысловую и композиционную доминанту — башню, купол храма. Так, из роя смешанных форм выплывает нерушимый центр, организующий и осмысливающий их. Храмовая архитектура вдыхает духовность и успокоение в ритмичный марш крыш и отвесных стен в картинах: «После дождя», «Белый храм», «Колокольный звон».
С помощью едва уловимых градаций цвета и формы С. Инкатов передаёт уникальность каждого города — Таллина («Набережная»), Баку («Город детства»), Страсбурга, Венеции («Сумерки в Венеции», «Воспоминание»), Благодаря этому зритель воспринимает каждый из них глазами художника. Романтический порыв и любовь С. Инкатова к передаче движения и динамики породили целую серию своеобразных морских пейзажей: «Жёлтая регата», «Паруса», «Регата» и др. Парусные лодки художник никогда не пишет как отрешённый наблюдатель — в их ходе он видит отражение определённого эмоционального настроя. Мерно плывёт «Жёлтая флотилия», плавниками акул наступают «Паруса», внутри «Регаты» идёт соревнование в скорости, а «Набережная» преобразилась к празднику. Отталкиваясь от силуэтных форм и конструктивных решений, С. Инкатов постепенно сознательно деформирует, разрушает эту чёткость. Сначала он заставляет зрителя смотреть на те же предметы сквозь искажающую их завесу, а затем и вовсе превращает видимое в слитный поток фантазии. Так рождаются работы «Возвращение», «Видение», «Лунный свет». В этом энергичном цветном клубке мы не столько узнаём, сколько интуитивно чувствуем посыл художника. Общая сумрачная и холодная гамма полотен С. Инкатова эффектно оживлена яркими всплесками красок. Огнём вспыхивают неповторимые, будто драгоценные камни, цвета: гранатовый, изумрудный, лазоревый, звеняще-синий, янтарно-жёлтый. Экспрессия во многом строится на рядоположении холодных и тёплых тонов, которые выявляются один за счёт другого. Манера исполнения работ также достойна пристального внимания: пастозные мазки набегают друг на друга, бризом скользят по поверхности фона, вплавляются в цветовые симфонии. Художник очень внимателен к фактуре и специфике материи. Сколько видов мазков изобретает он, чтобы подчеркнуть различие материи! Дробные, короткие мазки лепят фрукты, а конструктивные и жёсткие — архитектуру. Струящиеся и пологие подходят для драпировок, а мягкие и деликатные — для цветов. Образность и смелость художественного метода С. Инкатова рождают сильные, продуманные, «крепкие» работы. Вне зависимости от того, сколько измерений имеют предметы на его полотнах, они всегда осязаемы, как осязаема и сама живопись художника. Картины С. Инкатова — это всегда смелый подход к построению живописной поверхности, оригинальное сочетание цветового и формального решения композиции.
Екатерина Гудзе
Сергей Инкатов родился в г. Баку в 1971 году.
1992 Закончил тверское художественное училище им. Веницианова.
г. Тверь, Россия
Член « Объединения русских художников Эстонии»
2009 Лауреат фонда « Культурное достояние» Россия.
2011 Лауреат конкурса городского пейзажа «Таллинн культурная столица Европы 2011»
Персональные выставки
2002 Галерея Русского драматического театра. Таллинн.
Эстония
2002 Галерея Оbu.Тарту. Эстония.
2003 Galerie passage. Таллинн. Эстония.
2003 Зал союза художников Эстонии. Таллинн.
2004 Art-link . Таллинн. Эстония
2005 Russian gallery. Портланд. США.
2006 Hammond galerii. Таллинн.
2006 Paradoja gallery. Мадрид. Испания.
2007 Зал союза художников Эстонии. Таллинн
2008 галерея немецкого концерна Würth. Таллинн.
2008 ”Akmens zenklai” Вильнус. Литва.
2008 «Torcul». Барселона. Испания.
2008 Aedvilja galerii. Таллинн. Эстония
2009 Нарвский художественный музей. Нарва. Эстония
2009 Marziart gallery Гамбург. Германия
2009 Н-проспект. Санкт Петербург. Россия
2010 Fine Art UK
2010 Russian Art Fair. London. UK
2010 Fortak Gallerie. Берлин. Германия
2011 GM 18 С. Петербург. Россия
2011 Салон Make Your I.D.
Výstavy
1996 SKZ Březenecká - Chomutov. Sklo a kov
1999 Praha Stodůlky, galerie manželů Kremerových, Vánoce a vitráž
2000 Galerie Žlutice, Sklo a světlo
2006 Hřensko, galerie Sluníčko, Sklo a světlo
2007 České Budějovice, Galerie skla, Sklo, světlo a kámen
2008 Muzeum Valeč, Restaurování vitráží
2009 červen Muzeum Valeč, Sochy a vitráže. Výstava s p. Folprechtovou
2010 červen Vřídlo Karlovy Vary Sochy a vitráže. Výstava s p. Folprechtovou
2010 září Galerie Ludvíka Kuby Poděbrady, Výstava s p. Folprechtovou
2010 listopad Klášter v ostrově nad Ohří, Výstava s p. Folprechtovou
2010 prosinec - únor 2011 Antonsthal, Německo, Výstava s p. Folprechtovou
Významné realizace
2000 hotel Praha, Sušická ul. abstrakce
2000 cestovní kancelář Kentaurus, postavy a mořský svět
2001 obřadní síň Klášterec nad Ohří - erb
2002 Casino Česká Kubice, 2 vitrážové kopulovité stropy 2m x 8,5m a dva kopulovité stropy průměr 3m. Ornamentální vzory
2003 Obecní úřad Hošťka, Vitrážový strop a okna ve společenské místnosti, abstrakce
2001-2007 nadace Coménium Cheb, průběžné jednotlivé realizace oken a výplní, zaměřené na symboliku tolerancí různých náboženství, problematiku válečnou a poválečnou, smyslu života
2005-2009 Domov důchodců sv. Zdislavy Červená Voda, kaple, skleněné výplně oken a předělových stěn.
2008 - kostel Liběšovice, abstraktní a symbolické pojetí s biblickými texty Ducha svatého, Ježíše Krista, Archanděla Gabriela a Boha
2008 - hotel Akvamaríne Karlovy Vary - secesní varianty kombinované s malbou
Restaurování vitráží
1996 - secesní dům - družina Základní školy v Lounech
1997 - Ekoškola Litvínov - secesní budova
1997 - Stará radnice v Lipsku
1998-1999 - vitráže hrad Točník a Křivoklát
2000 hotel Café Elefant Karlovy Vary
2000 Městký úřad Lovosice
2001 restaurování vitrážového stropu v Grandhotelu Pupp
2001 Česká spořitelna Nová Paka
2002 Státní zastupitelství Teplice
2002 kostel Libočany
2004 kostel v Mašťově a v Podlesicích
2006 kostel v Broumově
2007 kostel v Märingu
2008 kostel v Podbořanech a v Pomezí nad Ohří
2009 kostel v Křižovatce
Láska je silnejšia ako smrť, prekračuje čas a spája nás!
Mgr.Laryszová Renáta Narozena : Místo bydliště :
Mobil : 733 117 922
Ateliér : Elektronická adresa : Studia :
podnikatele.
- 1996 - 98 - studium na Střední průmyslové škole stavební v Ostravě - Zábřehu, obor Propagační výtvarnictví.
- 1998 - 2003 - studium na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity na Katedře výtvarné tvorby (dnešní FaVU),
ateliér malby u akademického malíře Daniela Balabána.
Práce na malířské Diplomové práci s názvem Střetávání kultur. Samostatné výstavy : 2002
-New York - 11. září, Ostrava - Klub Atlantik , výstava byla součástí divadelního představení Johna Fowlese a Marka Pivovara - Sběratel
-Sladký život, Ostrava - Galerie Dvorana, Česká spořitelna
2003
Akta X, Ostrava - Galerie u Bezručů, Malá galerie studentů Ostravské univerzity
2004
-Exotické ptactvo jak je neznáme, Centrum kultury a vzdělávání, Sokolská 26, Ostrava
-Stíny se prodlužují, Kniha Academia, Zámecká 2, Ostrava
2005
Protiklady, Ostrava - Klub Atlantik, výstava byla součástí Mezinárodního filmového festivalu outdoorových filmů
2006
Ilumination of the sun shine, Kniha Academia, Zámecká 2, Ostrava
2007
- Kamenné tváře, ZUŠ Bedřicha Smetany, Karviná
-Výstava v rámci I.Mezinárodního flétnového festivalu In Bona Fidae,obrazy Shining s pořadem Zoufalá neděle, Galerie Červený kostel, Hlučín
2009
Galerie Kruh pod záštitou Unie výtvarných umělců Ostrava, Křivolaké chodníčky
2009
- Pojďte lidi, budeme si hrát, ZUŠ Bedřicha Smetany, Karviná
2010
- Ejhle člověk, Kostel Svatého ducha, Ostrava
2010
- Return for... - Návrat za, Centrum kultury a vzdělávání, Sokolská 26,Ostrava
2010
- Retrospektivum, Galerie Hukvaldy, Hukvaldy
2011
In natura, Dům kultury, síň A. Poláška, Frenštát pod Radhoštem
Společné výstavy : 1999
Podlahova OPEN 1999, Katedra výtvarné tvorby PdF OU Ostrava
2002
Práce studentů 1. - 5. ročníku KVT, Ostrava, Nová radnice
2003
-KVT - Kresby studentů 1. - 5. ročníku KVT, Ostrava, Galerie Magna
-KVT - diplomová práce, Ostrava, Centrum kultury a vzdělávání, Výstavní síň, Sokolská 26, Ostrava
2005
Podzim - památce všech věrných dušiček, Galerie Červený kostel, Hlučín
2009
Bilance 89 - 09, Kresba a grafika, Galerie Kruh, Ostrava
2009
Dům kultury Leoše Janáčka,galerie Wunche, Havířov
2009
Mezinárodní Bienále Ex Libris, Mexiko, Zacatecas
2010
Netradiční spojení moderního umění a umění starých mistrů, Restaurace hotelu Na Kafkově, Ostrava.
2010
Galerie výtvarného umění , Hodonín
2010
Galerie Kruh, Spolková výstava, Ostrava
2010
Mezinárodní Bienále akvarelu - Baltic bridges 2010, Galerie Arca, Vilnius, Litva
2010
Ostrava z druhé strany, Slezskoostravská radnice, Ostrava
2011
Galerie Kruh, Spolková výstava, Ostrava
2011
Pohni křídlem !, Galerie Červený kostel, Hlučín
2011
The Leap, Galerie Brick Lane, Londýn, Velká Británie
2011
Norimberské mlýny, Důl Michal, Ostrava
2011
Mezinárodní projekt Painting Equator ( Malovaný rovník ), Bárka Kafé, Školní 26, Teplice
2011
Projekt Šance, internetová aukce Galerie Vltavín, Praha
2011
Mezinárodní projekt Painted Equator ( Malovaný rovník ), Slezskoostravská galerie, Ostrava
2011
Drawing Connections, Siena Art Institute, Siena, Italy
2011
Mezinárodní Bienále Ex Libris, Mexiko, Zacatecas
Katalogy společných výstav :
Galerie výtvarného umění, Hodonín
Bienále ex libris v Mexiku 2009
Bienále akvarelu - Baltic bridges 2010
Ostrava z druhé strany
Malovaný rovník 2010-2011
The Leap 2011
Projekt Šance 2011
- od roku 2005 učí výtvarný obor a restaurátorství na ZUŠ Bedřicha Smetany v Karviné.
A od roku 2009 je členkou Unie výtvarných umělců a teoretiků České republiky v Ostravě .
Prezentace prací na www.tolk.cz.
Dandy mnoho let aktivně hrál, vyráběl a učil. Pak se na pár let odmlčel a nyní se zase vrací na scénu - především jako výrobce. Hodně lidí na něj možná zapomnělo a hodně ho nejspíš ani neznalo, takže si připomeneme jeho didgeridoo cestu se všemi zákruty a přestávkami. A zeptám se také co nám prozradí o svých didgeridoo plánech.
Na začátek možná trochu neobvyklá otázka, ale co to Dandy ve jméně?
Dandy je už dlouhá léta moje přezdívka a spousta známých a kamarádů mě zná jenom jako Dandyho. Několik situací, kdy mělo pár lidí problém se jménem Drechsler mě postrčilo k tomu, abych přezdívku zařadil do jména a usnadnil svojí identifikaci…
Ty a didgeridoo? Jak to vlastně začalo?
V roce 1995 jsem byl služebně na Slovensku v Košicích, kam jezdím i soukromě, protože tam mám kořeny a pochází odtud má rodina. Po práci jsem si vyrazil do čajovny a tam jsem poprvé uviděl a uslyšel didgeridoo. Na schodech před vchodem seděl dlouhovlasej hubeňour a hrál na pomalovanou věc. Úplně mě to dostalo, zůstal jsem jak přikovanej, zíral a poslouchal jsem. Když dohrál tak jsem se zmohl jen na představení a to, že tu věc musím mít a naučit se na ní hrát.
Řekl mi, že je to vlastně dutá větev a jmenuje se didgeridoo, a že pochází z Austrálie. Sám byl začátečník, ale říkal, že v čajovně dělá chlapík co na didge válí a mohl by mě to naučit. Hned jsem chtěl vědět, kdo to je a rozběhnout se za ním, ale měl jsem smůlu, ten den měl zrovna volno a já si musel naplánovat setkání na příští večer.
Další den jsem se vydal do čajovny, kde už na mě hráč a učitel na didgeridoo v jedné osobě čekal. Proběhlo to asi takhle. „Á sevas… Ja som Robo a ty ten čehúň co chce hrát na didge… No mám zrovna moc práce, tak ti ukážu jak se do toho fouká a můžeš to zkusit“. Chtěl jsem se vrhnout na didge co měl opřené o zeď, ale hned mě zastavil a řekl, že je kámoše, originál z Austrálie a na něj hrát nebudu. Odmontoval trubku od vysavače, vyklepal z ní asi kilo bordelu a podal mi „nástroj“. A tak to všechno začalo.
http://zvolenskasedmicka.sk/akcie_14.html
Srdečně Vás zveme na výstavu obrazů malířky a výtvarnice Ivy Dlouhé do galerie "U Džoudyho" v Praze 2, v Jugoslávské ul.670/7, metro I.P.Pavlova. Název výstavy: "Radostné spojení s Vesmírem a se životem".
Veselé obrazy vyzařující příjemnou pozitivní energii, které prozáří místnost světlem, hřejivou sluneční září, radostí, pohodou a chutí žít s radostí dnešní den. Výstava potrvá od 1.března do 30.dubna 2012